Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Popravdě, pořád je to guilty pleasure. Čili podívaná, u které divák cítí zvláštní nevolnost zaujetí, potěšení z cizího neštěstí a současně hlubokého studu, že cosi tak nejapného konzumuje. I Výměna manželek, jeden z nejúspěšnějších televizních pořadů posledních dvou dekád, ovšem pomalu začíná reflektovat společenskou změnu. Totiž reorganizaci vztahů mezi českými ženami a muži.
Což je, jak si povíme níže, důvod, proč se jí zabývat.
V dekádě po miléniu bylo v podstatě nemožné zhlédnout díl, kde by hlava rodiny, rozumějte pán ve slipech vyvalený na otomanu před televizí, nekomandovala svou, byť dočasnou partnerku, že nekvalitně vysmýčila pavučiny z garnýží. Kde by ji nepéroval, proč předškolákům nutí k svačině celozrnný chléb s čerstvou paprikou namísto chipsů, které mají tak rádi. A kde by se, poťouchle pomrkávaje do kamery, nedivil, jak si „vyměněná“ dovoluje servírovat buřtguláš k večeři v 16:35, když on přece z práce k smrti utahaný odnepaměti rozráží dveře bytu už v 16:30, a je dané, že v ten moment (ani o sekundu později) kuchyní voní nepopraskaná uzenina a digestoř polyká mračna vůní a pachů z cibule, sádla a piva.
Výměna manželek je show, kde se ženy za 150 tisíc nechávají na deset dní uvěznit u jim neznámých mužů a dětí.
Celá je postavená na disproporci.
A na naší touze šmírovat. Srovnávat se. Posmívat se, pohoršovat a nadutě ofrňovat.
První rodina bývá relativně slušně situovaná. Rodinný domek, bazén na tři tempa, solidní vůz, oba partneři pracují, přesto jsou sem tam sprostí, nudu drtí pitím, potomci mají přehršel kroužků, matka případně při rodičovské něco tvoří, co já vím, ručně pískované karafy.
Druhá z rodin je obyčejně nemajetná. Garsoniéra na periferii, exekuce, jsou rovněž vulgární, alkohol ovšem požívají lacinější, děti bývají bezradné, obvyklá je absence chrupu, jehož oprava je zhusta deklarována coby důvod pro přihlášení se do pořadu.
A pak si prohodí manželky, partnerky, družky, přítelkyně.
Nejsme na tom tak zle
Lidé se na Výměnu manželek dívají, my se na ni díváme, abychom si dopřáli pocit, že na tom nejsme až tak zle. Nelžeme si, prosím, do kapsy. To je hlavní motiv.
Koncept je pozoruhodný v odlidštění protagonistů.
Ženy jsou redukovány na kuchařky, pradleny, uklízečky, pečovatelky, chovatelky přežvýkavců či kurů, antény trpně přijímající urážky.
Muži zase na primitivy latentně nesnášející svá uplakaná batolata, bytosti věčně naložené v lihu, které zajímá jen okresní přebor a porno.
Emoce, sympatie, ba co dím, láska, tady nemají prostor. I v roce 2025 je nejhodnotnějším partnerem ten, kdo se nejdovedněji ohání mopem.
Pozorný divák si ale nemůže nevšimnout, a to je ostatně důvod, proč o Výměně manželek v roce jejího výročí vůbec psát, změny v rovnováze mezi mužským a ženským světem.
Stereotypy i v natolik stereotypní relaci pozbývají síly. Ve dvou dekádách téhle reality show můžeme rok po roce sledovat, jak se i u nás proměňují klasické, navykle chápané ženské a mužské role.
A dokonce ani dramaturgie seriálu budovaného po léta, snad nevědomky, na znevažování žen, to nemůže ignorovat.
Věci se mění. Ženy sílí.
Ostatně, v závěru novoročního dílu se jedna z účastnic obrací na svého navrátivšího se milovaného druha s nevěřícným „Tys nevytíral?“
