Článek
„Určitě mám strach, byl bych blázen, kdybych neměl,“ říká Heineman o natáčení filmu Země kartelů. Respondenty se mu v něm povedlo přimět k až nečekané otevřenosti. „Je hrozně jednoduché myslet si o lidech na druhém konci světa, že jsou jiní. Snažím se vytvořit pocit, že jsou jako ty. Jako tvůj bratr, tvoje sestra, tvá matka, tvůj otec,“ vysvětluje svou motivaci.
„Ideálním scénářem je, když se stanete součástí jejich denního života,“ popisuje režisér práci s aktéry filmů. Jako součást příběhu se tak dostane s kamerou i do mafiánské přestřelky nebo do obývacího pokoje rodiny, která řeší heroinovou závislost svých synů.
Heineman má na svém kontě prestižní cenu Emmy a nominaci na Oscara. Hraje si s tzv. gonzo stylem, a tak jeho dokumenty připomínají spíše hrané filmy. „Snažím se, aby byly moje dokumenty stejně vzrušující jako hraný film. Vždyť jsou skvělé, tak proč by to nešlo.“
Minulý rok Heineman představil také svůj hraný debut A Private War, který vypráví život novinářky Marie Colvin. To, co spojuje jeho dokumentární i hrané filmy, je otevřenost a nelpění na scénáři. „Když mi bylo 21, můj mentor mi řekl: Když skončíš se stejným příběhem, jaký jsi měl na začátku, celou dobu jsi neposlouchal. Myslím, že je to jak dobrá rada pro filmaře, tak i do života obecně,“ dodává režisér.
Video je součástí pořadu Kultura Terezy Willoughby. Pořad vysíláme v premiéře každý pátek od 20 hodin na celoplošné Televizi Seznam.
