Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Popularita vlády klesá a podpora hlavní opoziční strany překonává další mety, 35procentní oblibu potvrdila i agentura Kantar. „Jsem kandidát na premiéra,“ prohlásil po sobotním sněmu ANO předseda Andrej Babiš. Do příští vládní koalice údajně nevezme svého „hlavního nepřítele“ ODS, ovšem SPD prý předem vylučovat nechce.
Tím se Babiš dostal do stejné pozice jasného volebního favorita, v jaké byl svého času sociální demokrat Jiří Paroubek.
Dlouhé měsíce před volbami v květnu 2010 přesahovaly preference ČSSD 35 procent a ještě ve volebním finiši agentury předpovídaly nejméně 30procentní výsledek. Lidé se z toho děsili nebo radovali, málokdo však pochyboval, že Paroubek povede příští vládu. Nakonec získal 22 procent a to zdaleka k sestavení kabinetu nestačilo.
Tím byl popsán „Paroubkův syndrom“. Pokud opoziční strana vyhrává průzkumy uprostřed volebního období příliš jednoznačně, mohou její lídři zapomenout, že ještě musí odpracovat volební kampaň. Jedině v přelomových časech, když nespokojenost ve společnosti vrcholí, může k vítězství stačit pár dramatických hesel.
Ve většině historických období se však nic velkého neděje a to platí i pro současné Česko. O ekonomické prosperitě sice není možné mluvit, ovšem vůbec nejvyšší polistopadová úroveň HDP, které Česko dosáhlo v roce 2019, se propadla nejvýš o pár desetin procenta. Přes „historickou“ inflaci totéž platí pro příjmy obyvatelstva. Rovněž historická valorizace důchodů zajistila jejich reálný růst, reálný pokles průměrné hrubé mzdy o 8,5 procenta v roce 2022 pouze vyrovnal nárůst čisté mzdy o 7-8 procent po snížení daně z příjmu v roce 2021.
O zoufalých poměrech lze z pohledu obyčejných lidí jen těžko mluvit a toho si je vědom také Andrej Babiš. Pokud jeho nejagresivnější výrok ze sjezdového projevu zní, že „občany už druhým rokem dře z kůže současná vláda neschopných amatérů a všehoschopných asociálů“, pak tím fakticky připustil, že přes všechny skutečné či mediální katastrofy se život obyčejných lidí nezměnil. Jenom Fialovi ministři nás při všech každodenních starostech ještě obtěžují, místo aby dělali něco užitečného.
Poklidná atmosféra, kdy preferencím dominuje jeden bezkonkurenční favorit, však zároveň varuje, že průzkumy dostaly Babiše stejně jako kdysi Paroubka do nepříliš komfortní situace. Pokud se toho ve společnosti příliš nezměnilo, pak se to nesmí nerealisticky přehánět s kritikou ani příliš strašit, co nám hrozí. O tom se už Babiš poučil v prezidentské volbě. Na druhé straně se nesmí usnout na vavřínech. Proto je nezbytné i nadále vršit sice uměřené, přesto emotivní stížnosti na poměry a prohnilou vládu. Jinak hrozí něco podobného jako v roce 2010, kdy radikální voliče od Paroubka převzaly se svou tehdy svěží rétorikou Věci veřejné.
Proměnit vysoké preference z posledních měsíců před volbami na volební vítězství není tak těžké jako vypočíst kvadraturu kruhu. Jenom to znamená vyloučit každý kompromis, a přitom k němu být připraven, pranýřovat neudržitelnost poměrů, a přitom zaručit, že po volbách všechno zůstane zhruba stejné.
