Článek
Minulý týden středoškoláci skládali písemnou maturitní zkoušku z matematiky. Doporučuju každému, aby si ji zkusil udělat také. Zadání (a následně i správné řešení) snadno najdete na webu. Nemusíte se bát, jde o 25 příkladů, které nejsou těžké a lze je vyřešit mnohem dřív než za stanovené dvě a čtvrt hodiny.
K pár z nich vám možná budou chybět vzorce (například pro výpočet plochy pláště rotačního kužele) nebo konkrétní termíny (co je to geometrická posloupnost?), ale s většinou příkladů si i desítky let po ukončení školní docházky poradíte jen s tužkou, papírem a kalkulačkou.
Nepochybně natolik, abyste maturitu aspoň absolvovali, tedy získali minimálně 17 bodů z 50. Některé příklady mi pro 19leté studenty přijdou až nedůstojně snadné, například když máte spočítat, kolik měří dopravní letadlo, když znáte délku modelu a jeho měřítko. Ale kdo má ty příklady stále vymýšlet, že ano?
Žáci si mohli vzít na pomoc knihu tabulek a vzorců, rýsovací potřeby a kalkulačku „bez grafického režimu, řešení rovnic a úprav algebraických výrazů“. Jak napsal v den maturit na síti X ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík:
„Co smějí studenti používat? Specifické tabulky z roku 1989, kalkulačku, co není programovatelná. Raději jsem se podíval na dnešní datum, zda nejsem ve snu, fakt je 2. 5. 2024!! Nebyl to sen!! Někdo by se fakt měl probudit!!“
Ředitel Sáblík to na sociální síti od části diskutujících schytal, a to většinou od lidí „vyzbrojených“ názorem, že tak je to v pořádku a že není důvod, aby žáci disponovali nějakými dalšími vymoženostmi. Přesně podle oblíbeného myšlenkového schématu: „My to měli stejně, a taky nám to neuškodilo!“
Jenže v tom je ten problém. Některé věci jsou obecně platné, nikoli však technologie. Ty se v posledních desetiletích mění zásadně. Připomínám, že stejné pomůcky jsem měl při přípravě na ústní maturitu (písemnou jsme tehdy ještě nedělali) povolené i já. Jenže já ji skládal před 38 lety!
Více k tématu:
Jsem z poměrně šťastné generace, která během své školní docházky dostala minimálně dvakrát možnost využívat „výdobytků“ moderních technologií. A to dokonce v normalizačním Československu. Pamatuju se, že na základní škole v 70. letech nám matematikář tvrdil, že máme ohromné štěstí, protože před pár lety bychom ještě museli umět používat logaritmické pravítko, takzvané logáro.
My už směli mít elektronické počítačky, jakkoli to byl mírně podezřelý kapitalistický vynález. A o deset let později, když jsem v roce 1986 nastoupil na ČVUT, jsme byli první nebo druhý ročník, který se učil programovat nikoli na velkých počítačích (s použitím děrných štítků), ale měli jsme učebnu s 20 kusy IBM PC. Písíček.
Ovšem dnes je rok 2024. Od mé maturity se svět změnil neskutečně. A k té nejzásadnější změně dochází právě teď. Letošní maturita je už druhá, kdy by se dala pro řešení příkladů použít generativní umělá inteligence, například ChatGPT. Ale letos už je to opravdu běžně používaný nástroj, nikoli zvláštní kuriozita a hračka, jako to bylo pro mnohé ještě loni.
Zkusil jsem ChatGPT (placenou verzi s modelem GPT-4 Turbo) na maturitu „nasadit“. Výsledek byl 38 bodů z 50. Samotný výpočet zabral ani ne deset minut (největší práce byla pořizování „screenshotů“ zadání příkladů a jejich nahrávání do ChatGPT), půl hodiny trvala kontrola výsledků. Řekl bych, že člověk s průměrnou inteligencí by potřeboval asi 30 až 40 minut, aby maturitu odevzdal tak, aby dostal 45 bodů či víc.
Co to znamená? Lépe řečeno, co tím chci říct? Zaprvé: Že přesně rozumím frustraci ředitele Radko Sáblíka, kterému za těchto okolností přijde aranžmá této zkoušky frustrující. Ano, školství vždycky žilo tak trochu v minulosti. Platí pro něj to, co se někdy říká o armádě. Že žáky připravuje víc na bitvy minulé než budoucí.
Avšak zadruhé: Rozumím i tomu, když někdo říká, že na matematiku se máme dívat jako na metodu, jak se naučit přemýšlet, a nikoli jako na praktický nástroj. Slovní úlohy nejsou extrapolací skutečných problémů, ale opravdu jen slovními úlohami. A proto dává smysl zakázat při jejich řešení některé pomůcky. Ostatně v atletice se maraton stále běhá, byť víme, že na kole ho lze urazit výrazně rychleji.
Mohlo by vás zajímat:
Zároveň je pravda, že žádná nová technologie nebyla tak disruptivní jako AI. Kalkulačky byly skvělé, zvlášť ty tzv. vědecké nebo programovatelné, ale většina lidí se je stejně nenaučila správně používat. Generativní AI se naučí používat každý. Nemůžu vyloučit, že rok nebo dva budeme maturanty trápit podobně koncipovanou zkouškou jako letos. Ale pak už to začne být neudržitelné.
Ale netýká se to jen maturantů a už vůbec ne pouze matematiky. Ta základní otázka zní: Co, jak a proč se budeme učit? Nikoli naše děti ve škole, ale „my“ jako lidstvo. Ukazuje se, že spoustu věcí může dělat už dnes AI za nás, a to skoro stejně dobře nebo líp, než to dnes dělají ti průměrní.
Namátkou: psát, číst, rozumět textu, řešit problémy nebo – viz maturita z matematiky – počítat příklady.
Dostáváme se do situace, kdy spoustu z těchto činností nemusíme dělat, byť zároveň cítíme, že by pro nás bylo dobré, kdybychom je uměli a dělali. Což celkem logicky povede k tomu, že je bude dělat jen část z nás, možná jen velmi malá.
Dobré přirovnání mi v rozhovoru řekl psycholog a kouč Radvan Bahbouh. Totiž že s duševní prací to nakonec bude podobné jako s tou fyzickou. Kdybyste někomu v 19. století sdělili, že většina jí vymizí a že jednou bude existovat něco jako fitcentra, nebude tomu věřit. Dnes se lidé chodí fyzicky „trápit“ dobrovolně a ještě za to platí. Možná něco podobného čeká i námahu duševní.
Na půdorysu lepší dvojky, kterou by za řešení letošní maturity dostal ChatGPT, můžeme vidět to hlavní riziko AI. Ne v tom, že nad námi převezme kontrolu a moc. Ale v tom, že nám vezme potřebu se učit, tvořit a přemýšlet. Že nás zbaví nutnosti dělat těžké a komplikované věci. Mimo jiné třeba právě písemnou maturitní zkoušku, která – dovolím si předpovědět – nemá v současné podobě naději přežít.
Vážení čtenáři, pokud máte zájem o články z rubriky Názory a analýzy, klikněte zde na tlačítko „Sledovat“ a budeme vám posílat upozornění na všechny nové články do e-mailu. Děkujeme, že nás čtete.
