Návod, jak se v době koronaviru nezbláznit

Pokud je to možné, pracujte s kolegou, se kterým si můžete říkat „blbé a nekorektní fórky“, jednou za čas nekoordinovaně protřepte celé tělo. Odborníci na duševní zdraví připravili návody nejen pro zdravotnický personál, jak zvládnout extrémní vytížení, kterému jsou kvůli pandemii koronaviru vystaveni.

Podle psychologa a psychoterapeuta Adama Suchého je klíčové si uvědomit, že fyzické a duševní zdraví jsou propojené. Dlouhodobý stres může člověka oslabit a učinit zranitelnějším proti vnějším vlivům, jako je například koronavirus.

„U zdravotníků jde potom ještě o přidanou hodnotu jejich profese – pokud se dokážou efektivně postarat o sebe a chránit se, budou mít větší kapacitu pro pomoc ostatním,“ řekl pro Seznam Zprávy Suchý. Situaci si podle něj lze představit i vizuálně. „Vystihuje to můj oblíbený příměr s kyslíkovými maskami v letadle: Když je průšvih, musíte masku nasadit nejprve sami sobě a pak můžete v klidu zachránit třeba půlku lidí na palubě. Opačně to nefunguje,“ uvedl jeden z autorů souboru rad právě pro lékaře a zdravotnický personál.

Že se v souvislosti s koronavirem zvyšuje psychický tlak na lidi, potvrdila i odbornice na krizové intervence Jarmila Čierná. Nová situace, neviditelný nepřítel a neznámý vývoj se mohou na lidech podepsat. A i když koronaviru ze začátku nepřikládali takový význam, současná situace to mohla změnit. „Psychický tlak umocňují i preventivní opatření, jakkoliv jsou potřebná a nutná, ale vnášejí dosud nevídané limity do života,“ říká Čierná s tím, že napjatost se může podepsat i v rodině.

„Jsou-li najednou všichni víc spolu, pohromadě, tak se přinejmenším zvyšuje napětí, nebo až podrážděnost. Na uzavřeném prostoru snadno vzniká tzv. ponorková nemoc, které běžně vystaveni nejsme, jestliže odcházíme za svými povinnostmi mimo domov,“ upozorňuje.

I když to často není jednoduché, člověk si v první řadě musí uvědomit, že je přetažený. Únavná přitom může být i jednotvárnost života doma. Jakmile člověku dojde, že není ve stoprocentní kondici, je potřeba mít na paměti, že se to může stát a že za to „může situace“. Čierná pak výslovně varuje před svalováním viny na sebe nebo své okolí.

„Nevyčítat to sobě ani svému protějšku, natož dětem. Každému může pomoci něco jiného podle jeho naturelu – připravit si pěknou chvilku, něco pěkného si přečíst nebo poslechnout, jít na procházku, případně se nějak nově zaměstnat. Často pomůže to, co se děje ve společnosti – být někomu užitečný. Nebo dělat to, na co jindy nemám čas – procházka, zahrádka, zacvičit si…,“ dodává odbornice s tím, že tyto tipy jsou spíš taková prevence.

A co se stane, když budou lidé signály ignorovat? „Stane se z vás něco jako poklička na hrnci s vařící vodou. „Bubláte“, jste podráždění, vybuchujete i zdánlivě bez příčiny. Budete-li to ignorovat, může se vaše podrážděnost zvyšovat a vaše okolí bude víc trpět. Přitom ono za to nemůže,” uzavírá Čierná.

Podle Suchého může dokonce docházet k rozvoji duševních nebo somatických onemocnění, potažmo k prohloubení těch stávajících: „Je důležité si uvědomit, že jsme v úplně neznámé a ohrožující situaci, která ovlivňuje celý svět a nějakým způsobem každého z nás, i když to třeba zrovna nevnímáme. I když fungujeme zdánlivě normálně, ten stres v těchto dnech běží jako počítačové procesy pořád na pozadí.“

V návodech, jak si hlídat duševní kondici, jsou tipy, které může dělat každý a kdykoliv. „Ve skutečnosti všichni víme, že ten základ je velmi jednoduchý, že bychom se měli hýbat, zdravě jíst a dostatečně spát a relaxovat,“ říká Suchý.

Paradoxně právě proto to málokdo dělá. „Zní to tak banálně ve světě, kde spousta lidí požaduje zázračné a rychle fungující rady, že se tím málokdo řídí. Je to prostě moc obyčejné a zároveň moc pracné. Ani naše doporučení nejsou žádné zázračné rady. Jsou to ale ověřené postupy, o kterých víme, že fungují,“ říká Suchý, který v textu doporučuje například zkusit se jednou za čas zastavit a vydechnout. Zároveň ale lidé nemají dělat z karantény prázdniny. I tady by měl mít člověk pevné body v denním plánu.

Mezi radami pro veřejnost jsou mimo jiné i výzvy k ohleduplnosti: „Buďte k sobě laskaví a nehledejte viníka (vláda, lyžaři atd.), i když je to přirozené. Většina lidí skutečně nechce nikoho vědomě nakazit. Hledejte způsob, jak být platní druhým.“

Jakousi pokročilou verzi pak mají lékaři a lidé pracující v době pandemie v extrémně vytížených profesích. Doporučení pro ně jsou často až překvapivá, jako třeba protřepat nekoordinovaně celé tělo, což je zjednodušená verze metody TRE®, vypracované původně ve válečných oblastech jako prevence rozvoje posttraumatické stresové poruchy.

Vhodné je také najít si kolegu, se kterým si „můžete říkat blbé a nekorektní fórky a udržovat se v dobré náladě“. Takový spolupracovník má navíc další výhodu – člověk s ním může ventilovat vlastní pocity a dojde mu, že na to není sám. Během dne je také dobré se občas zastavit, třikrát se pomalu nadechnout a vydechnout. V duchu pak pojmenovat tři věci, které člověk vidí kolem sebe. Opět vojenská vychytávka pro lepší ukotvení sebe sama v přítomnosti a předcházení neuvědomovaného stresu.

Psychoterapeuti mysleli i na variantu, že by prevence nemusela stačit a člověk by mohl potřebovat odbornou pomoc. Od pátku proto funguje projekt Anténa, kdy je lidem k dispozici zdarma trénovaný terapeut, který volajícímu může poskytnout pomyslnou první psychickou pomoc. Možností, jak linku využívat, je několik.

„Může jít o jednorázovou konzultaci nebo se psychoterapeut a volající domluví na pravidelných online setkáních,“ přibližuje službu jeden z jejích zakladatelů, psycholog a psychoterapeut Jiří Drahota. Ten také vysvětluje motivaci ke zprovoznění projektu: „Jako psychoterapeuti jsme vzděláni a trénováni v doprovázení druhých lidí ve složitých emocionálních situacích. Rádi bychom byli k užitku.“

Současný stav totiž podle Drahoty ukázal dvě tváře. Zatímco část lidí úplně zastavila, jiní – například lékaři – jsou naopak zaplaveni. První skupina tak může cítit existenční úzkost ze ztráty příjmu, kdy realitu nahradí podle odborníka „kino, ve kterém se dokola promítá špatný film, jemuž za chvíli uvěří“. U druhé skupiny Drahota očekává, že na sobě začne pociťovat přetížení, podráždění a únavu. Těm pak linka dává možnost „odložit náročný den“ a odpočinout si.

Návod, jak předcházet psychickým problémům, vydala i Asociace klinických psychologů ve spolupráci s Českým institutem pro psychotraumatologii a EMDR. I ty rozdělily své poznatky na část pro veřejnost s dětmi a pro zdravotníky. Rodinám doporučují, aby se snažily udržovat optimismus a smály se. I ony pak připomínají, že není třeba se neustále „nechat odstřelovat“ informacemi. Pro zjištění všeho důležitého stačí dva momenty během dne. Neznamená to však, že by se člověk měl přestat zajímat.

Lékařskému personálu pak doporučují, aby si uvědomil, jak vzácným zdrojem je, a podle toho se také náležitě chránil. Nejen po stránce ochranného vybavení a hygieny, ale také respektováním odpočinku a prožitků, které jim umožní udržet si čistou hlavu.

„Mluvme i o jiných věcech,“ stojí na konci infografiky spolu se snad nejdůležitějším heslem: „Nezapomínejme na úsměv a humor.“