Článek
Před několika lety jsem stál na sále kdesi tisíce kilometrů na východ od naší země. Výkon se blížil ke svému závěru, ale při poslední kontrole bylo patrné, že končit bychom ještě neměli. Výsledek prostě nebyl dobrý a život pacientky, který se měl počítat na další roky, by byl nejspíš nejen horší, ale možná i kratší. V takových chvílích lékař vždy zvažuje poměr dalších vynaložených nákladů (ano, i v medicíně jde o peníze), riziko komplikací a především celkový profit pro pacienta.
Vše se mi zdálo jasné. Pokud uděláme to, co se má, tak bez dalších nákladů může být výsledek do čtvrt hodiny lepší, dalo by se říct standardní. Jednu věc jsem však tenkrát ještě nevěděl. Lékařům kolem mne o výborný výsledek nešlo. Nebo jinak, ten stávající jim stačil k tomu, aby byli spokojeni. Moje výzva, abychom něco předělávali, jim tedy nedávala žádný smysl.
A právě v tomto bodě jsou mezi jednotlivými časovými pásmy na mapě světa značné rozdíly. Šikovní lidé jsou totiž úplně všude. Tím se jednotlivé „světy“ neliší. Je dokonce překvapující, jak ti, kteří mají za sebou menší technologické zázemí, se s tímto hendikepem dokážou vyrovnat, a pokud chtějí, tak i dosahovat vynikajících výsledků.
Rozhodující je však jiný faktor a není to nejmodernější vybavení, vysoký plat nebo kvalita vzdělání (nic z toho nelze samozřejmě podceňovat). Může to znít jako klišé, ale klíčem je dělat věci správně a nespokojit se s nedobrým výsledkem. V daném případě je to i vyjádřením zájmu o člověka, který se svěřil do vaší péče, a s tím samozřejmě spojená hrdost, že váš tým takovou práci zvládne.
Právě v těchto posledních dvou faktorech jsem opakovaně nalezl hlavní rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími pracovišti, na kterých jsem kdy byl. Vlastně je to stejné, jako když hraje tenista Djokovič a v závěru setu prakticky nikdy nedělá nevynucené chyby. Svými přesnými údery bombarduje rohy soupeřova kurtu, a zda to bude stačit na vítězství, se uvidí. Nicméně on jde skvělému výsledku vstříc.
Absence péče o detail byla ve východní Evropě spojována s obdobím socialismu. Poslední tři desítky let nám však nikdo v ničem nebrání, a přesto se tak často rozčilujeme nad věcmi, které v naší společnosti vlivem nás samotných nefungují. A ano, nejvíce tímto nešvarem trpí státní sektor. V něm se motivace k perfekcionismu hledá nejhůře.
Ale možná je v tom celém cosi jiného, jakýsi gradient jdoucí napříč Evropou od západu na východ a částečně i od severu k jihu. Ze své podstaty nemůže existovat nezávisle na lidech a nepředstavuje jakousi zcela objektivní a univerzálně platnou danost. Je však určitým vyjádřením lokální mentality a zvyklostí. Jenže, pokud by tomu tak opravdu bylo, pak hrozí, že země na západ od nás nedostihneme po ekonomické stránce ani za desítky let.
