Článek
V Poslanecké sněmovně ležící konsolidační balíček nám kromě jiného připomíná, čím také žili lidé kdysi. Ano, legendární pravopisná norma, vytesaná do Pravidel z roku 1993, letos slaví své třicáté výročí.
Wikipedia tehdejší vášně eufemisticky charakterizuje jako „kontroverzi“ a „živou kritickou diskuzi“ (sic!). Pamětníci ale dobře vědí, že chybělo jen málo, a pravopisné nepokoje, které vřely hlavně kvůli psaní s/z, by se z klávesnic psacích strojů a osobních počítačů bývaly přenesly do ulic.
Protože úředně schválený pravopis „režizér“ byl na někoho už cu fíl. Přes to nejede vlak, došlo citlivějším jedincům.
Povětřím se ještě vznášela poslední smítka Listopadu a ve spodních proudech všeobecného intelektuálního pohoršení – a já věřím, milí čtenáři, že spolu se mnou stojíte na té správné straně barikády – probublávalo: Kvůli tomuhle jsme klíčema necinkali!
Hlavní zpráva vládního konsolidačního balíčku tím pádem zní: s pravopisem s/z ve slovech cizího původu to po těch letech nakonec dopadlo ještě docela slušně. Mohlo to být horší. Taky se dneska mohlo krutě psát konzolidační balíček, protože se běžně – neříkám, že správně – v hromadných a jiných sdělovacích prostředcích [konzolidační] vyslovuje – a protože právě další přizpůsobování pravopisu výslovnosti bylo hybatelem Pravidel i následující revolty.
Zásadu „piš, jak slyšíš“, vyzdviženou roku 1993 jazykovými normotvůrci, mnozí vnímali jako křupanské dědictví nebo opožděné kukaččí vejce komunizmu s jeho despektem a podezíravostí vůči svobodnému duchu vzdělanosti. Fakticky šlo o to, shrnuje Wikipedie, že „nová Pravidla přidala možnost psaní dalších z a navíc ji zavedla tam, kde z nebylo vyslovováno v 1. pádě, např. kurz (došlo k připodobnění k výslovnosti v jiných pádech), případně to bylo původně ve spisovné výslovnosti nesprávné: např. diskuze či režizér.“
Naštěstí, konzolidační balíček by dnes napsal jenom nesvéprávný pokrokář – ačkoli jinak se vesele paří na konzolích a záclony se věší tamtéž. Zvláštní, ale prostě si to nějak sedlo. To je zřejmě nejspolehlivější norma. Protože roztřídit, co je v jaké situaci přípustné, správné, správnější a nejsprávnější je jinak fakt dost složité, o čemž se vážní zájemci mohou ubezpečit na webu Ústavu pro jazyk český. (Mimochodem, je skvělé, že si ctihodná instituce hýčká tenhle slovosled, jako by se zabývala syslem obecným, a neříká si banálně „Ústav pro český jazyk“).
Dá se s uspokojením konstatovat a na Českém národním korpusu ověřit, že sarkazmus, orgazmus, organizmus, natož klauzizmus se neujaly. Prezidenty se z jsme vstřebali, kdežto disidenti, ačkoli poklesle vyslovovaní [dyzydenti], zůstali na svých pravopisných místech.
Jednu z mála očividných proher utrpěla filosofie, z řeckého filein-láska a sofia-moudrost. Filozofie, filozofické fakulty a všechny ty klubové a trenérské filozofie jako by ukazovaly spíš k zoologické zahradě (filozoofie) než k sofii. Jenže 15. května má dál svátek Sofie, ne Zofie, a pansofie zůstává filozofickým směrem, OMG pravopis!
Filosofii vám dneska všude opravují na filozofii, protože pravopisná filosofie, takže „správně“, je psát to se z. Totiž správně může být tímto stylem vlastně cokoli, na čem se dohodneme, že to správně bude. Příměří v pravopisné válce tak bylo sjednáno skrze tzv. dublety (což je něco jako pravopisný toleranční patent). Takže teoreticky, podle okolností, můžete psát dezinformace i desinformace, dezolátní i desolátní a dezoláti i desoláti, v 99 procentech případů si vyberete dobře, ale kdyby náhodou ne, Pravidla vám poskytnou rozhřešení. Tak to má být, bez vzájemného odpouštění bychom na sebe brzy nemluvili, ale štěkali.
Prostě kurz i kurs, konkurzní správce i film Konkurs, kurzovní i kursovní lístek. Kompars i komparzní rejstřík. Zrychlený puls v lékařské zprávě spíš než pulz, ale v novinách zase spíš pulzující centrum velkoměsta. Pulsar asi výhradně se s. Impuls, impulzivní jednání, rádio Impuls a jeho Impulsovi, kteří se vyslovují jedině [haló, tady Impulzovi]… Totální maglajs/z. Ještěže máme toleranční patent.
Můžeme s tím nesouhlasit, prosím, ale já osobně stále preferuji diskusi před diskuzí a kvůli renezanci bych dodneška pěnil jako v třiaadevadesátém. Tolerance ocaď-pocaď. Zabřednout do pravopisného marazmu přece nikdo nechce. Tady snad najdeme nejmenší společný jmenovatel, možná nakonec i konsenzuz.
