Článek
To se rozhodl změnit peruánský národní registr Reniec, jenž chce matrikáře překvalifikovat a naučit je tak pracovat se jmény pocházejícími ze všech 48 původních jazyků, které jsou na území tohoto jihoamerického státu používány. „Mnoho matrikářů mělo tendenci neregistrovat domorodá jména, takže rodiče měli pocit, že jménům, která svým dětem dávali, nebyl přikládán význam,” uvedl pro The Guardian Danny Santa María z národního registru Peru. „Chceme podpořit používání domorodých jmen a uznat správný způsob, jak je zapisovat do rodných listů a identifikačních dokumentů,” dodává.
„Dvojí” jméno má třeba také držitel prestižní Goldmanovy ceny za vědecký přínos při ochraně životního prostředí Julio Cusurichi: v jeho rodné vesnici mu neřeknou jinak než Shipibo-Konibo – Ledňáček.
Nancy Callañaupaová, 47letá učitelka z peruánského Sacred Valley v provincii Cuzco, by zase raději, kdyby se jí říkalo Phallca Wilkanina, což je jméno, které dostala po svých prarodičích.
„Phallca je posvátná květina rostoucí v našich kopcích a Wilkanina je ochránce posvátného ohně. Takové jméno vám dá sílu, způsob, jak hledět na život,” líčí Nancy pro Guardian.
„Když vám ale dají naopak jiné jméno, jehož význam neznáte, je pro vás cizí, nemůžete se ztotožnit se svými kořeny. To je pro mě důležité, protože když máte kořeny, můžete růst.”
Snaha o emancipaci jmen v původních jazycích je součástí globální iniciativy Organizace spojených národů v rámci tzv. Mezinárodního roku původních jazyků. Ta má dopomoci zachování a obnově téměř 2680 jazyků, kterým hrozí zánik. Z toho 21 těmito jazyky hovoří obyvatelé Peru.
Nejvzácnějším peruánským jazykem je jaqaru, jímž hovoří pouhých pět set mluvčích v hornatých provinciích jižně od peruánské metropole Limy.
Zároveň je ale Peru také kolébkou jednoho z nepoužívanějších domorodých jazyků Jižní Ameriky. Kečuánštinou hovoří více než čtyři miliony Peruánců a stejný počet uživatelů má také v dalších zemích kontinentu.
