Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Příběh z obce Trnová, kam „zničehonic“ náklaďáky vyklopily gigantické hromady zeminy a různého sajrajtu, je krajně znepokojivý. Nejen pro nešťastné místní obyvatele. Nejen pro ty, kdo věřili nebo věří, že pozemky, kde teď spočívá navážka s obsahem polychlorovaných bifenylů, se v budoucnu stanou jejich satelitní adresou.
Právem znepokojen může být kdokoli. Tím, jak se taková věc vůbec může stát. Jak snadno. A tím, jak slabá je vůle veřejných institucí takovému počínání čelit. Událost se samozřejmě neseběhla „zničehonic“, naváželo se dlouhé týdny, lidé si stěžovali, ale doopravdy se případ stal případem teprve tehdy, až na něj v (stále pokračující) sérii článků upozornily Seznam Zprávy.
Průběžný stav je zhruba takový: haldy v Trnové leží a ti, kdo náklad nechali přivézt, krčí rameny, že za nic nemohou. Vzhledem k objemu materiálu a peněz, které by stál jeho odvoz a ekologická likvidace, je klidně možné, že to tak už zůstane. A ovšem, úřady vyměří nějakou tu pokutu.
Znepokojivé je, když musíte přihlížet, jak vám někdo přímo před očima kašle na pravidla. Ale protože je dostatečně neomalený a má plán, tak mu to vyjde. Nebo alespoň svou věc dotáhne tak daleko, aby byl s výsledkem spokojen. Pokud přihlížíte nejen vy, ale i ti, kdo mají dohled nad pravidly a jejich vymáhání v popisu práce, dá se to popsat jedním slovem: bezmoc.
Případ z Trnové je samozřejmě extrémní – ale podobný popis se dá použít i na mnoho jiných situací. Těch méně běžných: sraz silničních pirátů s velkým finále na Nuselském mostě. Těch naprosto běžných: parkování na chodnících v ulicích Prahy a jiných českých měst. Kdo je dostatečně oprsklý, vyhrává. Vymáhání pravidel se nekoná. Jinými slovy: smiřte se s tím, zvykejte si, přizpůsobte se.
Smiřte se s tím, zvykejte si, přizpůsobte se, že „bezpráví“ patří k životu? Pak ale nemluvíme o fungujícím státu, ale o právu silnějšího. To nejsou poměry značky „patříme na Západ“.
Ale tak určitě, věci nejsou černobílé a našla by se spousta příkladů, kdy „pravidla platí pro všechny stejně“ a instituce se činí. Mluvme třeba o exekucích. Nebo o tom, už je to pomalu deset let, co squatteři obsadili žižkovskou kliniku a zřídili tam nezávislé sociální a kulturní centrum. Ouha, nemovitost nebyla jejich, takže rameno zákona je nakonec po dlouhém přemlouvání vyvedlo násilím. Majetek je nedotknutelný, kam bychom přišli, tolerovat anarchii, pořádek musí být, slušný člověk se nemá čeho bát, pravidla platí pro všechny!
Opravdu? Pro všechny?
