Článek
Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo čerstvé výsledky průzkumu, podle něhož tři čtvrtiny (75 %) Čechů považovaly v červnu a červenci situaci na Ukrajině za hrozbu pro evropskou bezpečnost.
Sedm desetin (70 %) ji má za nebezpečí přímo pro Českou republiku. A více než dvě třetiny (68 %) situaci na Ukrajině vidí jako riziko pro globální mír.
Že by se boje mohly dostat až do Evropy a Česka, toho se nebojí jen pět procent, respektive šest procent lidí.
Kromě dalších faktorů, jako je například vzdělání (větší obavy mají vysokoškoláci a obecně lidé, již se více zajímají o politiku), hrají roli i stranické preference. „Situaci na Ukrajině jako hrozbu ve zvýšené míře vnímají voliči stran či celé koalice Spolu, naopak nižší intenzitu ohrožení deklarují rozhodní nevoliči bez preferované strany a vesměs i voliči ANO, SPD či KSČM,“ konstatují badatelé.
Divné je, že ačkoliv se Češi obávají napochodování ruské armády až k nám, jen málo z nás je ochotno se do přibrzdění Putinova tažení zapojit.
Když se podobný průzkum uskutečnil na jaře roku 2022, byla podpora boje proti Kremlu výrazně vyšší. Aktuálně je i slabší než letos v únoru a březnu. A tak zatímco nyní více než polovina respondentů (56 %) uvedla, že Ukrajinu česká vláda podporuje příliš mnoho, v jarních měsících to bylo jen 50 procent a před rokem na jaře šlo pouze o 46 procent. „Na rozdíl od situace z jara 2022 tak nyní mírně převažuje názor, že pomoc poskytovaná Ukrajině českou vládou je příliš velká, zatímco tehdy mírně převažovalo její hodnocení jako přiměřené,“ komentuje výsledky tým výzkumníků.
Máme prý v ideálním případě vyvíjet diplomatický tlak, což je v souvislosti se zaťatostí Vladimira Putina dosti vágní taktika. V otázce totální politické a byznysové izolace Ruska je už ale 42 procent dotazovaných proti a 46 procent lidí odmítá finanční pomoc Ukrajině. Proti poskytování vojenského materiálu jsou ještě o tři procenta víc.
Následující příměr je samozřejmě nepřesný, přesto však snad zajímavý. Polsko je už z geografických důvodů mnohem víc na ráně než my, proto neváhá. Varšava se minulý týden rozhodla poslat až deset tisíc vojáků na posílení ostrahy společné hranice s Běloruskem. Připomeňme, že Bělorusko je hlavním válečným spojencem Ruska a poskytuje azyl ruským žoldnéřům z Vagnerovy skupiny. Polsko naopak patří mezi největší finanční i vojenské podporovatele Ukrajiny.
V Česku by se o čemsi podobném nikdo neodvážil ani diskutovat. Ve výše citovaném průzkumu byla otázka formulována pregnantněji – výsadek nespecifikovaného počtu českých vojáků na Ukrajině, kteří by se tam zapojili do boje. Pro by nyní bylo 12 procent oslovených, z toho jen tři procenta rozhodně a devět procent spíše.
Co si z toho odnést? Je evidentní, že jsme si vědomi nebezpečí rozpínavého Ruska. Zároveň ale výzkumníci svůj průzkum finalizují prohlášením: „Oproti prvnímu šetření na toto téma z jara 2022 došlo k poklesu podpory u všech položek, přičemž největší pokles jsme zaznamenali u poskytnutí finanční podpory Ukrajině, a to o 24 procentních bodů.“
V této souvislosti je dobré připomenout, že válka hned tak neskončí. „Rychlé dobytí Ruskem okupovaných území v konfliktu na Ukrajině je vysoce nepravděpodobné,“ řekl o víkendu České tiskové kanceláři Zdeněk Petráš z brněnské Univerzity obrany. Podobně pro Seznam Zprávy hovoří další analytici.
Pokud se v této souvislosti vrátíme k názorům tuzemské populace, přesněji řečeno výseku, který odpovídal v průzkumu, je zjevné, že se Ruska silně strachujeme, leč bránit se moc nehodláme. Patrně spoléháme, že věc za nás vyřeší někdo jiný. Což je naivní.
Snad k tomu nikdy nedojde, ale takový postoj by se nám v situaci, kdy by se boje – nedej bože – opravdu začaly rozlévat do Evropy, mohl nepěkně vymstít.
