Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Návštěva veterináře místo tří stovek za 450 Kč. Růže, která stála 68 korun, se blíží stokoruně. A za tisícovku byly před pěti lety dva metráky briket, dnes jen jeden.
Smířit se s tím je pro našince těžké, ale z ekonomiky jednohlasně zaznívá, že jiná možnost není. Ceny, jaké si lidé pamatují z doby před pandemií covidu, se prostě nejspíš nevrátí, pokud se samozřejmě nebavíme o možných mimořádných výkyvech.
Nový standard
Češi se s „novým cenovým standardem“ smířit nechtějí hlavně proto, že reálně zchudli. Inflace prudce vystřelila vzhůru, ale růst mezd za ní zaostává. Nejpravděpodobněji bude trvat několik let, než se kupní síla lidem vrátí.
Vyplývá to ze slov ekonomických analytiků, ale také zástupců byznysu, kteří dávají jasně najevo, že významné zlevnění se prostě očekávat nedá.
„Jsme zpátky v relativně klidných vodách. Česká národní banka neeliminovala riziko inflace dostatečně, ale naštěstí se neroztočila inflační spirála. Můžeme mluvit spíš o štěstí, že jsme se vrátili do normy. Zpátky ale inflace neklesne, v kupní síle jsme se vrátili o šest až sedm let zpět,“ uvádí hlavní analytik společnosti Deloitte David Marek.
Zda měnová politika ČNB v minulých letech nevykolejila, je na dlouhou a odbornou diskuzi, do které se pouštět nebudeme. Zmíněný ekonom nicméně také upozorňuje na to, že Češi v posledních letech výrazně zchudli.
Není potřeba nijak složitě to dokazovat. Banálním důkazem je pro většinu lidí životní zkušenost posledních let. Nicméně dokládá to i velmi jednoduché srovnání vývoje mezd a inflace.
Zatímco cenová hladina zboží a služeb se od srpna 2019 do srpna 2024 zvýšila v součtu o 37,9 procenta, průměrná mzda v ČR vzrostla jen o 30 procent (10 365 Kč). Průměrná mzda trochu zaostává za inflací. Průměr je však zavádějící veličina, kterou zjednodušeně řečeno zkreslují vysoké příjmy. Dvě třetiny obyvatel Česka na průměrný příjem ve skutečnosti nedosáhnou. Přesnější je počítat se mzdovým mediánem. A ten ukazuje, že si Češi za pět let na výplatnici polepšili jen o 22,5 procenta, zatímco inflace narostla o 37,9 procenta.
V peněženkách mají sice lidé obecně více peněz, ale reálně si za ně v obchodech kvůli inflaci pořídí v průměru o zhruba 11 procent méně, říká analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil. Vzorec je o něco složitější než jen prostý rozdíl inflace a mezd.
Nižší růst mediánových nežli průměrných mezd zároveň ukazuje, že zaměstnanci na lépe placených manažerských postech byli během uplynulých let úspěšnější s požadavky na zvýšení platu.
Průmysl: Ceny padat nebudou
Inflace v minulých letech byla šoková. Nejprve se vlna vzedmula kvůli narušení globálních dodavatelsko-odběratelských vztahů. V covidu přišla extrémní poptávka, na kterou neuměl výrobní sektor včas odpovědět. Pod inflačním kotlem přitopila i ruská agrese na Ukrajině, kdy Evropa náhle hledala cestu k energetické nezávislosti na ruském zemním plynu.
Tyto šoky ale už podle Víta Hradila opadly. „V podnikové sféře jsou zvýšené marže, přitom část šoku už pominula. Proto by teď teoreticky byl prostor pro zlevňování, jenže k tomu nejspíš nedojde. Historicky se to nestává, obvykle se v těchto případech inflace zastaví a čeká se, až inflaci dožene růst mezd,“ říká Hradil.
Zástupci průmyslu a služeb rozhodně nebudou spotřebitelům nalévat falešného optimismu. „Nevidím prostor pro snižování cen. Doufám ale, že ceny budou stagnovat,“ říká například předseda Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.
Jako vysvětlení nabízí několik důvodů: „Pokračuje růst ceny práce. Mzdy rostou rychleji než produktivita práce a ekonomika. Ceny energií sice klesly, ale vláda teď zastropování mohutně dohání poplatky souvisejícími s cenami. Navíc rostou náklady související se zelenou transformací, jako je ESG reporting, zelené certifikáty a podobné regulační věci. Proinflační efekt má také daňový balíček.“
„Nemyslím, že je čas zlevňovat. Kumulovaná inflace v posledních dvou letech byla přes dvacet procent a dopravci to nestihli promítnout do cen,“ říká také šéf logistické firmy DPD Miloš Malaník.
Vnější impulsy ke zlevňování by přitom byly. Pozvolně klesají úroky České národní banky, od nichž se odvíjí úroky bankovních půjček. Snížily se ceny pohonných hmot. Ceny energií oproti roku 2022 přece jen o něco poklesly, přestože nejsou na úrovních z doby před ruskou invazí. Klesly ceny některých zemědělských komodit…
Jedním z hlavních stimulů inflace v posledních letech byl raketový vzestup cen energií. Ty postupně klesaly, ale stále jsou přibližně na dvojnásobku hodnot oproti roku 2019. Jak ukazuje srovnání jednotlivých položek, které získal SZ Byznys z databáze Českého statistického úřadu (v tabulce níže), například nejpoužívanější sazba silové elektřiny D02d u distributora ČEZ stála před pěti lety 1878 Kč za MWh a v srpnu se prodávala za 4350 Kč.
Na konci srpna však většina dodavatelů energií slíbila další snižování cen pro domácnosti, a to v některých případech až dvouciferně.
Na rostoucí cenu práce upozorňují také restauratéři, tedy obor, který je „vítězem“ inflace za posledních pět let. Gastronomické a ubytovací služby v posledních pěti letech navýšily ceny o 57 procent, čímž předstihly všechny ostatní obory včetně energetiky, plateb za vodu a nájmů.
„V české gastronomii historicky byla úroveň hrubé marže a cen daleko za Evropou. V posledních pěti letech nastal obrovský nárůst nákladů na úroveň okolních států včetně Německa, nicméně cenově se tam gastro nedotáhlo. To snižovalo ziskovost,“ vysvětluje Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků.
Z restaurací v době covidu utekl personál a tito lidé si našli práci ve firmách, kde nepracují na směny, mají volné víkendy, nepracují pod takovým tlakem. Na trhu je málo zájemců o práci v gastronomii a ti, kteří se hlásí, požadují více peněz. Cena práce tak roste.
„Hlásí se nám deset lidí a použitelní jsou dva. Dřív to bylo naopak. Nic neumějí a navíc mají nehorázné požadavky na peníze,“ popsal stav jeden z pražských restauratérů, který si nepřál uvést jméno.
Stravování a ubytování letos zdražuje nejrychleji z celé ekonomiky, zatímco v ostatních oblastech už se blíží tolerančnímu pásmu ČNB mezi 2-3 procenty. Pokles cen nákladů se zatím promítl jen v maloobchodních cenách potravin a nealkoholických nápojů, kde se pozitivně projevilo zlevnění komodit a farmářských produktů. Od ledna do srpna ceny potravin a nápojů meziročně klesly o 3,8 procenta.
Většina zboží a služeb však za pět let prudce zdražila. Ve více než 450 položkách spotřebního zboží, potravin a služeb, které monitoruje Český statistický úřad, od roku 2019 vůbec nezdražilo jen sedm: televizní a rozhlasové poplatky (zdraží po roce 2025), poplatek za návštěvu pohotovosti, poplatek při podání návrhu na rozvod, poplatek za vydání cestovního pasu, králík a pstruh.
Zlevnilo 28 položek. Některá elektronika, mléčné výrobky, zelenina a brambory a také maso a med.
Výrazně směrem nahoru se posunuly ceny služeb, ať už jde o elektřinu, teplo či návštěvu lékaře-specialisty. Podstatně vyšší ceny si účtují i řemeslníci. Například instalatér, který si za výměnu vodovodní baterie v roce 2019 účtoval v průměru 384 korun, si nyní řekne 616 Kč, tedy o 60 procent více. Servisní prohlídka plynového kotle zdražila o 46 procent na 1906 Kč, tedy o šest stovek.
Barva Primalex plus bílý (balení 7,5 kg) zdražila z 332 korun na 459 Kč. Cena druhého nejprodávanějšího auta v tuzemsku, Škody Fabia ve verzi 1.0 TSI (70 KWh), narostla v základu z 313 tisíc korun na téměř 394 tisíc korun. Pohonné hmoty nyní zlevňují, ale na cenu kolem 32 korun před covidem se nejspíš nevrátí. A stejné to bude u ostatních věcí.
Češi dávají svou nespokojenost najevo třeba tím, že tolik neutrácejí. Ve srovnání s předkrizovým rokem 2019 to bylo loni téměř o pět procent méně.
Tvrdě šetřit začaly domácnosti okamžitě s nástupem inflace, přitom jejich škrty nemají obdoby v celé Evropě. Přiblížily se tomu pouze italské, belgické a rakouské rodiny, vesměs tedy občané států, kde je spotřeba tradičně vyšší.
Signálem může být i expanze diskontních obchodů do Česka, kde se snaží vyhovět touze po zboží, jehož ceny se budou alespoň trochu podobat těm, na které si pamatují.
