Článek
Děj opery Prodaná nevěsta zná u nás skoro každý, přesto si ho dovolím stručně připomenout. Jistý Jeník se domluví s Kecalem, že svou milovanou Mařenku prodá, myšleno tak, že ji za vysokou částku opustí. Na konci příběhu se však zjistí, že Jeníkovi zbydou podvodem nejen peníze, ale i jeho Mařenka. A Kecalovi se všichni vysmějí. „Ne podvod, pouhá jenom lest,“ zazpívá Jeník Kecalovi v závěru. Na smlouvě sice zfalšoval podpis, ale všichni kolem něj jeho vychytralost oceňují. Kdo by se při takové taškařici zaobíral nějakým podvůdkem. A toho Kecala přece tak hezky napálili.
Podobný přístup zaujímá Evropa dlouhodobě ke své obraně. Existuje sice jasně daný závazek, který členským zemím NATO už ukládá vydávat ročně aspoň dvě procenta svého HDP na obranu, ale vlastně je to stejné jako s řadou jiných závazků. Stačí se například podívat, jak je to s evropskými ekonomikami a kritérii, jež si země odsouhlasily v rámci vstupu do EU a fungování v ní. S cynismem by se dalo říct, že kolektivně odsouhlasené parametry jsou tu zejména proto, aby se nedodržovaly.
Jaký k tomu je důvod? Nejspíš komplexní včetně absence dostatečné morálky. Ale myslím, že tím hlavním je upřednostňování okamžitého komfortu (nebo obecněji současnosti) před budoucností. Ostřeji řečeno, generace těch, kteří dnes mají moc ve svých rukou, přes zdánlivě ušlechtilé proklamace na budoucnost ani za mák nedbá: Po nás ať přijde potopa. Týká se to nejen naší bezpečnosti nebo žití na obří dluh, ale i životního prostředí. A ti, kteří společnost řídí, často ještě roznášejí populistickou lež, že na takto dobré žití tady a teď máme všichni jakýsi nárok.
To ovšem může trvat jen do chvíle, kdy se něco závažného pokazí. Anebo také do chvíle, kdy se vzbouří ten, kdo aspoň částečně naše účty platí.
Člověk si o americkém exprezidentovi Donaldu Trumpovi může myslet, co chce, čímž chci naznačit, že k němu žádný zvláštní respekt nechovám. Nicméně jeho nedávné připomenutí evropským lídrům, že své sliby stran vojenských rozpočtů neplní a účty neplatí, což může mít své důsledky, by nemělo být většinově odsuzováno, ale naopak oceněno. Čímž samozřejmě míním obsah, nikoli formu sdělení.
Evropané se dlouhodobě chovají jako černí pasažéři na palubě zvané NATO, a když jim to někdo připomene, pak se ohrazují mušketýrským heslem „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Ano, ale to přece platí nejen u vzájemné obrany, ale také u nákladů na kolektivní bezpečnost. Vždyť Spojené státy vydávají na armádu přibližně desetkrát více než Francie, Německo nebo Velká Británie.
Dva základní evropští lídři – Německo a Francie – se teprve v době třetího roku války na Ukrajině horko těžko doškrábou ke slibovaným dvěma procentům HDP na obranu. A tak když se nyní v USA zasekla pomoc Ukrajině, tyto bohaté evropské ekonomiky nejsou schopné americké dodávky nijak nahradit, což zcela mění situaci na ukrajinsko-ruské frontě.
Ve stejné době se německá společnost vážně zabývá problémem, zda na dětských kolotočích mohou být makety zvířátek, přestože to může mít neblahé konsekvence pro budoucí vztah dětí a přírody. Každou chvíli se kdosi přilepí k silnici, aby upozornil na ochranu přírody, zatímco jinde demonstrují černokabátníci, kteří na adresu svých spoluobčanů s identickým cestovním pasem skandují „odsun, odsun“. Myslím, že tento výběr veřejně probíraných témat politickým elitám docela vyhovuje. Postoj k nim nevyžaduje žádnou zvláštní expertizu, nápaditost a už vůbec ne politickou odvahu. Názor, či dokonce „řešení“ vymyslíte za pár vteřin.
A ještě jednu poznámku k tématu naší bezpečnosti musím učinit. Možná si čtenář vzpomene, co s českou společností udělala někdejší diskuze na téma umístění amerického radaru v Brdech. Většinově jsme ho tehdy odmítli. Dnes však zcela samozřejmě předpokládáme, že pokud se nad Evropou objeví ruské stíhačky nebo rakety, pak nás ochrání NATO. Jenže NATO vzhledem k dlouhodobým výdajům na zbrojení znamenalo tehdy a znamená i dnes především USA.
Tato evropská strategie je krátkozraká a hloupá. Je v ní jak černé pasažérství, tak i zmíněná Jeníkova vychytralost z národní opery. A to se ještě extremisté a populisté budou zaklínat zdánlivě mírotvorným slovníkem a budou navrhovat, abychom výdaje na armádu raději rozdali (jiným slovem projedli).
Nejen my, ale celá Evropa připomíná v rámci široce pojatého Západu kohosi velmi nezodpovědného, jenž dlouhodobě rezignoval na to, že bude svou budoucnost držet ve vlastních rukou. Naše rozhodování jsme paradoxně svěřili do rukou několika amerických kongresmanů, kteří mohou ovlivňovat těsná hlasování mezi demokraty a republikány. Že umí zablokovat pomoc Ukrajině, již víme.
Obávám se, aby naše náhlé probuzení nebylo horší, než si jsme v současné době ochotni připustit. Proto je dobře, nikoli špatně, že nás na to americký exprezident Trump upozornil.
