Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V České republice řešíme otázku, zda stejně jako v přibližně polovině zemí na světě máme přistoupit ke zdanění slazených nápojů. Na tom se koalice nebyla schopna shodnout, a problém proto odsunula na odborníky ze Státního zdravotního ústavu, kteří by správnou odpověď měli najít.
Základní dilema zní, zda slazené nápoje škodí zdraví. Na tuto otázku existuje obrovské množství odborné literatury, která vyzbrojena důkazy různé síly celkem konzistentně uzavírá, že slazené nápoje zdraví škodí.
Aby čtenář problému dobře porozuměl a neskočil na lep zjednodušujícímu pohledu některých ekonomů, musím vysvětlit, že nadměrný příjem cukru má velmi komplexní účinky. Nedá se tedy v žádném případě popsat strašlivým zjednodušením tvrdícím, že pokud zdanění slazených nápojů někde nesnížilo výskyt obezity, tak nemělo význam. To je velmi zavádějící a metodicky nesprávný pohled.
Zvýšený příjem cukru totiž může přispívat ke vzniku cukrovky a všech jejích komplikací, jako je infarkt myokardu, mrtvice, selhání ledvin, poruchy zraku nebo ischemická choroba dolních končetin. Ale současně také k ukládání tuku, který ve svých důsledcích vede k témuž. Zhoršuje stav kostí, zubů i alergie, ovlivňuje psychiku, ale také funkci jater, složitými mechanismy podporuje aterosklerózu a tím všechny její už výše uvedené komplikace. Všechny tyto nežádoucí účinky jsou velmi dlouhodobé a počítají se nikoliv na léta, ale jejich desítky. To všechno již dávno víme a nikdo seriózní to ve vědecké komunitě nezpochybňuje.
Víme také, že uvalením daní lze většinou redukovat prodej konkrétního druhu zboží. Podle vědeckých studií však není odpověď na zdanění ani zdaleka vždy stejná a jednoduše předpověditelná, ale v průměru vede vyšší cena k nižšímu prodeji.
Tím by se dala celá záležitost uzavřít, protože pokud něco škodí zdraví a my to víme, pak bychom to měli nějakým způsobem redukovat nebo zcela eliminovat. Jenže ani to není tak jednoduché, protože ne všechny naše negativní zvyky mají stejnou společenskou nebezpečnost. Musíme tedy dobře vážit následná rizika.
A to představuje druhou stránku problému. Pokud bychom chtěli zásadně ovlivňovat společnost tímto poněkud radikálním způsobem a nekladli si žádné hranice, pak bychom došli k totalitě. Stát by nám přikazoval, co máme jíst a pít, kolik toho denně máme odchodit nebo odcvičit, v kolik hodin máme jít večer spát a v kolik ráno vstávat. Zkušenosti s dobrými úmysly vedoucími do pekla má naše civilizace značné.
A pro úplnost ještě zmíním vliv průmyslové lobby, pro kterou by zdanění určitých výrobků (tentokrát slazených nápojů) bylo velkou ranou. Jistě i ta si k tomu řekne své.
Kvůli všemu uvedenému je jasné, že problém zdanění slazených nápojů není ani zdaleka problémem medicínským (a nesnažme se ho z něj dělat), ale společenským, ideologickým a politickým. Právě politici nám nyní ukážou, jak ho vyřeší, a poté si za toto řešení ponesou zodpovědnost.
Vzhledem k vysoké toleranci české společnosti ke škodlivým jevům a jejich obvyklému bagatelizování odhaduji, že vláda, stejně jako v případě zdanění tichého vína, pravděpodobně nic zásadního neudělá.
Jen ať přitom prosím nikdo neříká, že slazené nápoje vlastně ani tak moc zdraví neškodí. Mohl by vypadat jako hlupák.
