Článek
Mělo to být poměrně standardní dotažení předem dojednané obchodní smlouvy mezi Ukrajinou a Spojenými státy o kritických minerálech, které obě strany ohlásily, že plánují včera podepsat. Nakonec z toho však vyplynul osobní konflikt kolosálních rozměrů mezi prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, který půjde v blízké době jen obtížně zahladit. Co se stalo včera v Bílém domě přitom stále většina pozorovatelů i přímých účastníků jednání jen stěží chápe.
Po týdnech jednání a ostrých výměnách mezi ukrajinským a americkým politickým vedením měl včerejší den konečně přinést rozřešení dlouho trvající debaty o podpisu komerční dohody o využívání ukrajinského nerostného bohatství ve spolupráci mezi Ukrajinou a Spojenými státy.
Namísto toho se však během dopolední diskuze v Oválné pracovně Bílého domu ukrajinská hlava státu pohádala s americkým viceprezidentem J. D. Vancem, kterého následně podpořil i prezident Donald Trump, což bilaterální jednání předčasně ukončilo. Samotný „deal“, který měl otevřít cestu k navázání partnerství mezi Ukrajinou a nedávno ustanovenou administrativou Trumpa, se přitom dotáhnout nepodařilo.
Osudnou situaci a vzplanutí emocí za přítomnosti nejen americké a ukrajinské delegace, ale také novinářů z celého světa začaly kritické poznámky viceprezidenta JD Vance o nevděčnosti Zelenského za americkou pomoc. Nevhodně nastavený formát diskuze, ale také nervozita zúčastněných a napjaté osobní vztahy přitom celou situaci zřejmě zpečetily.
Význam včerejší eskalace
Cílem včerejšího setkání přitom bylo právě naopak získat Američany na ukrajinskou stranu v jejich podpoře ukončení dlouhotrvajícího krvavého konfliktu – pokud to bude nutné – i prostřednictvím dalších investic i dodávek zbraní, o kterých během rozhovorů promluvil prezident Trump. Klíčovým předmětem jejich zaangažování mělo být udělení přístupu americkým společnostem k ukrajinskému nerostnému bohatství, včetně tzv. kritických materiálů, vzácných zemin nebo ropy a zemního plynu na ukrajinském území, které měly být společně získány a následně využity k investicím do obnovy zničené země.
Avšak již samotná diskuze v Bílém domě ukázala, že prezident Trump zůstává zdrženlivý ve svém odmítnutí Putinovy agrese, když se rétoricky stavěl do role nezávislého zprostředkovatele jednání mezi Ruskem a Ukrajinou za účelem dosažení míru. Kromě toho však americký prezident také opakovaně stavěl byznysový komponent vztahů nad bezpečnostní úmluvu, která má podle jeho slov představovat jen dvě procenta celého problému. Vyjasnění klíčové otázky bezpečnostních garancí tedy napjatá výměna lídrů obou zemí nepřinesla. Nejen to, ale také snižování postavení Ukrajiny a zvýrazňování problémů Ukrajiny ve válce se potom vznítily jako rozbuška mezi oběma stranami jednání.
Výsledkem předčasně ukončeného dialogu bude velmi pravděpodobně výraznější vyeskalování vztahů mezi USA a Ukrajinou, možné ukončení vojenských dodávek i dalších forem pomoci napadené zemi, například v oblasti energetiky. V konečném důsledku pak uspíšení již dříve patrných trendů, tedy převzetí zodpovědnosti za pokračování podpory Ukrajiny ze strany Evropy a nutné osamostatnění se od americké vojenské pomoci jak pro Ukrajinu, tak možná i samotné Evropany.
Důsledky pro Evropu
Svým zhodnocením, že se Zelenskyj může vrátit, až bude Ukrajina připravena vést skutečný dialog o míru, dala americká strana minimálně na čas od dalšího vyjednávání ruce pryč, což se jim za současné situace ruské neochoty prakticky k jakýmkoliv ústupkům může jen hodit.
Naopak velmi zásadní jsou výsledky včerejšího střetu pro evropské lídry, kteří v tomto týdnu investovali značný politický kapitál do dialogu s Trumpem a jeho získání pro budoucí podporu Ukrajiny a zároveň s ní i evropské bezpečnosti. Jak setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, tak britským premiérem Keirem Starmerem se přitom kolem Ukrajiny a udržitelného míru s Ruskem točila. Z evropského pohledu totiž představují jednoznačný středobod udržení Kremlu na uzdě a ruských vojáků dále od evropských hranic.
V tuto chvíli to však vypadá, že veškerá mediace mezi Evropany a Trumpem může začít od znovu, a to kvůli nezvládnuté výměně názorů a emocí mezi představiteli obou států, kterou mnoho pozorovatelů ukrajinskému prezidentovi vyčítá. Avšak z průběhu samotné diskuze je patrné, že čelní úder a eskalaci vůči Zelenskému zahájil viceprezident J. D. Vance. Nakolik to byla rétorika směřována primárně pro domácí publikum, předem domluvená strategie nebo kombinace obojího, o tom můžeme jen a pouze spekulovat.
Podstatné jsou přitom výsledky, které jasně ukazují, že američtí představitelé budou teď s Ukrajinci jen velmi těžko znovu navazovat dialog, natož pak produktivní a důvěryhodné pracovní vztahy. Jak daleko budou chtít Američané zajít prozatím není zřejmé, avšak z bezprostředního komentáře jednoho z klíčových spojenců prezidenta Trumpa v americkém Kongresu Lindseye Grahama o nutnosti odstoupení nebo alespoň výměny ukrajinského prezidenta je patrné, že poměrně daleko.
Kdo se naopak může za současného stavu jen smát, jsou samozřejmě Rusové, kteří z celé eskalace výrazně těží. A to ve chvíli, kdy se situace na frontě, ale také v týlu a na ekonomickém poli pro ně stává stále složitější a méně udržitelná. Právě roztržka mezi USA a Ukrajinou podporovanou Evropou jim může přijít vhod, aby získali dodatečný čas a příležitost se zotavit a zanedlouho opět pustit v obnovené síle do nové vlny agrese.
Je otázka, jak tento vývoj zapadá do narativu prezidenta Trumpa jako mírotvůrce a člověka, který mezinárodní konflikty chce ukončovat, spíše než začínat, jak o sobě často mluví. Nicméně pro tuto chvíli je zřejmé, že USA budou mít dobré alibi dát si od vyjednávání a pokračující ruské války proti Ukrajině a Evropě na nějakou dobu pokoj.
