Návrat k normálu? Do měsíce po naočkování rizikových skupin, říká vědec

Trvanlivost protilátek v těle po naočkování odhaduje Václav Hořejší na dva roky a říká, že pokud by se globálně povedlo očkovat velkou část populace, mohlo by to koronavirus téměř vymýtit. „Ten virus by byl potlačen na takovou nízkou míru, že by mohl téměř úplně vymizet,“ vysvětluje výhodu plošného očkování profesor Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd.

Odhaduje, že koronavirus v Česku už prodělalo na půldruhého milionu lidí (velká část z nich o tom vůbec neví), očkování je podle něj rozhodně důležité i pro ně. Už proto, že protilátky získané nemocí u nich mohou být mnohem slabší než ty získané vakcínou.

Viditelný efekt očkování může nastat teprve tehdy, až bude naočkovaná významná část rizikových skupin obyvatel. Kdybychom si představili, že by celé tři miliony lidí, kteří do těch více či méně rizikových skupin patří, byly proočkovány zítra, tak změnu můžeme čekat tak do jednoho měsíce. Ne že by se podstatně zmenšil celkový počet infekcí, protože ty by byly u těch zbývajících sedmdesáti procent populace, ale výrazně by ubylo těch nejhorších případů. Ubylo by tudíž hospitalizací a snížily by se počty úmrtí.

Tak to je samozřejmě pěkná představa, bohužel ne zcela reálná. Už z toho důvodu, že se tři miliony lidí z rizikových skupin brzy neproočkují.

Jak správně říkáte, očkování se u nás rozjíždí velmi pomalu a bude záležet na tom, jak rychle se sem budou vakcíny dovážet a jak rychle se to podaří zorganizovat. Ten efekt, který jsem popsal, se při té plánované rychlosti očkovací akce může projevit možná v červnu nebo někdy ve druhém čtvrtletí. A to je možná ještě optimistický odhad.

Do té doby se máme podle vás připravit na život v rizikovém stupni čtyři až pět? Vše omezené, zákazy vycházení?

Podle mě se s tím nedá nic dělat. Respektive něco se dělat dá, je to všechno politické rozhodnutí. Kdyby se politici nedej bože řídili tím, co u vás v rozhovoru řekl rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima nebo co říkají ostatní „promořovači“, tak bychom prostě obětovali pár desítek tisíc lidí, kteří by zemřeli navíc, ale pomohli bychom tím ekonomice. Ti těžce nemocní by ale naprosto zahltili nemocnice. To by se pak mohlo „řešit“ leda tak ve stylu doktora Mengeleho, to znamená, že by se řeklo: Lidi s covidem-19, kteří jsou na umření, prostě uvedeme do umělého spánku, oni umřou a bude to vyřešené. A ti mladí se budou vesele promořovat, budou chodit do baru Techtle Mechtle, budou se radovat, sportovat, zatímco jejich staří rodiče a prarodiče budou umírat. I to si můžeme představit, ale je to úplně absurdní a nepřijatelné.

Je to absurdní a navíc myslím, že takhle to rektor Zima vůbec nezamýšlel.

On ale prostě říká, že je potřeba, aby se ti mladí promořili – tedy on říká, aby se „přirozeně imunizovali“ – a že se mají jen selektivně hlídat ti rizikoví. No těch je ale něco mezi dvěma a třemi miliony. Zároveň ale říká, že je nemáme izolovat, aby netrpěli nějakým osaměním, protože je to hrozně psychicky náročné.

Pane profesore, nechci být advokátem rektora Zimy, ale on mluví o tom, že za seniory a lidmi z rizikových skupin měl být umožněn přístup v respirátoru a za dodržení hygienických pravidel.

Samozřejmě, to je docela možné, ale já si opravdu nedovedu představit, že by se toto dalo zorganizovat v tak obrovském měřítku, aby tito lidé byli uchráněni. Ani v těch domovech důchodců se to nepodařilo uchránit. Tak si vezměte, jak by to bylo normálně v populaci, kde žijí dvě tři generace pohromadě. Že by tam ti lidé kolem těch starých chodili celý večer v respirátorech. To by možná deset procent lidí dělalo, ale zbytek ne. To je naprosto nerealistické.

Tomu rozumím, ale na druhou stranu je přece fakt, že spousta lidí sice nechodí do obchodů, když jsou zavřené, ale musí denně hromadnou dopravou jet do zaměstnání, pak pracují v obrovských provozech se spoustou dalších lidí a večer jedou domů ke svým seniorům.

No jistě, to je taky hlavní zdroj toho, proč dneska máme přes těch sto tisíc lidí nemocných. Na druhou stranu, kdyby se to opravdu udělalo podle doporučení pana rektora, tak by se tahle situace ještě výrazně zhoršila.

Vraťme se k rozjíždějícímu se očkování. Mluvil jste o tom, že je žádoucí, aby se nejdříve očkovaly ty dva až tři miliony lidí z více či méně rizikových skupin. Očkování je ale dobrovolné. Jak zajistit, aby to podstoupili?

Ty dva až tři miliony lidí, to je naprosté minimum, které by alespoň částečně vyřešilo ty nejhorší případy. Ideálem – a já doufám, že dosažitelným – je, aby byly naočkovány nejméně tři čtvrtiny populace. A jak toho docílit? Myslím, že to nepůjde jinak, než že to bude přímo nebo nepřímo zastřeně povinné. To znamená, že ti lidé, kteří budou očkovaní, budou mít nějaké výhody. Respektive ti, kteří nebudou očkovaní, budou mít nějaké nevýhody. Počítám s tím, že i v rámci Evropy bude existovat něco jako očkovací průkaz, ze kterého bude zřejmé, jestli ten člověk byl očkovaný, a je velmi pravděpodobné, že lidé, kteří nebudou očkovaní a nebudou pro to mít vážný důvod, třeba zdravotní, tak nebudou připuštěni na masové akce, nebudou smět jezdit do zahraničí, protože je tam nikdo nepustí, a tak dále.

Myslíte si, že to je reálné? Už jsme přece slyšeli premiéra Babiše, že ti neočkovaní rozhodně nebudou v ničem diskriminováni.

Kdybych já měl tu moc, tak bych byl pro to, aby to bylo povinné. Stát nám přece velice často nařizuje nějaké věci, které nás omezují a musíme je dodržovat a nikdo je nezpochybňuje. Musíme být třeba v autě připoutaní bezpečnostními pásy, i když nepřipoutaní nikoho kromě sebe neohrožujeme. Prostě jsou věci, ve kterých má mít stát právo říct: To je tak strašně důležité, že to lidé prostě musí udělat. Zrovna tak jako musí platit daně a jezdit vpravo na silnici.

To máte pravdu. Jen říkám, že premiér už lidem oznámil, že tohle povinné nebude.

Jsem přesvědčený, že v tom změní názor, že se prostě budeme muset přizpůsobit tomu, jak to bude v jiných státech v Evropě. Nepůjde se cestou povinného očkování, půjde se cestou formálně dobrovolného očkování s tím, že ti neočkovaní budou mít prostě určité problémy. Stejně tak když nemáte naočkované dítě, tak vám ho nevezmou do školky.

Pokud se k dnešnímu dni uvádí, že už tři čtvrtě milionu lidí v Česku bylo s covidem-19 pozitivně testovaných a v naprosté většině už vyléčených, kolik může být celkově v populaci lidí, kteří mají protilátky? Mířím tam, že další velká skupina covid-19 prodělala a nikdo ji netestoval.

Myslím si, že tato skupina je přibližně stejně velká, tedy zhruba tři čtvrtě milionu. Tady je celkem asi patnáct procent lidí, kteří už to prodělali nebo právě prodělávají a ještě se z toho nevyléčili. To bude takový konzervativní odhad. Kdekoliv na světě, kde dělali průzkum pomocí protilátkového testu a udělali dostatečně velký reprezentativní vzorek, tak se ukázalo podobné číslo. Téměř nikde se nezjistilo víc než dvacet procent.

A měli by jít na vakcínu i tito lidé, kteří covid-19 prodělali, a tudíž by měli mít protilátky?

Optimální by bylo, kdyby se šli naočkovat taky. Protože po prodělání té nemoci není jasné, jak dlouho ta jejich imunita vydrží. Prostě není žádný závažný důvod, proč by se neměli dát očkovat a tím si svoji imunitu ještě zlepšit. Rizika spojená s očkováním jsou nepatrná ve srovnání s tím, jaká rizika podstupují lidé, kteří prodělají samotné onemocnění. Ale je jistě přijatelné, aby takoví lidé šli na očkování až jako poslední.

Doporučil byste očkování i mladým lidem, u nichž bývá průběh nemoci často bezpříznakový nebo jen s malými problémy?

Ano, samozřejmě. Mladí lidé jsou určitě největší šiřitelé infekce v populaci. Další důvod, proč by měla být očkována celá populace, včetně mladých lidí a adolescentů, je to, že nevíme, jak dlouho i po tom očkování bude trvat ta imunita. A pokud během roku budou dospívat další lidé, kteří předtím nebyli očkováni, a budou se objevovat noví potenciálně infikovatelní, tak jen díky očkování nebudou šiřiteli infekce.

Očekáváte, že to očkování bude nutné opakovat rok co rok?

To je důležitá otázka. Zatím nikdo neví, jak dlouho bude trvat odolnost proti onemocnění po vakcinaci. Můj odhad je, že bude trvat nejméně dva roky. A je docela možné, že kdyby se povedlo i globálně proočkovat celou populaci, tak by opravdu ten virus byl potlačen na takovou nízkou míru, že by mohl téměř úplně vymizet z populace. To by bylo ideální. Rozhodně si myslím, že to bude mnohem lepší, než je tomu při očkování proti chřipce, protože u té chřipky je to každou sezónu jiný kmen viru, a tudíž očkování proti tomu z předcházejícího roku na ten nový buď neúčinkuje vůbec, nebo jenom velmi málo. To ale v případě koronaviru nebude skoro jistě pravda. Existuje sice určité nebezpečí, že se objeví nová varianta viru, který bude odolný vůči protilátkám vyvolaným očkováním nynějšími vakcínami, ale je to velice nepravděpodobné.

Jestli jsem vás dobře pochopil, tak jedno kolo očkování nebo možná dvě by mohla stačit na to, aby se koronavirus utlumil natolik, že zmizí?

Kdyby zmizel úplně, tak to by byl skoro zázrak. Ale myslím si, že úplně realistické je, že by se to podařilo dostat do takové situace, ve které jsme byli třeba někdy loni v létě, kdy se objevovala jenom lokální ohniska, která se dají dobře uhlídat a kde se to nechá udržet na minimální úrovni. Tak by to mohlo být.

Vy sám se plánujete očkovat v první, nebo pozdější vlně? Chcete dřív, nebo chcete vyčkávat?

Kdyby bylo možné, abych se nechal očkovat zítra, tak bych to okamžitě udělal. Rozhodně to neodkládat. Považoval bych to za naprostou prioritu. Jenom se obávám, že vzhledem k mému věku – já jsem totiž hrozně mladý, mně je „jenom“ 71 a jsem docela zdravý, nemám žádné chronické nemoci – asi spadnu až do nějaké pozdější vlny třeba někdy koncem druhého čtvrtletí nebo tak nějak. Ale kdyby to bylo jen na mně, nechám se očkovat hned.

A po očkování se začnete chovat jinak než dnes?

Ano. Teď jsem částečně v takovém režimu home office. Co můžu, dělám doma, chodím do laboratoře jenom večer a o víkendech, kdy tam skoro nikdo není. Přes den je tam totiž spousta potenciálně rizikových mladých lidí a studentů. Kdybych byl očkovaný, tak bych tam začal chodit zase normálně. Ale přesto bych si dával pozor. Asi bych dál pro jistotu nosil roušku, zvláště v takových případech, kdy bych se setkával s více lidmi, a vyhýbal bych se i nadále nějakým větším shromážděním. Rozhodně bych si co nejdříve po očkování nechal udělat test protilátek, abych viděl, jak na tom jsem. A pokud bych jich měl dost, tak bych ta protiepidemická opatření minimalizoval. Pokud bych protilátek neměl dost, tak bych se podle toho zkrátka zařídil a zase bych se více chránil.