Článek
Kdybyste o tradici šlehání žen pomlázkami vyprávěli v zahraničí, dívali by se na vás přinejmenším trochu zvláštně. Mlátit ženy spleteným proutím, aby byly po zbytek roku krásné? To opravdu nezní jako tradice, která by dávala nějaký smysl.
A přiznávám, že z pohledu člověka, který prožil drtivou většinu života v Praze, je pro mě pomlázka taková ta tradice, kterou zaznamenám, pokrčím rameny, ale určitě se jí nezúčastním.
Pro pořádek a abych předešel nedorozumění: cílem následujících řádků není sáhodlouze a rádoby intelektuálně rozvažovat, zda pomlázka patří, anebo nepatří do dvacátých let 21. století. Naopak. Jde o pokus její legitimitu zachránit.
V minulých letech se každé Velikonoční pondělí na sociálních sítích vyrojila hromada příběhů, které popisovaly různě vážné incidenty. Všechny měly jedno společné: dav mužů s pomlázkami, téměř ve všech případech posilněn alkoholem, vyrazil na spanilou jízdu s cílem „vyšlehat“ každou ženu, kterou potká.
Opravuji, zmlátit každou ženu, kterou potká. A odvolávat se přitom na „tradici“. Moment, ony snad ty ženy nechtějí dostat rákoskou přes zadek od ožralého idiota, který nedokáže odhadnout, kdy přestat? Co to je za nové woke pořádky?
A vůbec, prokazujeme tím ženám službu, ještě by nám měly poděkovat.
Smutně přiznávám, že jsem ten problém začal pořádně vnímat až loni. V momentě, kdy se něco podobného stalo mně blízkému člověku. Dvě ženy zavřené v autě obestoupil dav, opilý člověk začal lomcovat klikou a snažil se do auta dobýt s poukazem na to, že je stále před dvanáctou hodinou, a tedy je ještě šlehat povoleno.
Auto bylo zamčené, a když se rozjelo, dav se rozestoupil (ačkoliv když tak nad tím přemýšlím, kdyby někomu trošku přejelo nohu, nesmutnil bych). V podstatě se nic nestalo. Ale už jen samotný fakt, že si někdo dovolí dojít do fáze, v níž chce ženu násilím vytáhnout z auta, aby na ní mohl v opilosti vykonat „tradici“, musí rozblikat varovné kontrolky.
S tradicí pomlázky taková prasárna nemá samozřejmě vůbec nic společného. Bohužel to zdaleka není jediný podobný příběh.
Podle loňského průzkumu agentury NMS nemá pomlázku rádo 80 procent žen (a mimochodem také 50 procent mužů). Skoro polovina žen s ní má spojenou bolest, čtvrtina modřiny. To jsou alarmující čísla.
Přitom řešení této situace je zcela jednoduché.
Za prvé, ránu proutím nedávejte nikomu, komu byste nenabídli v jakýkoli jiný den pozvání na kafe.
Za druhé, pokud máte chuť na někoho použít pomlázku, zeptejte se na svolení, nebo aspoň zkuste vyčíst ze situace, jestli to je vhodné.
Za třetí, pokud máte potřebu pomlázkou ženám způsobovat bolest, jste sadistické prase a nikoli koledník. A bylo by dobré to sobě i okolí přiznat.
Za čtvrté, pokud se plánujete zlít jako hortenzie, vykašlete se na pomlázku úplně a zůstaňte doma.
A za páté, pokud uvidíte, jak někdo někoho pomlázkou zcela očividně obtěžuje, nepřesvědčujte sami sebe, že to prostě patří k tradici. Protože opravdu nepatří. Místo toho za všechny slušné muže zasáhněte.
A možná že za pár let, když se nám povede podobné chování přivést na úplný okraj společnosti, budeme moci našim přátelům v zahraničí konečně upřímně tvrdit, že je české pojetí Velikonoc vlastně fajn.
