Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rozmáhá se nám tady něco snad ještě horšího než nešvar. Nebo jak jinak říct tomu, když zastupitelé přibouchnou voličům, kteří jim rozdali karty, dveře přímo před nosem?
Ve středu se v Brně stalo toto: zastupitelstvo odhlasovalo, že zastavuje plánované rozšíření tamní spalovny. Měla to být stavba za 4,6 miliardy korun.
Jestli se jedná o dobrý, nebo špatný nápad, se můžeme přít. Úplně jiná liga ale je, že zastupitelé o veřejných penězích hlasovali tajně. A vzhledem k tomu, že pro bylo 32 z 38 přítomných, nejde stoprocentně ověřit, kdo jak rozhodl. (Nezúčastnila se opozice Pirátů a Zelených s hnutím Žít Brno, kteří byli proti tajnému hlasování. Sál opustili také koaliční lidovci.)
Po Ústí nad Labem, kde se na jaře tajně hlasovalo o koupi pozemku za 73 milionů, je to další případ svého druhu. Můžeme očekávat další. A nebudou se týkat sečení trávníků ani barvy pouličního zábradlí. Protože tajného hlasování volených představitelů jsou hodné jen případy, kde jde o opravdu velké prachy.
Tajné hlasování, to je zabouchnutí dveří před veřejností. Veřejná a tajná agenda politiků je přitom rozdělená poměrně prostě: O veřejných službách, jako je například likvidace komunálního odpadu, se mluví a hlasuje veřejně. O tajných službách, jako je například rozvědka a kontrarozvědka, se mluví a hlasuje tajně.
Brno, jak říká poslanec Marek Benda, bylo vždycky lehce alternativní město. Ale že by tahle skutečnost vysvětlovala až tak velké nedorozumění, co je veřejné a co tajné, se skoro nechce věřit.
Na druhou stranu: tajné hlasování sice má své – zcela zanedbatelné – minusy. Například omezuje naši kontrolu těch, které jsme svobodně volili, nebo nevolili.
Ale také otevírá prostor k tolik žádaným úsporám.
Například se ušetří za elektronické hlasovací zařízení páté a vyšší generace. Jelikož odpadne oblíbené, ale hladký chod moci obtěžující luštění „kdo jak hlasoval“. A novináři alespoň nebudou mít do čeho šťourat.
To je teprve začátek. Až se tajné hlasování o všem – a to je jenom otázka času – ustálí jako norma, bystří lidé nastolí otázku, jestli by hlasovací proces nešlo racionalizovat ještě víc. Stačí přece, když se politici někde nějak dohodnou, a pak se prostě oznámí konečný výsledek ano/ne. Nač organizovat veleschůze, mobilizovat kvůli tomu úřednický aparát? Proč topit a svítit v jednacích sálech? Přemýšlejte o tom.
Politická evoluce pak nemůže kráčet jinudy než rozpuštěním samotných zastupitelstev. Když nebudou hlasovat, protože to bude zbytečné, ztratí smysl i jejich existence. Stačí přece, když „někdo“ bude rozhodovat. Neslyšíte snad volání, aby se politici konečně přestali hádat? Aby „někdo“ jasně a definitivně řekl, „co se má dělat“ a „co bude“? Tak vidíte.
Když nebude zastupitelstvo, nebudou pochopitelně ani jeho volby. Za ně ušetřené peníze můžeme dát našim lidem, ať už se termínem „naši lidi“ myslí v komunálu cokoli. Praha zdraví Brno!
Očekávatelný trend: skutečné rozhodování politiků bude čím dál tím víc pod pokličkou, kdežto jejich prezentace na sociálních sítích bude čím dál tím veřejnější. Tam budou politici transparentní, až vás to bude mrzet. Tam bude voličům/uživatelům dopřáno, co je libo.
Kdo jak o čem hlasoval? Kontrola plnění slibů? To je nuda, šeď. Politika naprosto bez budoucnosti.
