Článek
Z jízdy na kole a jízdních pruhů pro cyklisty se při posledních volbách stalo téma. Ti, kteří měli za to, že právě bílé pruhy na silnicích jsou závažným společenským problémem, to nahlas deklarovali, a naštěstí příliš neuspěli. Myslím, že oprávněně. Nejen, že si nenašli lepší témata, ale především bojovali naprosto marně. Jízda na kole je totiž v rozvinutých zemích na všeobecném vzestupu.
Cyklisty na elektrokolech potkáte na strmých svazích hor, vedle nich uvidíte nadšence na horských nebo gravel kolech. A pokud na venkově odbočíte z hlavních silnic na vedlejší, nemůžete si i u nás nevšimnout přehlídky nejmodernější cyklotechniky, kterou současný svět nabízí. Mimochodem, je až s podivem, jaké ceny jsme za kola s karbonovým rámem ochotni zaplatit – ty sumy jsou zpravidla šesticiferné. Jízda na kole tak dávno překonala svůj původní účel, tedy levný způsob přemisťování se z místa na místo, a dnes má přinejmenším dvě podoby a jeden hlavní smysl.
Vše podstatné o Tour de France 2023
Sportovní vrchol obstarávají profesionální cyklisté. V posledních letech snad většinu veřejnosti přesvědčili, že k nadlidským výkonům při překonávání hor rychlostí slabší motorky nebo skútru se dá dobrat přetěžkým tréninkem s extrémně přísnou životosprávou, a nikoliv dopingovou podporou. Když jsem na startu letošní Tour de France viděl vyhublé postavy s neuvěřitelně silnými stehny, které se chystaly v budoucích třech týdnech překonat více než tři tisíce kilometrů průměrnou rychlostí přes čtyřicet kilometrů za hodinu, uvědomil jsem si, jak těžká cesta na vrchol asi vede.
Pokud jste je viděli někdy pouze v televizi, pak připomínám, jak obrazovka většinou klame a každému nějaké to kilo navíc přidává. Ti závodníci ve skutečnosti vypadají jako velké hubené děti, kterým k tělu přirostl bicykl, jenž ovládají tak suverénním způsobem, že připomíná jeho organickou součást. A show, kterou jsou schopni předvádět, představuje jednu z největších sportovních událostí roku.
Cyklistika je však především aktivní zábavou pro miliony lidí. Většina rozvinutých zemí to pochopila a maximálně ji podporuje. Nejsou to pouze cyklostezky a návazná infrastruktura, ale i předpisy, na jejichž základě by se cyklisté měli cítit bezpečněji. Předjíždění ve vzdálenosti aspoň jeden a půl metru od jezdce na kole by se i u nás mělo stát zvyklostí. Přinejmenším je to vyjádření vzájemného respektu mezi lidmi.
A jízda na kole ve městech? Ta už se dávno netýká pouze zemí s cyklistickou tradicí. Stačí se podívat na newyorský Manhattan a názor změní i zarytý odpůrce. Samozřejmě, i v našich městech existují místa, kde pruhy pro jízdu na kole nikdo nevyužívá a ony pouze zužují prostor automobilové dopravě. Jenže principy se netýkají jednotlivostí a detaily se budou ladit vždy, všude a ve všem.
Nicméně hlavním smyslem, proč podporovat cyklistickou show stejně jako stavění stezek, vytyčování pruhů a upravování předpisů, je nejen zábava, ale především lidské zdraví a s tím spojená délka a kvalita života. Dvě třetiny českých dospělých trpí nadváhou nebo obezitou. Jen výjimečně nacházíme mezi kardiovaskulárními pacienty štíhlé jedince, o sportovcích ani nemluvě. A to už desetiletí platí, že téměř každý druhý z nás zemře na kardiovaskulární onemocnění.
To je nakonec ten hlavní důvod, proč se o podpoře sportu na všech úrovních celá desetiletí mluví. Směřovat bychom měli k pokud možno delšímu kvalitnímu životu bez závažného onemocnění. A pokud se zamyslíme, co nám stojí v cestě, pak jsou to dva hlavní faktory – kouření a sedavý způsob života. Proto je třeba cyklistiku v té nejamatérštější podobě, stejně jako každodenní rychlou chůzi nebo velmi pomalý běh, všemi prostředky podporovat. Dnes už máme silné důkazy, že každodenní pohyb tohoto typu nám velice pomáhá.
Ano, efekty podpory pohybu jsou dlouhodobé a jejich zastáncům hrozí, že za desítky let by si na jejich úsilí jen těžko někdo vzpomněl. Je to prostě otázka vize, a nikoliv bezprostředních politických bodů. A právě proto bychom měli dvojnásob cenit ty, kteří by se tak nejistého úkolu zhostili.
