Článek
Po vládě v čele s Andrejem Babišem, kdy si experti na komunikaci v němém úžasu plnili stránky příručky „Jak nekomunikovat s občany“, tu téma špatného sdělování a sdílení informací máme znovu.
V minulém týdnu se do řady kritiků kabinetu Petra Fialy přidal i prezident Petr Pavel, který vládě doporučil pořídit si komunikačního experta typu Daniela Stacha z vědecké redakce České televize. Někoho, kdo umí laikům vysvětlovat novinky z nějaké složité disciplíny.
Ale vážně je politika až taková věda? Experty na komunikaci by to chtělo určitě, ale asi ne se zadáním, aby poučil voliče. Ono se to nezdá, ale je mnohem snazší vysvětlit někomu například výhody supravodivých materiálů o pokojové teplotě než daňové výhody u tichého vína, byť by bylo ideálně vychlazené…
Řekneme si, zase to otřepané tiché víno, to už tady bylo. Bylo, ale je to dobrý příklad politické chyby, na kterou se nabalily chyby komunikační. Ukázalo se totiž, že největší problém není voličům vysvětlit složitou věc. Nejtěžší je vysvětlit rozpor. Proč vinařům ano, a jiným ne. Anebo proč doktorům ano, a učitelům nebo školníkům ne? Tady se komunikace logicky zadrhává a ani Daniel Stach by asi nepomohl. (A tady si přiznejme, že má expremiér Babiš lehčí pozici, když jeho odpověď je „všem“. A po nás potopa.)
Právě přístup Petra Fialy k lékařskému protestu nasvítil další podobný rozpor, věcný i komunikační. Osmého prosince se premiér jako deus ex machina snesl mezi rozhádané strany - ministra Válka, mladé lékaře i odboráře -, vytáhl z klobouku (rozuměj: z veřejného zdravotního pojištění) pár miliard, a bylo hotovo. Jen o dva dny později byl na síti X Fiala mnohem přísnější, když se rozepsal o iluzi blbé nálady, kterou si jako národ pěstujeme, i když si vlastně nemáme zase tak moc na co stěžovat.
Ne že by na tom nebyl velký kus pravdy. Ale nebyla by to bývala dobrá odpověď i pro lékaře? A neshrnul vlastně Fiala hloubavějším způsobem myšlenku, kterou lékařům týdny předtím opakoval ministr Válek? Proč lékaři mají svaté právo na blbou náladu? A ostatní snad ne?
To ministr zdravotnictví je alespoň konzistentní. Soucit neprojeví s mladými doktory a doktorkami, i když si nejspíš víc než kdo jiný dokáže představit jejich životní podmínky. Velmi technicky odpoví, i když je tázán na pomoc malému chlapci s vzácnou nemocí, kterému se na podzim lidé ve sbírce skládali na nákladnou léčbu. Stačilo by někdy říct: Neumím to vyřešit, ale je mi to velmi líto. Říká se tomu komunikace.
