Daní proti tloušťce. Jenže studie vyvrací, že by to fungovalo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve třídě plné prvňáčků sedí v tuzemsku mezi 24 dětmi určitě pět až šest obézních nebo s nadváhou. Notorickému „to za nás nebývalo“ musíme dát v případě hmotnosti dětí za pravdu. Za posledních 20 let obezita malých Čechů a Češek strmě narostla, prakticky trojnásobně.

Vlády po celém světě tak přicházejí s celou řadou iniciativ s cílem výskyt obezity snížit a zároveň potlačit s ní spojené nemoci, jako jsou cukrovka, kardiovaskulární onemocnění i některé druhy rakoviny. Jedním z opatření, které se diskutuje i v Česku, je zavedení daně na slazené nápoje.

Úvaha je jednoduchá. Daň podle jejích zastánců snižuje spotřebu cukrů ve sladkých nápojích, tím tlačí dolů kalorický příjem a přispívá ke snížení hmotnosti a zlepšení zdraví obyvatel. Zároveň prý postrkuje výrobce k tomu, aby sami obsah cukru v nápojích zredukovali. Podle nové studie Institutu liberálních studií (dříve Liberální institut), kterou mají SZ Byznys k dispozici, taková daň ke snížení obezity spolehlivě nevede. Analytici think tanku tvrdí, že zásadní vliv na výskyt  obezity v populaci zavedením této daně vypozorovat nejde.

Spotřební daň na alespoň jeden sycený sladký nápoj uplatňovalo k červenci roku 2022 celkem 105 zemí celého světa, uvádí Světová zdravotnická organizace. I v Česku takové úvahy jsou, experti aktuálně pro ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) mapují, kolik cukru konzumujeme u nás.

V Evropě aplikovalo nějakou formu daně ze slazených nápojů v letech 2008 až 2022 celkem jedenáct států. Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) se ve všech s výjimkou Francie podíl obézních v populaci v těchto letech zvýšil. Nejvíce v Chorvatsku z 23 procent na 36 procent. Chorvati daň na slazené pití uvalili v roce 2011. Spolu s Lotyši patří k pionýrům této daně v EU, ani v Lotyšsku ovšem nevedla k zastavení růstu či dokonce poklesu počtu obézních.

Obézních výrazně přibylo i mezi Poláky, tvoří už 31 procent populace, zatímco před 15 lety to bylo 22 procent. Naopak Francouzi s „pouhými“ 11 procenty obézních  jsou v průměru štíhlejší než v roce 2008, udává WHO. Daň na cukr v limonádách tam ovšem uvalili až v roce 2022, její efekt je tedy podle studie sporný.

Že „cukrová daň“ snižuje obezitu, nepotvrzuje jednoznačně ani druhý zdroj dat, Eurostat. Graf níže ukazuje státy, kde podíl obézních klesl (zeleně), stoupl (červeně) či zůstal stejný (oranžově).

„Pokud bychom očekávali, že daň přinese snížení podílu obézních osob v populaci, měla by v grafu převažovat zelená barva. Nicméně zelených a červených polí je stejné množství (tři) a oranžových o jedno více (čtyři). Vliv zdanění na redukci obezity tedy nemůžeme považovat za jednoznačně průkazný,“ konstatuje studie.

V zemích, které daň zavedenou nemají, bychom logicky čekali záplavu červených polí.  Situace je tam ale překvapivě dost podobná jako ve státech s „cukrovou daní“. Ve většině zemí, které sladké pití nezdaňují, dle WHO obézních přibývá, v sedmi státech je jich zhruba stejně jako v roce 2008 a ve Španělsku se situace dokonce zlepšila.

„V případě, že chceme přijmout opatření proti obezitě na základě zahraničních zkušeností, mělo by toto opatření mít jednoznačně prokazatelné výsledky. Z toho, co nám ukázaly tabulky výše, to nicméně vypadá, že zdanění sladkých nápojů na prevalenci obezity v populaci vliv prakticky nemá. Cynicky by se pak dalo i poznamenat, že z dostupných dat to vypadá, že daň má na prevalenci obezity sporný nebo dokonce opačný než zamýšlený účinek,“ píše se ve studii ekonoma a analytika Jana Šincla a ředitele Liberálního institutu Martina Pánka.

Dětí, které se nevejdou do konfekčních velikostí, přibývá i v Česku. Zvlášť mezi čerstvými teenagery. Zatímco mezi pětiletými jsou obézní jen tři ze sta, u třináctiletých má problémy s váhou už 13 dětí ze sta. Častěji chlapci než dívky, vyčteme z čísel Státního zdravotního ústavu.

U dětí a dospívajících domácí čísla sedí se statistikami Světové zdravotnické organizace. U dospělých Čechů se však data z různých zdrojů velmi liší. Pro předloňský rok například WHO uvádí 26% výskyt obezity, Eurostat „pouze“ 18%, všímá si studie. Třetí zdroj dat pochází od Světové federace pro obezitu (WOF), organizace odhadovala prevalenci obezity pro rok 2020 na úrovni cca 28 %, tedy znatelně výše než u WHO.

Který ze zdrojů odráží realitu nejpravdivěji, je k diskuzi. Jisté je, že na základě tak nejednoznačných dat se těžko předpovídá, jak se bude počet Čechů s nadváhou vyvíjet do budoucna, míní autoři studie, a tedy i případný efekt zdanění. Eurostat (který je ovšem dle autorů studie kolem dat o obézních značně optimistický) dokonce předpokládá v příští dekádě pokles obézních.

Příznivci daně namítají, že se pozitivní vliv na hmotnost obyvatelstva dostaví až později. A že řada dílčích studií z různých koutů světa pozitivní efekt „cukrové daně“ na spotřebu i zdraví už potvrzuje.

V Barceloně klesl po zavedení daně počet pravidelných konzumentů zdaněných nápojů o 39 procent ve srovnání s Madridem, kde žádná taková daň neplatí. Téměř dva roky po zavedení daně ve Velké Británii se u tamních dětí snížil počet hospitalizací kvůli extrakci zubního kazu o 12 procent.

Nejnovější poznatky máme se Spojených států, kde extra zdanění sladkého pití testují hned v pěti městech. Zvýšení ceny slazených sodovek, limonád, ale i káv, čajů a energy drinků vedlo k poklesu nákupů těchto produktů o třetinu.

S návrhem na zdanění slazených nápojů přišla před nedávnem výzkumná organizace PAQ Research. Její výši je dobré navázat na množství škodlivých látek v produktu, doporučují výzkumníci. Za následováníhodný považují tzv. polský model: za více cukru či umělého sladidla vyšší daň.

Princip by podle ekonoma Jakuba Komárka motivoval výrobce dodávat na trh zdravější varianty nápojů, aby se vyšší dani vyhnuli. „Zatímco nápoj, který obsahuje více než 11 procent cukru, by mohl zdražit až o 18 procent, u méně škodlivých slazených alternativ by zdražení bylo jen okolo pěti procent,“ nastiňuje Komárek model „cukrové daně“, kterou by chtěl u nás.

Liberálním ekonomům vadí, že zdanění slazených nápojů disproporčně dopadá na nejchudší obyvatele. Jenže ti v Česku nepatří k těm nejobéznějším. V českém kontextu mají největší sklony k obezitě lidé se středoškolským vzděláním.

Cukr je všude. V cukrovinkách, pečivu, v mléčných výrobcích. Zaměřit se pouze na cukr v pití, nedává smysl, kritizuje ještě studie a s ní i výrobci limonád. Na celkovém energetickém denním příjmu se přidané cukry z limonád podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin navíc podílejí pouze z 3,6 procenty u dospívajících a 1,5 procentem u dospělých.

Ovšem tekuté cukry jsou podle lékařů horší než ty pevné. Nesytí, proto častěji vedou k nadměrnému příjmu energie. „Podíl osob, které udávají, že pijí slazené nápoje minimálně jedenkrát denně, je v České republice nad průměrem EU. Zároveň má Česko vysoký podíl osob, které trpí nemocemi, které jsou s vysokou konzumací slazených nápojů spojeny,“ dodává nutriční specialistka Státního zdravotního ústavu Eliška Selinger.

A ještě jeden důvod, za který mohou nadnárodní výrobci. Obrázek s „třetinkou“ Coca-Coly a hromadou kostek cukru, které obsahuje, je notoricky známý. Znáte ale ten, ve kterém je v hlavní roli plechovka Fanty? Ta obsahuje zhruba sedm kostek cukru. Ale pozor, jenom v Česku, v Německu je v takřka totožné plechovce od téže společnosti úplně jiný nápoj. Mnohem méně sladký. A v Polsku a Pobaltí platí to samé. I s tím by česká „cukrová daň“ mohla zatřást.

Abychom mohli vynést rezolutní závěr, zda je daň na sladké limonády pro obezitu strašákem či nikoli, budeme muset ještě pár let počkat. Nikde totiž nefunguje tak dlouho, aby se případné pozitivní důsledky na zdraví daly spolehlivě změřit.

„Bič na cukr“ sám o sobě ovšem z obézních populací štíhlé patrně neudělá. Nejlépe funguje kombinace genů, pravidelného pohybu, dobrých stravovacích návyků a stará rovnice, podle které zhubne jen ten, kdo vydá více energie, než kolik jí přijme.

Aktualizace: v textu jsme upravili informaci o návrhu PAQ Research týkající se mléčných výrobků a nealkoholického piva.