Navalnyj na pokraji smrti. Kdo je muž, který vadí Kremlu?

Kalendář občas může dát jasnou odpověď na zdánlivě nelogickou událost. Na den přesně před osmdesáti lety v mexické metropoli zemřel na následky atentátu úhlavní Stalinův nepřítel Lev Trockij. Agent sovětské tajné služby NKVD ho smrtelně zranil horolezeckým cepínem. Stalin Trockého nechal odpravit na onen svět, protože nestrpěl pomyšlení na sebemenší kritiku.

Právě teď se na jednotce intenzivní péče v sibiřském Omsku nachází v kómatu opoziční předák Alexej Navalnyj. Je připojen na všemožné hadičky. Jeho stav je vážný, ale stabilní. Do nemocnice byl převezen poté, co se mu během letu do Moskvy udělalo náhle špatně. Opozičníkovi blízcí hovoří o možné otravě. Navalnyj totiž ruskému režimu dlouho nedá spát.

Kdyby se Navalnyj narodil západněji od Ruska, dnes by mohl být premiérem nebo prezidentem. Byl by ideálním evropským politikem nového střihu. Voličům by nabídl charisma, protikorupční program a trochu té kulturní nesnášenlivosti. Program, který nese 30 a víc procent ve střední Evropě. Ani koblihy by nemusel rozdávat.

Navalnyj je však Rus. Voleb se účastnit nemůže. Místo toho už více jak dekádu vzdoruje Kremlu a bojuje o přízeň občanské společnosti. A to chce v zemi Vladimira Putina, kde opoziční aktivity jsou nezřídka zárukou špatného konce, více než odvahu.

Vystudovaný právník zahájil svou politickou kariéru na začátku tisíciletí. Zprvu se hlásil k nejstarší ruské liberální opoziční partaji Jablko. Z ní byl následně za pokus o svržení jejího zakladatele Grigorije Javlinského vyhozen.

Následovala doslova otočka o 180 stupňů. Navalnyj se dal dohromady s ruskými nacionalisty a imperialisty. Z té doby pochází i skandální video na podporu legálního držení zbraní, v němž jakoby střílí po muslimovi. Sám Navalnyj přitom nikdy neskrýval některé své krajně národovecké postoje. V minulosti třeba populisticky vystupoval za zavedení vízového režimu se státy Střední Asie. Rovněž prosazuje, aby ruská vláda přestala dotovat severokavkazské republiky. Což je populární téma stoupenců ruské krajní pravice.

Přerod Navalného v opozičního předáka ohrožující zájmy Kremlu nastal v roce 2011. Vladimir Putin se chystal na svůj návrat do prezidentského křesla. Jako předseda vlády a šéf strany Jednotné Rusko potřeboval, aby jeho partaj s drtivým přehledem vyhrála parlamentní volby. Jak se i na Putinovu stranu sluší a patří. Navalnyj mu jeho plány zhatil.

Jednotné Rusko je strana podvodníků a zlodějů. Věta pronesená Navalným během rozhlasové debaty se svérázným poslancem kremelské strany Jevgenijem Fjodorovem se stala hlavním heslem naštvané části ruské společnosti. A se vší pravděpodobností ovlivnila i vlnu protestů, která po volbách do Státní dumy na několik měsíců zasáhla Moskvu, Petrohrad a některá další ruská města.

Heslo vyjadřovalo frustraci Rusů z volebních podvodů, ale i nelegitimní návrat Vladimira Putina na kremelský trůn. Navalnyj touto prostou větou fakticky veřejně znemožnil Putinovu státostranu. A ačkoliv Jednotné Rusko si stále drží většinu v ruském parlamentu, důvěrou ruské společnosti se chlubit nemůže.

Přelom roku 2011/12 ukázal Navalného potenciál. Stal se aktivním vůdcem protirežimních protestů. Jeho převahou bylo charisma a otevírání nových témat, která přitáhla k politice ruskou střední třídu a posléze i mládež. To se opozičním harcovníkům z 90. let, kteří se pro větší část ruské společnosti kompromitovali jako představitelé elit Jelcinova období, do té doby nedařilo.

Navalnyj se zaměřil na téma korupce, kterou byl a doposud je ruský systém prolezlý. Na sklonku roku 2010 spustil projekt Rospil, který se posléze transformoval do Fondu boje s korupcí. Odhalováním oblíbeného sportu ruského režimu – korupce a klientelismu – získal popularitu po celé zemi. Moskevskému buřiči byla málo. Navalnyj ukázal tu ohromnou propast mezi poměry, v nichž si žijí představitelé režimu a prostí Rusové.

Prostřednictvím videí na YouTube Navalnyj a jeho tým zveřejňuje tajemství oligarchů úzce spřízněných s Vladimirem Putinem. V roce 2017 Fond boje s korupcí natočil video o majetku dnes již bývalého předsedy vlády Dmitrije Medveděva. Dokument o původu bohatství ruského premiéra zhlédlo více jak 35 milionů diváků a vyvolalo v Moskvě a dalších městech sérii protikorupčních protestů.

Navalnyj neskrývá, že má politické ambice. V minulosti zkoušel proklouznout skulinou do boje o významné křeslo. Povedlo se mu to pouze jednou. Kreml opozičnímu předákovi umožnil v roce 2013 účastnit se voleb moskevského starosty. Přestože hlasování vykazovalo nesrovnalosti, Navalnyj skončil s 27 procenty hlasů na druhém místě. A šmytec. Přímý volební střet s Vladimirem Putinem mu režim nikdy nepovolil.

Často zaznívá otázka, proč Kreml nikdy Navalného neposlal do lochu někam na Sibiř, jak se to stalo jiným opozičníkům? Členky Pussy Riot si zatančily v chrámu a dostaly dva roky natvrdo. Jiní ruští opoziční aktivisté jsou vězněni za pouhou opakovanou účast v nepovolených demonstracích. Navalného zřejmě chrání před tvrdou pomstou režimu jeho proslulost. Anebo Kremlu možná stačí Navalného šikanovat.

Mezi lety 2011 až 2019 opoziční předák strávil 474 dní ve vazbě, z toho 242 dní v domácím vězení. Krůček od skutečného vězení byl Navalnyj v roce 2013, kdy byl v zinscenovaném procesu odsouzen za zpronevěru na pět let podmíněně. Další podmíněný trest si odnesl rok poté. Na lavici obžalovaných s ním seděl jeho bratr Oleg. Ten si však musel odpykat 3,5letý trest za údajnou defraudaci za mřížemi. Alexej Navalnyj rozhodnutí soudu označil za pomstu a cílený nátlak.

Kromě policejní perzekuce Navalnyj musel čelit i fyzickým útokům. Například v dubnu 2017 opozičníkovi do obličeje chrstli briliantovou zeleň, chemickou látku, která mu poškodila dočasně zrak. Během pobytu ve vazbě loni v létě byl Navalnyj hospitalizován kvůli náhlé alergické reakci. Už tehdy se spekulovalo, že mohl být otráven neznámou toxickou látkou.

Navalnyj je politik žijící mimo kremelským režimem úzce vymezené politické pole. Ruská propaganda se mu vyhýbá, nemá přístup do režimem kontrolovaných médií a v Kremlu se bojí veřejně vyslovit jeho jméno. Přesto se mu daří část ruské společnosti vyburcovat z politické letargie. Sází na univerzální populistické téma, které má odezvu. S korupcí se setkal snad každý Rus. A proto jsou Navalného signály srozumitelnější než boj za lidská práva.

Z hlediska popularity se dnes Navalnyj může měřit snad jen s Borisem Němcovem, charismatickým opozičním vůdcem a někdejším vicepremiérem, který byl koncem února 2015 zastřelen pod kremelskými hradbami.

To však neznamená, že by byl Navalnyj schopen svrhnout režim Vladimira Putina. Tolik Rusů za ním nejde. Pro Kreml je mnohem palčivější, že opoziční předák odhaluje pokrytectví věrchušky a vytváří podhoubí pro pochyby. Ješitnému režimu se nemusí líbit, že Navalnyj uždibuje bez dovolení kousek politické autority, která v Rusku může patřit pouze jedné osobě. A to má v každém autoritářském režimu své následky.