Návrat Pokorného za mikrofon: Abych juchal za každou cenu, na to už jsem starý

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Do studia se vracíte po dvou letech. Co vám nejvíc chybělo?

Nejvíc mi chybělo živé vysílání. Už se na to fakt těším. Uvědomil jsem si, že mi to rádio opravdu chybělo. Kontakt s lidmi, vysílání jako takové. Člověk si na něj zvykne, stane se součástí jeho života a když to nemá, najednou zjistí, že to prostě potřebuje.

A to jste zjistil až teď po dvou letech? Nebo proč se vracíte právě teď?

Na takovou nabídku, která přišla od Expres FM a potažmo Seznamu, jsem čekal. Chtěl jsem dát dohromady trošku jinou ranní show, než tady bývá zvykem. Abyste to mohli udělat, musíte dostat volnou ruku. A musí to zaujmout i ty lidi, kteří to budou platit a kteří tomu zároveň budou nějakým způsobem šéfovat. Když jsme skončili na Frekvenci 1, nabídky byly. Ale ne charakteru, který by mi vyhovoval. Takže nabídka ze strany Seznamu a Expresu mě potěšila, protože ten koncept, který jsem dal dohromady, není úplně jednoduchý.

A v čem teda bude ten formát netradiční?

Já tohle hrozně nerad slibuju. Takové to „bude to jiné“ a „netradiční“, to je PR.

No ale právě tohle taky děláte.

Já to vím. Já se budu snažit, abychom se společně s lidmi, s kterými to budu dělat, pohybovali mezi zábavou a metropolitním kvalitním rychlým čerstvým servisem. Informace se dají podat trošku jinak než jen suše konstatovat nebo z nich dělat v uvozovkách nějaké velké zpravodajství. To Expres není. A nebyla by to moje cesta. Chci nabídnout alternativu, ani jen zábavu, ani jenom informace. Budu oscilovat mezi stylem, o kterém si myslím, že je můj, a o kterém jsem přesvědčen, že se snad může hodit i lidem, kteří rádio už odladili. Nebo vlastně nevědí, co mají poslouchat, protože je stávající nabídka nezaujala.

Jak si takový styl představit? To si budete ve vysílání třeba dělat legraci z toho, že je v Praze zácpa?

Když je v Praze zácpa, to je ještě ta lepší varianta. Vzhledem k okolnostem, které se v současné době dějí na jiném levelu. Ale myslím, že zpráva o zácpě v Praze se dá podat dobře a nemusíme u toho být smrtelně vážní. Ale nechci říkat, že si budeme z každé informace dělat legraci, to určitě ne.

To mě právě zajímá. Třeba co se týče politiky, tam byste se pohybovali na mnohem tenčím ledě. I tímhle směrem půjdete?

I tady tím směrem se chystám jít. Nějaké zkušenosti z éteru mám, i s politikem se dá vést debata trošku jinak. Samozřejmě je hrozně důležité, jestli na to „protihráč“ přistoupí. To většinou politici nechtějí, protože mají svoje syžety, kde se pohybují. Nechtějí se, jak se říká, odkopat. Ale to už potom záleží na okolnostech, atmosféře a umu moderátora.

Vy jste v tomhle celkem zkušený. Mimochodem bavil jste se rád s politiky ve vysílání?

Na rovinu? Ani ne.

Jsou nudní?

Řeknu vám proč. Nechci být konkrétní, protože by to bylo nefér, ale byli vrcholní politici, které jsme měli ve vysílání, a dokázali se v tu chvíli polidštit. Dokázali reagovat i na věci, které nejsou v tom jejich standardu. A pak byli politici, kteří to striktně odmítali a opakovali dokola věty, které mají marketingově naučené nebo jim je někdo připravil. Na něco se zeptáte a oni vám odpovídají na něco jiného. Někdo je v tom velmi zběhlý, někdo je v tom dokonce „profesionální“. Z výzkumů jsme zjistili, že tohle posluchače absolutně nebaví.

Mě samozřejmě zajímají ty příklady. Předpokládám, že jsou to politici, kteří už jsou dávno „od válu“. Tak dáte aspoň jeden pozitivní a jeden negativní příklad?

Ne všichni jsou od válu. Dobře, tak jestli chcete, budu konkrétní. Ještě když byl předsedou vlády Mirek Topolánek, tak jsme ho měli ve vysílání. Bylo to z obou stran fér, bylo to uvolněné. A tenkrát probíhala kauza vila Berlusconiho, kde tedy pan Topolánek se svojí tehdejší přítelkyní, dnes už manželkou, trávili volný čas. A pan Topolánek vtipně říkal: Tohle se mi už nesmí stát, byla to chyba a slibuju, že už tohle neproběhne. Ona pak byla velmi rychle kauza plachetnice někde na Sardinii nebo kde to bylo, kde se teda pan Topolánek zachoval opět ne úplně strategicky. Ale když jsme se o tom bavili, bylo to velmi vtipné a aspoň z toho něco lezlo.

A ten druhý nevtipný příklad? Kdy z toho „nic nelezlo“?

Byli politici, jako třeba pan Paroubek, ať jsme tedy konkrétní, kteří opravdu odpovídali jenom na to, na co chtěli. Vzpomínám si, že třeba když jsme se zeptali, jaký má rád humor, tak on říkal suchý britský. A my říkáme: Můžete nám teda říct nějaký konkrétní příklad suchého britského humoru? A vůbec nic z toho nevypadlo. Takže jsem získal pocit, že suchý britský humor tam je buď velmi skrytý, nebo tam není žádný.

Máte už připravené nějaké konkrétní rubriky ranního vysílání?

Mám a na dalších se pracuje, protože pravidelné rubriky se mi v rádiu vždycky líbily. Lidé to mají rádi. Máme tady třeba - a na to se těším hodně - asijskou hitparádu. Protože co se hraje v Americe a Anglii, vědí všichni, ale co se hraje v Asii, budeme vědět jenom na Expresu. Zrovna teď si píšu rubriku, která se jmenuje Tvrdý job. Chceme monitorovat opravdu kuriózní zaměstnání, která se provádějí v metropoli.

To si ty lidi pozvete do studia? Nebo pojedete za nimi?

Já bych byl radši, kdybychom za nimi do té práce zajeli. Já jsem si takhle za den osahal práci popeláře, to jsem dostal jako báječný dárek ke svým kulatinám. Takže vím, co to je. Myslím, že to může být zajímavé. A těch profesí, co jsme dali dohromady, není zas tak málo. Mohlo by to zafungovat a mohlo by to lidi bavit. Nebude to každý den logicky, začneme to zařazovat postupně.

Jak zohledníte hudební stránku Expresu?

Expres hraje jinou muziku než ostatní rádia. A to dělá z mého pohledu originální hudební formát, takže muziku přiblížíme i lidem, kteří ji zas tak nesledují. Prostě je toho celkem dost. A vlastně nejvíc se těším na ten ranní šrumec. Protože ráno lidé to rádio vnímají jinak, protože prostě vstávají.

Ranní vysílání na Expresu nebude podle vás jenom o zábavě, ale hodně i o informacích. Jak by měla vypadat spolupráce s webem Seznam Zprávy?

Já v tom ránu nebudu sám, protože součástí show bude, jak s oblibou říkám „můj ranní tým“, a ten se bude plnohodnotně podílet na celém ránu. Součástí toho budou informace ze Seznamu, protože, co si budeme povídat, tam jsou velké informační zdroje, je tam velké informační zázemí. A rád bych toho využil. Byla by velká škoda nevyužít možnosti spolupracovat s lidmi z baráku, kde jsou informace z různých odvětví, ke kterými bychom se my dostávali buď složitě, anebo vůbec. Na vnitřní spolupráci se Seznamem se těším.

Vy jste řekl, že tím vaším formátem na Expresu chcete odstartovat novou etapu, což zní trošku nabubřele. Jaká ta etapa má být?

Jestli to zní nabubřele…

Aspoň mně to tak zní, omlouvám se.

To jsem nechtěl, já tu etapu beru jako pokus o - tohle můžu říct nabubřele - jiné ráno. Protože ze stávajících show nebo pseudoshow snese parametry klasické morning show, jak se dělá venku, jediná. Ta, co dělají kluci na Evropě 2. Ať k tomu má kdokoliv výhrady, tak to ty parametry má. Je to pro mě zdravá konkurence. Zbytek v éteru mě nezaujal, některé stanice bych si naladil jen jednou. Takže já se budu snažit, a teď doufám, že to nezní nabubřele, postavit to ráno jinak. Nebudeme kopírovat žádné stávající ráno a budeme se snažit jít svojí cestou. Nabízet jak zpravodajství nebo informace, ať to tedy nezní nabubřele, hlavně metropolitní servis. A podávat to formou, která může být zábavná. Ne tedy taková ta juchanda, na to už jsem trošku starý. Ale aby to bylo poslouchatelné a aby třeba lidé řekli: „Jé, já jsem se něco dozvěděl.“

Vy říkáte, že na „juchandu“ jste trošku starý. Znamená to, že se váš moderátorský styl od 90. let podstatně změnil?

Kdyby se nezměnil, tak by to bylo špatné. Já doufám, že se trošku vyprofiloval.

K lepšímu?

Nedávno jsem narazil na kazety, což už je opravdu retro, kde mám natočené moje začátky v rádiích. Neskutečně jsem se u toho bavil. Tenkrát byl takový tlak, že všechno musí být hrozně cool a dynamické a groovy a já nevím, co všechno. Předháněli jsme se ve větší výslovnosti angličtiny, aby to znělo „americky“. Tahle doba už je pryč. Lidé se už vyprofilovali a každý si to dělá po svém. Někde ještě tyhle záblesky světovosti jsou, ale já doufám, že jsem z toho po těch letech celkem vybruslil. Takže cítím se mlád, ale abych juchal za každou cenu a z každé věty se snažil udělat fór, na to už jsem starý.

Už jste přemýšlel nad tím, jaké to pro vás bude po mnoha letech sedět ve studiu sám?

Samozřejmě! Ježíšmarjá! Já vlastně budu vysílat po mnoha a mnoha letech ne ve dvojici. Protože ty okolnosti, které tomu předcházely, nakonec vyústily v to, že už jako Těžkej Pokondr nefungujeme. Byla to jedna z prvních věcí, které mě napadly. Člověk je zvyklý pracovat ve dvojici, a to nejen v rádiu, ale na vystoupeních, na moderacích atd. Je to určitý, a teď to nemyslím vůbec špatně, stereotyp. Člověk to má zažité a najednou zjistí, že ten moment je pryč, a že to bude dělat sám. Ale mně to nevadí, už teď se těším, že to bude - ano teď budu nabubřelý - nová jiná dynamická etapa.

Vy jste s Romanem Ondráčkem tvořili pracovní dvojici už od těch vzpomínaných 90. let. Nebojíte se, že vás lidé mají zaškatulkovaného právě ve dvojici s ním?

Nebojím se, já tímhle netrpím. Život jde, jak jde. Já jsem s Romanem ukončil spolupráci na konci loňského roku, čili už nadále jako Pokondr nebudeme vystupovat. Ani jinak spolupracovat.

Nikdy?

„Never say never“ je otřepaná věta, ale teď to opravdu v dohledné době nehrozí. A ty důvody si s dovolením nechám pro sebe, nechci je živit ani řešit přes média. To už tady proběhlo. Ale beru to tak, že po mnoha letech to skončilo, je to definitivní. Takže pokud se mě ptáte v horizontu několika let, jestli s Romanem budu něco dělat, tak nebudu.

A mrzí vás to?

Ano, určité věci mě mrzí vnitřně. Nicméně mám čisté svědomí, snažil jsem se z té situace vybruslit řekněme chlapsky. A doufám, že to tak vnímá i spousta lidí. Protože já jsem nikdy nekomentoval bulvární články, kterými Roman před časem celkem živil média. Nevyjadřoval jsem se k tomu, protože mi to po těch letech přišlo nedůstojné. A možná místy i nevkusné. Stalo se, stalo se.