Co pořád ti homosexuálové chtějí? Dostali už dost

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Takže pro tohle volební období máme hotovo. Senát zřejmě moudře usoudil, že si česká LGBTQ+ komunita už v tomhle volebním období vyslechla poměrně dost nechutných urážek, takže přes protesty senátorů KDU-ČSL, kteří chtěli přidat ještě další, nechal bez boje projít to, co ve Sněmovně zbylo z dalšího pokusu narovnat práva pro homosexuální páry.

Realisticky viděno, v téhle Sněmovně se nedalo čekat nic dramaticky lepšího, takže má člověk tendenci si říct „lepší něco než nic“, i když je to v podstatě opravdu nic. Respektive jsou to tak samozřejmé věci jako společné jmění, právo na informace o zdravotním stavu nebo „přiosvojení“ biologického potomka jednoho z páru (ale už ne adopce, propána), že to sice můžeme považovat za „zlepšení“ současné situace, jenže ve skutečnosti si tak maximálně připomeneme, jak ponižující stav tady dosud panoval.

A samozřejmě, aby se náhodou někdo nezmýlil, svazek lidí stejného pohlaví musí mít i rozdílný název, a tak jsme od „registrovaného partnerství“ přešli k „partnerství“.

Všichni víme, že je to jen přechodný stav, jakkoliv si teď odpůrci úplného narovnání práv mohou namlouvat, že je konečně po všem a věc je jednou provždy vyřízena. V každé civilizované zemi, kde bylo zavedeno registrované partnerství (u nás v roce 2006), nakonec přešli k normálnímu „manželství“, takže to časem čeká i nás. Těžko říct, jak to bude trvat dlouho, ale jak správně už před dvěma lety napsal poradce premiéra Fialy František Cerha, „ta válka už je dohraná, zkuste se na to někdy zeptat svých dětí a vnuků“.

Jediné, s čím se my liberálové budeme muset nějak srovnat, je zjevně čím dál nervóznější a agresivnější rétorika konzervativců (nikoliv všech, samozřejmě, ale rozumíme si…) hájících svůj starý dobrý mizející svět. Absolvoval jsem podobných debat spousty, takže vím, že je potřeba postupovat s plným respektem vůči opačnému názoru, nepovažovat každého, kdo je proti, automaticky za homofoba a jen trpělivě dokola vysvětlovat základní věci. Třeba, že manželství pro všechny nebude navzdory názvu opravdu povinné pro všechny, takže se vašeho klasického manželství a rodiny nijak nedotkne, tudíž byste se ani vy na oplátku nemuseli montovat do života cizím lidem.

A především ne s pocitem, že jsou vůči vám v jakési podřízené pozici, odkázáni na vaši velkorysost a dobrou vůli, s níž jim milostivě udělíte nějaká ta práva navíc, hotovo, nazdar, buďte rádi, že vám už veřejně neříkáme „buzny“ a Zdeněk Izer o vás nevypráví vtipy v televizi.

Tenhle povýšený přístup „ať jsou rádi aspoň za něco“ je už trochu nesnesitelný a je to dobře vidět v reakcích na aktuální rozhodnutí parlamentu. Navíc je kontraproduktivní.

Milí konzervativní přátelé, vezměte prosím v úvahu, že se tu bavíte se skupinou, která prošla v posledních několika desetiletích pozoruhodnou emancipační etapou: od růžových trojúhelníků v koncentračních táborech a přetrvávající společenskou stigmatizaci i v demokratických systémech přes dekriminalizaci homosexuálních styků, vyškrtnutí homosexuality ze seznamu nemocí WHO (což se mimochodem stalo až v roce 1992) po dnešní sebevědomý postoj „jsem gay, no a co?“.

Vážně máte pocit, že na tyhle lidi můžete úspěšně zkoušet svůj argument „ale vždycky to přece bylo jinak a také vám to stačilo, protože nám to nijak nevadilo?“ Jinými slovy: Nejednáte tu s ušlápnutou, po generace diskriminovanou a vysmívanou skupinou, která má celá vděčná čekat, co pro ně upadne ze stolu, ale s lidmi, kteří už ze svého života v cestě za vlastní důstojností odstranili spoustu překážek a tuhý odpor českých konzervativců - mimochodem v jedné z nejateističtějších zemí světa - zvládnou také, protože se veřejné mínění jednoznačně obrací na jejich stranu.

Vzhledem k tomu, že se tento okamžik nezadržitelně blíží, dovolil bych si rovnou navrhnout jednu praktickou věc. Bylo by myslím vhodné, aby „manželství pro všechny“ začalo platit stejně jako kdysi registrované partnerství od 1. července, nikoliv 1. ledna. To je přece jen zima a státní svátek k tomu. Letní termín v počínající okurkové sezoně umožní prvním oddaným párům aranžovat své svatby tak, aby je média pokryla s plnou parádou. Další vlnu zájmu pak vzbudí už jen první svatba některé celebrity, kterou bych takticky směřoval k druhému volnému letnímu víkendu.

O týden později už to nebude vůbec nikoho zajímat. Do Vánoc si všichni zvyknou a dokonce i konzervativci to začnou považovat za běžnou součást našich životů, zjistí, že se svět nezhroutil, a svou energii věnují něčemu smysluplnějšímu.

O pár let později se pak nejspíš shodneme, jak absurdní války jsme tu vedli - a bohužel, kolik času jsme u toho promarnili.