„Perverzní dotace.“ Firmy se naučily, jak ždímat stát

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dotovaná inovativní linka na toastový chléb značky Penam se stala symbolem zbytečně utracených peněz daňových poplatníků. Projektů, nad jejichž smysluplností lze kroutit hlavou, je ale dlouhá řada. Jen v posledním sedmiletém programovém období bylo v tuzemsku vypsáno 769 různých dotačních titulů, spočítal Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).

Peníze šly mezi roky 2014 až 2020 namátkou třeba na „preventivní opatření před škodami způsobenými velkými šelmami“, případně na „jednotku regenerace odmašťovacích lázní“ nebo projekt s tajnosnubným názvem „Pinie Lubná na veletrzích 2015–2018“.

Kontrolovat toky peněz není snadné, systém dotací je v Česku velmi roztříštěný. Peníze na ně se nerozdělují z jednoho společného balíku, ale hned z několika zdrojů. Nejvyšší kontrolní úřad dostupná data z různých státních institucí a úřadů získal a sečetl. A vyšlo mu, že v posledním uzavřeném programovém období, tedy mezi roky 2014 až 2020, bylo poskytnuto 542 miliard korun.

Drtivá většina z toho přitekla z Evropské unie, 79 miliard pak z národních zdrojů. Obrovský balík peněz, který mohl Česko posunout zase o kus blíž k západní Evropě. Nebo alespoň k Polsku, které si na rozdíl od nás za posledních pár let i pomocí peněz z Unie dostavělo třeba téměř celou dálniční síť.

Právě Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic jsou v Česku největšími příjemci peněz z dotací. Mimo veřejný sektor v posledních letech nejvíc inkasovala státní akciovka ČEPS. Na dotace ale ve velkém spoléhají i zdejší čistě soukromé firmy. Jak ve své poslední výroční zprávě konstatoval NKÚ, část z nich si zvykla, že bez dotace nejde podnikat.

„Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků,“ varoval před časem prezident NKÚ Miloslav Kala.

Příjemce dotace získá konkurenční výhodu. O tom, kdo bude ekonomickým vítězem, tak v některých případech nerozhoduje schopnost firmy srazit náklady, zefektivnit výrobu či přizpůsobit se ekonomickým šokům, ale umění dosáhnout na dotační peníze.

„Narůstá velká závislost na dotacích. Dostáváme se do bodu, kdy dotace perverzně ničí ekonomické rozhodování,“ říká hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. Perverzní přístup k dotacím přičítá i státní správě, která pod palbou kritiky o nedostatečném čerpání někdy firmy do nesmyslných dotací tlačí.

„Jedna firma si chtěla například přenést svoje sídlo jinam, ale se zhoršením ekonomické situace se správně rozhodla, že radši stavět nebude. Jenže jí začali volat z Ministerstva průmyslu a obchodu, kolik jí můžou poskytnout, aby tu investici provedla, a nakonec ji zaplatili skoro z 80 procent,“ popisuje Sklenář.

Přitom dotace by měly primárně ekonomiku posouvat k vyšší přidané hodnotě. „Pokud se tak děje, nevidíme v dotacích problém. Skoro všechny státy nějakým způsobem firmy podporují,“ uvedl pro SZ Byznys Bohuslav Čížek, který ve Svazu průmyslu a dopravy vede Sekci hospodářské politiky. Bez dotací by podle něj firmy jen tak na „zelenou ekonomiku“ nepřepnuly.

Kromě podpory investic ale firmy zhusta čerpají i dotace na svůj běžný provoz. Podnikatelům v letech 2014 až 2019 každý rok ze státního rozpočtu chodilo mezi 40 až 60 miliardami ročně, jak ukazují data z Monitoru státní pokladny. S příchodem pandemie se ale transfery firmám téměř zdvojnásobily. Jen výdaje spojené s řešením covidové epidemie činily v roce 2020 celkem 51,7 miliardy korun. O rok později dokonce 67,8 miliardy.

Za covidu podle ekonoma Petra Sklenáře některé firmy pochopily, že čím černěji budou svou situaci vládě líčit, tím více dostanou. „Ten velký skok přichází v roce 2020. Tehdy začala, jak tomu někdo říká, nároková ekonomika. Já bych dokonce řekl, že se firmy od covidu snažily tvářit, že jsou naprosto neschopné, protože věděly, že je stát zadotuje o to víc,“ myslí si Sklenář.

Přitom ekonomická realita zase tak temná nebyla. Samozřejmě, služby a obchod pandemie načas zmrazila, některé provozy dokonce zničila. Průmysl zase zažil těžké chvíle během energetické krize. Celkově ale firmy z krize vyšly v dobré kondici.

„Když se na firemní sektor dívám jako na celek, tak přes obě dvě krize přešel bez větší ztráty kytičky. Nenastala žádná vlna bankrotů, firmy nepropouštěly zaměstnance, roste jim volná hotovost, narostla jim i míra zisku. Žádná recese tady nebyla. Ekonomika ve třetím kvartálu jen lehce zaškobrtla, od čtvrtého kvartálu začala růst, od začátku letoška růst zrychlil. Přitom na podzim firmy říkaly, že na jaře tady všechno krachne,“ vzpomíná ekonom Sklenář.

Náklady na drahé energie ale podle Bohuslava Čížka ze Svazu průmyslu a dopravy mnohé podnikatele teprve doženou. „Pokud firmy nebyly na spotu, tak v roce 2022 uzavíraly převážně kontrakty na dodávku na letošek. V tu dobu zde byla obrovská nejistota pro plánování zakázek, investic, podnikání celkově. Navýšení cen energie spolu se zpomalováním poptávky se tedy promítne především do výsledků za letošní rok. A už nyní vidíme, že energeticky náročná odvětví postupně ztrácejí výkon. A pravděpodobně by ztrácela ještě víc, nebýt vládní pomoci s cenami energií,“ uvedl Čížek.

Státní rozpočet, který se snažil podržet zavřené hospody i sklárny a další továrny s jejich horentními účty za plyn, krvácel. Konta firem v bankách v celkovém součtu ale bobtnala. Když se ponoříme do bankovních statistik, i tam je jasně vidět, že změna přišla v roce 2020. Za poslední tři roky firmám vyrostly vklady do většího objemu, než činí úvěry.  V současnosti je převis na vkladech kolem úrovně 220 miliard korun. Zatímco domácnosti svůj covidový finanční polštář vlivem drahoty už vypouštějí, firmy ho dál nafukují.

Místo aby investovaly, volné peníze raději nechávají zhodnocovat na účtech, kde pro to díky vysokým úrokovým sazbám mají výhodné podmínky. Zatímco občan úročí na běžném účtu úrokem blízkým nule, firmy si odkládají za příjemných 1,12 procenta.

Podle Svazu průmyslu a dopravy řada firem odkládá investice kvůli obavám z budoucího vývoje. V příštích měsících se ale podle Bohuslava Čížka investice opět rozjedou: „Z našich posledních dvou šetření mezi podniky je patrný optimistický výhled investiční aktivity. Firmy očekávají, že v následujících šesti až dvanácti měsících investice zvýší. Tomuto trendu může pomoci i nabíhající podpora z evropských fondů. Je ale třeba zdůraznit, že nynější růst vychází ze slabé základny z konce loňského roku.“

Důkazem, že se firmy mají lépe, než se tváří, je podle ekonoma Petra Sklenáře i rostoucí objem státních dluhopisů v rukou firem. „V předchozích letech firmy držely ve státních dluhopisech 15 miliard korun, za poslední rok a půl to narostlo skoro na 35 miliard,“ počítá ekonom z J&T Banky.

Podle Nejvyššího kontrolního úřadu, jehož posláním je státní výdaje hlídat, nastal čas dotační ekonomiku výrazně přiškrtit. A systém změnit tak, aby dotace nevytvářely zisky firem, ale smysluplné investice.

To se třeba u programu Antivirus ne vždy podařilo. Vždyť třetím největším příjemcem dotace byla síť kasin Paradise Casino Admiral, která dostala 226 milionů korun. Nejvíce peněz z tohoto programu přiteklo do Škody Auto, která dostala celkem 1,3 miliardy. „Ta zároveň svému majiteli, koncernu Volkswagen, za rok 2021 vyplatila dividendu 22 miliard korun. Škoda Auto neudělala nic špatně, jen se přizpůsobila situaci, která tady byla,“ poukazuje Petr Sklenář.

Že je systém dotací nemocný, si už uvědomila i vláda Petra Fialy (ODS), která po hrstkách hledá úspory pro skomírající veřejné rozpočty všude možně. V konsolidačním balíčku kabinet slibuje „konec dotačního byznysu“, což má znamenat zrušení takzvaných národních dotací v objemu 54,5 miliardy korun. Nejvíc má na neinvestičních dotacích škrtnout Ministerstvo průmyslu a obchodu, další úspory zařídí resort zemědělství, dopravy, školství a místního rozvoje.

I firmy souhlasí, že je třeba dotace přestavět. „Určitě je třeba hodnotit jejich dlouhodobou efektivitu a bavit se o možnostech zlepšení. Zároveň jsou oblasti, které jsou spojené s přísnějšími regulacemi či vyššími riziky. Tam dotace stále dávají smysl. Obecně by dotace měly být směřovány spíše do základní dopravní, energetické či digitální infrastruktury, výzkumu a vývoje a transformace hospodářství na nízkouhlíkové,“ myslí si Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy.

Namísto dotací by firmám mohly podle něj více pomáhat daňové odpočty. „U nás zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací zná jen dotace, což ukazuje na jeho zastaralost. Význam daňových odpočtů, které hrají ve 22 zemích EU významnou roli, kvůli nastavení veřejné správy v posledních letech upadal,“ míní Čížek.