Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro vůdce je čas od času důležité vylézt na barikádu, zamávat praporem a ukázat směr, kterým se vydat. O něco podobného se pokusil i premiér Fiala na víkendovém kongresu ODS. Pochválil sebe i své okolí, jasně pojmenoval, že naše země pod jeho vedením patří na Západ, mluvil o nutnosti svést politický zápas o budoucnost země, rozdal několik učebnicových pravicových pouček, snažil se dát svým spolustraníkům naději do budoucna.
Z tohoto pohledu standardní projev pravicového premiéra, jak už ho známe.
V tu samou dobu se rozhodlo o zrušení jedné liberecké organizace ODS. Důvodem bylo policejní podezření na zneužití politické moci náměstka libereckého primátora za ODS ve spojení s místním stavebním velkopodnikatelem. Ano, právě tím, jenž byl už před patnácti lety podezřelý z podvodu v rámci libereckého finančního fiaska při přípravě mistrovství světa v klasickém lyžování.
Celé načasování je symbolické. Nejsilnější vládní strana má svůj sjezd, na němž nezazní žádná vážná kritika, a ve zcela jiném světě, chtělo by se říct v tom reálném, praskne další z průšvihů politické moci, jež si v objetí se spřátelenými podnikateli neoficiálně privatizuje naši zem.
Podíváme-li se několik měsíců zpět, pak ve zdravotnictví nebo stavebnictví bychom našli mnoho podobných příkladů, a to napříč celou republikou. Počítejme: Ústí nad Labem, Jihlava, Ostrava, Pardubice… Při pohledu na poslední dekádu bychom se nakonec dostali téměř ke každému většímu městu, k téměř každé větší nemocnici. Jinými slovy, ten problém je systémový a netýká se pouze ODS, ale i dalších stran.
Ty vládnou a v rámci toho nedisponují pouze rozpočtem státním, ale i těmi regionálními a současně ještě i většinou toho zdravotnického, který už dosáhl půl bilionu. Na mnoha místech naší země si už neotevřete ani ordinaci bez toho, aniž byste měli nějakou protekci na politické úrovni. To mimochodem i proto, že největšího plátce ve zdravotnictví, tedy Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, řídí pouze nominanti politických stran a Ministerstva zdravotnictví (tedy rovněž politických stran). A všechny, tedy nejen státní, ale i soukromé subjekty na zdravotnickém trhu, se všemožně snaží, aby s touto státní (rozuměj politicky kontrolovanou) mocí vycházely co nejlépe. Nečekejme tedy, že by na veřejnosti zazněla z jejich strany nějaká kritika, to si jen těžko dovolí.
Tento příklad ze zdravotnictví staví na hlavu politologické poučky o výhodách kapitalismu, jak o nich mluvil premiér Fiala. Jsem totiž přesvědčen, že reálný svět je, větou klasika, jinde. Že popsaná situace je jen další modifikací příběhu o předražené Nutelle, o níž všichni občané této země už dávno věděli, ale premiér ji objevil až na podzim minulého roku.
Buď toho tedy o reálném světě opravdu mnoho neví a je zcela uzavřen ve své profesionální a společenské bublině, anebo, což je mnohem pravděpodobnější, lakuje svět na růžovo a svému okolí nasazuje už Komenským dávno popsané brýle mámení.
Z hlediska hospodářského zažíváme nejbohatší období v české historii. Z hlediska společenského však oscilujeme mezi východoevropským autoritářstvím a všudypřítomnou korupcí a západoevropskými hodnotami s mnoha jejich krizemi. Premiér mluvil o víkendu o naději. Tu můžeme mít pouze v případě, když věci a jevy začneme pojmenovávat výstižnými slovy. A to se mu nepodařilo.
