Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na tuzemské scéně se politici častují čím dál neotesanějším výrazivem. Činí tak s lehkostí kratochvilné legrace. Přibrzdí je víkendový atentát na Donalda Trumpa?
V textu Seznam Zpráv například Petr Macinka, šéf Motoristů, vynadal premiérovi Petru Fialovi z ODS: „Nemáte jiný program než válku, pokud by válka skončila, vytratí se smysl vaší existence. Vidíme tu Viktora Orbána, který se snaží dělat světovou diplomacii a dostat k jednacímu stolu obě válčící strany. Pokud by měl Fiala desetinu z Viktora Orbána, tak by dnes možná neumíraly děti.“
Je to nesmysl. Byl by až komický, nešlo-li by o tak vážnou věc. Na Ukrajině umírají malí pacienti kvůli válce vedené Vladimirem Putinem.
Šéf českého kabinetu, přesněji řečeno jím vedená koalice Spolu, však pro změnu nese vinu na hloupých předvolebních billboardech, kde vyobrazila šéfa opozičního hnutí ANO v jedné linii právě s vrahem Putinem.
„Předvolební výroky Andreje Babiše podněcující protiukrajinské nálady považuji je za nevhodné, nefér a nebezpečné. Ale kampaň jeho oponentů, která z něj a hnutí ANO dělá zastánce ruských zájmů, je stejně nefér a stejně nebezpečná. Jedno ani druhé politickou kulturu v naší zemi nezlepší a důvěru občanů v politiky nezvýší,“ sepsul tehdy celkem trefně Fialu a spol. prezident Petr Pavel.
Nebylo to dlouho poté, co před prezidentským hlasováním hlásal Andrej Babiš z plakátů: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják“ nebo „Generál nevěří v mír“.
komentář jana lipolda
Chceme-li být aktuálnější, můžeme citovat prakticky kohokoli. Kupříkladu i pirátského vicepremiéra Ivana Bartoše, podle nějž nyní „Babiš zhnědnul“. „Vzhlíží k Orbánovi a dal se do holportu s nacionalistickými stranami z dalších zemí Evropy,“ uvedl bez dalších podrobností.
Stručně řečeno, z tuzemské politické debaty se až na výjimky dávno vytratily argumenty. Útočí se ad hominem, na člověka, nedebatuje se o věci.
Jinak řečeno: politici se vzájemně ponižují a tupí. A místo poctivé kritické analýzy hřmotně vykládají na předvolební stůl pitomé trumfy a přebíjejí se v tom, kdo oponenta hruběji urazí.
Bylo by skvělé, kdyby se po tomto víkendu – a s ještě čerstvou zkušeností pokusu o vraždu Roberta Fica – usebrali. Kdyby si v tiché kontemplaci svých štábů uvědomili, že už nechtějí svými výroky živit atmosféru permanentního hejtu.
Bojím se ovšem, že žijí ve lži. Že si říkají: v Čechách jsme přece mírní, normální. Žádní agresivní šílenci. Tady se nic tak pomateného jako ve Spojených státech – nebo na Slovensku – nemůže stát.
komentář miloše čermáka
Podobně jsme léta sledovali zpravodajství z útoků střelců na amerických školách. Jistě, hrozné, naštěstí nás se to netýká, krčili jsme rameny. Takoví barbaři tady nejsou.
S příšernou tragédií, k níž došlo v prosinci na pražské filozofické fakultě, se tahle iluze bolestně rozplynula.
Kéž bychom se tentokrát probrali dřív, než promluví zbraně.