Článek
Proslavil se už diplomovou prací, vyzkoušel si práci pro NASA, jeho výrobek prodávala Ikea, před pár lety se stal českým Designérem roku. Teď je Jan Čtvrtník součástí německého týmu, který letos získal velmi prestižní ocenění za design Red Dot Best of the Best.
Německou cenu za design Red Dot znají lidé po celém světě a pochlubit se jí může i řada Čechů. Jenže není Red Dot jako Red Dot. Počet těchto cen se každý rok pohybuje ve stovkách, ale porota z nich vždy vybere jen pár desítek opravdových mistrovských kousků, označených „Best of the Best“.
Letos se mezi ně dostaly i chladničky Liebherr, na jejichž designu má podíl český designér Jan Čtvrtník. V silné konkurenci je to mimořádný úspěch. Designér však zdůrazňuje, že to není pouze jeho dílo. „Je to zásluha celého našeho týmu skvělých designérů, inženýrů a dalších. Bez nich by to nikdy nebylo tak dobré,“ říká Jan Čtvrtník.
Z Itálie do Německa
V Liebherru Čtvrtník působí sedm let. Spotřebiče před tím stejně dlouho navrhoval pro Electrolux v Itálii. „Electrolux pak rušil design centrum v Itálii a stěhoval ho do Švédska. Já jsem se rozhodl, že tam nejdu,“ vypráví designér.
Chystal se na angažmá v irském Logitechu, ale ozvali se mu z Liebherru. Výrobce chladniček a mrazáků si najímal designéry externě a ukázalo se to jako nepraktické. Jan Čtvrtník se jim zamlouval, protože spotřebičům rozuměl. A Čtvrtníkovi se líbilo bližší umístění k domovu. Tak ho najali jako prvního vlastního designéra v historii firmy.
Liebherr vyrábí spotřebiče v německém Ochsenhausenu, hlavně na základě Čtvrtníkových zkušeností se tam postupně buduje oddělení designu. Nyní má šest členů a Čtvrtník má v něm jako senior product designér důležité slovo.
Český designér měl velký podíl i na oceněných chladničkách, i když v pozdějších fázích na nich pracovali kolegové. I v minulých letech dostal tým řadu cen Red Dot, ale „Best of the Best“ je první. Podle Čtvrtníka je to také první řada chladniček, u nichž designéři pracovali na všech detailech.
Krabička za dva měsíce
Laikovi se může zdát, že na chladničkách a mrazácích není moc co designovat. Podle Čtvrtníka je to však mnohem náročnější než třeba u nábytku. Je tam mnoho vzájemně provázaných součástí, které musí fungovat.
„Lednička je takový tichý sluha, se kterým jste spokojení, dokud pracuje. Jakmile je tam jediný problém, je to velmi nepříjemné,“ vysvětluje Čtvrtník.
Zároveň se designér musí snažit o pěkný vzhled, který nezastará aspoň 15 let. Znamená to sledovat trendy, ale nepřehánět to s dekorem. „Udělat ty věci, aby vypadaly krásně a byly minimalistické, je strašně těžké,“ hodnotí designér.
Pro příklad popisuje, jak navrhoval krabičku na máslo. „Začal jsem dělat črty a říkal si: Tady to zaoblím, tady to bude mít dynamický tvar… Ale pak jsem dospěl k tomu, že to vlastně musí být krabička, vždyť je to na máslo,“ popisuje Čtvrtník.
České firmy mají často pocit, že design musí být drahý a exkluzivní. Proto se ty věci dělají spíš pro marketing, než aby se prodávaly.
Po dvou měsících a mnoha variantách skončil u hranaté krabičky, která je co nejplošší, vejde se do ní všech 15 evropských formátů másla, dobře se otvírá i bere z poličky. Když pak obyčejně vypadající výsledky práce s obavami prezentoval kolegům, bez problémů je přijali.
Krabička byla dokonale funkční, snadno vyrobitelná a slibovala, že vzhledem nezastará. A německé povaze minimalismus sedí.
Dvě úrovně designu
Čtvrtníkovou zodpovědností je takzvaný vizuální jazyk značky, který řadí k vyšší úrovni designu. Znamená to nezaměřovat se na jednotlivé výrobky, ale u všech postupovat podle jasné koncepce kvůli dlouhodobému budování značky.
Vizuální jazyk vyjadřuje filozofii firmy a prostředky, které ji převádějí do praxe a výrobky odlišují od konkurence. „Má i odfiltrovávat emoční výstřelky jednotlivců,“ vysvětluje Čtvrtník.
Třeba Liebherr razí přesnost, tak volí spíš pravoúhlé tvary. Chce předvádět německý inženýring, což se promítá do konstrukce madel či fontánek na vodu. Důraz na snadnou čistitelnost ovlivňuje tvarování prostoru a dílů. Pro značku jsou typické i zkosené hrany dveří.
Takový přístup k designu se podle Čtvrtníka v Česku zatím moc nenosí. Firmy dle něj hledí hlavně na jednotlivosti. Když si najmou designéra, chtějí, aby se jeho návrh od ostatních lišil a na výrobce upozornil.
„České firmy mají často pocit, že design musí být drahý a exkluzivní. Proto se ty věci dělají spíš pro marketing, než aby se prodávaly. Ono to do jisté míry funguje, ale pro dlouhodobý rozvoj firmy to není úplně dobré,“ myslí si Jan Čtvrtník.
Nečekaně splněný sen
Zkušenosti v zahraničí sbíral už při studiích. Dostal stipendium na univerzitě ve švédském Lundu a tam si i splnil sen. Škola spolupracovala s agenturou NASA, pro kterou si vždy přál pracovat.
Opravdu se tam dostal a mohl si vyzkoušet, jak obrovsky těžké je cokoliv navrhnout pro vesmírný program. „Byl to neuvěřitelný zážitek. Ale odjížděl jsem s tím, že už nikdy pro NASA dělat nechci. Spousta věcí skončila jako koncept,“ vzpomíná designér.
Byl na stáži i v design centru Ikea, až do prodeje dotáhl čajovou sadu Tivoli a rukojeti ke kuchyňským dvířkám. A ze zkušeností ve firmě, kde se počítá každý eurocent, dodnes těží.
Češi ho znají díky květináčům Calimera firmy Plastia, sedacímu nábytku od mminterieru a Polstrinu nebo sklářským doplňkům Moser. Čtvrtníkovými úspěchy jsou vítězství v soutěži Climate Competition nebo cena Designér roku.
Cen si váží, ale moc se jimi nechlubí. Když se stal v roce 2008 Designérem roku, pracoval v Itálii v Electroluxu. „Ukázal jsem výsledky kolegům a oni říkali: ‚Tohle? Vždyť to jsou dvě věci. To tady dělá každá třetí firma.‘ Najednou mě to koplo do evropského měřítka. Zjistil jsem, že je to chlubení spíš podprůměrem,“ vzpomíná Jan Čtvrtník.
Úspěchy hledá jinde. Red Dot Best of the Best bere jako potvrzení, že celý tým dělá práci dobře. A je spokojený, že se mu podařilo přesvědčit lidi v Liebherru o potřebnosti designu. „Jsem rád, že jsem nezklamal jako český designér v německém prostředí,“ uzavírá Čtvrtník.