Článek
Milí čtenáři, v minulém Šuplíku se chválily zkomoleniny, a uvědomuju si, že jste z něj mohli nabýt dojmu, že mluvit špatně je vlastně správně. To si zaslouží uvést na pravou míru. Takže dnes na sebe budeme pro změnu trochu přísnější, ju?
Protože jazykové situace, kde záleží na přesnosti, se podceňují. Rozdíly ve významech použitých slov se mohou zdát subtilní, někdy ale jsou v důsledku kolosální. A jestli se odlišnosti neberou v potaz a stírají, je to škoda na bohatství řeči, a taky to překáží přesnému myšlení. Na unavené mluvení navazuje unavené uvažování a naopak, přerušit ten souvis dá práci, ale výsledek občas stojí za to.
Jako když německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková prohlásila, že Čína je největším obchodním partnerem Německa, „ale to neznamená, že je také nejdůležitějším obchodním partnerem.“ Dobře, někdo mávne rukou nad bonmotem – ale to rozlišování slov „největší“ a „nejdůležitější“, úplně opodstatněné, je vlastně fascinující, a když chcete, cítíte, jak se vám u něj protáčejí závity: aha, ono, to nemusí být jedno a totéž! Tuplem cenné zjištění po zemanovské éře, kdy jsme speciálně v tomhle případě „největší“ a „nejdůležitější“ automaticky slévali dohromady.
Zdánlivě nenápadné významové rozdíly by zasloužily něco jako památkovou ochranu, myslím ve smyslu, jako že není úplně šťastné si je zbourat a pak pokrčit rameny, no tak holt už nejsou. Proto mě znepokojilo, co Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí ke spojení „díky něčemu“:
„Nejpozději od 50. let 20. století se však předložkové díky začalo užívat i v kontextech, kde se do té doby užívaly výlučně předložky kvůli a vinou, tj. ve větách s uvedením skutečností zcela nežádoucích: Úřad práce hledá uplatnění pro lidi, kteří přišli o práci díky povodním. Při jednom pokusu jsem díky ohni přišel o řasy, obočí a část vlasů. Tehdejší letní olympiáda vstoupila do dějin díky vraždě jedenácti izraelských atletů.
Dnes je zřejmé, že se předložka díky už v očích některých uživatelů češtiny významově vyprázdnila a ti takováto spojení vnímají jako zcela neutrální, a není proto nutné se jim za každou cenu vyhýbat. Je nicméně nutno počítat s tím, že pro řadu jiných uživatelů je užití předložky díky v negativních kontextech stále nepřijatelné nebo přinejmenším rušivé. Pokud si tedy nejsme jisti, že čtenáři či posluchači díky v negativním kontextu nebude vadit, doporučujeme použít komunikačně bezpečnější formulaci s předložkami kvůli, vinou nebo zcela jinou konstrukci…“ Raději už konec citátu.
Vím, ÚJČ AV ČR tu popisuje stav věcí, nevydává vyjadřovací direktivu, ale i tak teda pardon. Místo abychom se „komunikačnímu vyprázdnění“ vzpěčovali a dávali si námahu mluvit pořádně, máme zůstat v klidu a používat „komunikačně bezpečnější formulace“. Jako by tu šlo o návod, jak projet zatáčku, a ne o péči o půvab a možnosti českého jazyka!
Takže se díky a kvůli němu budeme hezky namáhat. A pokusíme se používat díky a kvůli patřičným způsobem, protože samozřejmě svoje významy mají a pracovat s nimi je radost. Má to cenu, není potřeba, aby vám kvůli tomu stál za krkem jazykový policajt.
Vždyť rozlišováním mezi díky a kvůli se můžeme rovnou vyjadřovat k otázkám lidské existence. Otepluje se planeta díky, nebo kvůli čerpání přírodních zdrojů? Roste spotřeba elektřiny spíš díky, nebo kvůli zvyšování životní úrovně? Zdražuje ropa díky, nebo spíš kvůli čemukoli? Změní se provoz díky, nebo kvůli zrušení parkovacích stání u chodníku?„Kritici uváděli, že se díky parkovacímu domu doprava ve středu města dál zvýší.“ Sic!
Rozumíme si ještě? Kůrovec se množí kvůli suchu, ale je na ústupu díky tomu, že letos zapršelo. Když nějaká firma hlásí své hospodářské výsledky, je zatracený rozdíl, jestli oznámí, že bude šetřit „díky nim“ (má polštář prosperity), nebo „kvůli nim“ (ordinuje krizové škrty). Jestli si někdo kupuje skútr „díky své práci“ nebo „kvůli své práci“, není to totéž. Snad ne.
Významové vyprázdnění předložky díky má své následky. Zatím jsem si kvůlibohu nevšiml, že by někde zaznělo, že silnice byla díky nehodě uzavřena – ale co není, může tímhle tempem brzy být. Pozor, blíží se komunikační nebezpečí, upravte fofrem rychlost!
Obsah slov se mění úplně běžně a lpět na tom, že musí znamenat pořád to samé, by byla pitomost. Takové „peklo“ a „ráj“ dávno jazykem obíhají prakticky jen v přeneseném významu, a 9 z 10 teologů zůstává tváří v tvář peklu ve Sněmovně i ráji zahrádkářů úplně v klidu. Díky (a kvůli) je ale jiný případ: máme pomůcku, jak ze svého pohledu líp vystihnout skutečnost, a tu příležitost zahazujeme. Někdy.
