Nátlak exekutorů kvůli dluhu přítelkyně. Máte půl hodiny, jinak je tu stěhovák

Robert W. si do svého domu v malé obci na Frýdecko-místecku před deseti lety nastěhoval přítelkyni. Věděl, že si žena do vztahu z předchozího života nese několik exekucí, o svůj majetek ale neměl strach. Dům přece patří výhradně do jeho vlastnictví a jeho družka v něm má jen osobní věci.

Přesto jej v srpnu 2019 navštívila dvojice exekutorů z úřadu v Přerově. A začali mu – kvůli dluhu jeho přítelkyně – zabavovat majetek.

„Přišel jsem domů od zubaře a málem mě trefil šlak. Všechny moje věci byly polepené, marně jsem se snažil exekutorům vysvětlit, že patří mně a můžu to doložit,“ líčí svoji zkušenost 59letý muž.

Ten na místě oběma exekutorům sdělil, že ženě věci nepatří a že do pár hodin dokáže vlastnictví svého majetku doložit.

„Oni mi ale arogantně sdělili, že mám ultimátum půl hodiny. Pak přijedou stěhováci a všechny věci mi odvezou,“ uzavřel muž.

Exekutoři mu při zajišťování majetku ukázali exekuční příkaz z roku 2011, na němž figurovala hlavička exekučního úřadu v Přerově – největšího takového úřadu v České republice. Tehdy ještě pod vedením soudního exekutora Tomáše Vrány.

Ten v minulosti mnohokrát čelil obviněním, že na vymáhání pohledávek pro věřitele využívá nebývale tvrdých praktik. Právě kvůli nim Vrána nakonec na tlak veřejnosti i tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána rezignoval. A jeho úřad v roce 2016 převzal Lukáš Jícha – právník, který u něj pracoval 8 let.

Jenže jak vyšlo najevo i během návštěvy Roberta W. v roce 2019 – úřad se od té doby změnil jen formálně.

„Jícha je chytřejší, než byl Vrána, platí za experta ve vyhledávání různých právních kliček. Jinak jsme mnoho změn nezaznamenali,“ okomentoval změny v postupech úřadu pro Hospodářské noviny Daniel Hůle, dluhový expert Člověka v tísni.

Nekompromisní přístup se přerovskému úřadu – jako i v tomto případě – totiž vyplácí. Patří mezi nejefektivnější v republice a kvůli tomu jej hojně vyhledávají věřitelé.

Podle Exekutorské komory to navíc zákon připouští. „Podle zákona platí, že každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí exekuci, provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného,“ řekla Seznamu mluvčí komory Lenka Desatová.

Ta uznává, že k chybám při soupisu majetku docházet může. A dlužník je v takovém případě povinen prokázat, že věci nevlastní: „Na toto sdělení vykonavatel musí vhodným způsobem zareagovat. To znamená, že pokud se bezpochyby prokáže, že věc nepatří povinnému, věc se ze soupisu vyškrtne na místě.“

A pokud má o vlastnictví věci nějaké pochybnosti, poučí dotčenou osobu o možnosti podat návrh na vyškrtnutí i dodatečně. „Věc se v takovém případě v soupisu ponechá, ale po dobu běhu lhůty k podání návrhu na vyškrtnutí věci není možné danou věc zpeněžit.“

uvedené jednání bychom netolerovali a u vykonavatelů vyžadujeme dodržování právních předpisů i pravidel slušnosti. Při provádění soupisu movitých věcí jsou vykonavatelé povinni šetřit práva povinného a přítomných osob a poučit je o jejich právech. O průběhu úkonu je vždy pořizován videozáznam, aby bylo v případě stížnosti na postup vykonavatele možné doložit, že ke stěžovatelem tvrzeným skutečnostem nedošlo.

Výhrůžky a tvrdý přístup, avšak zákonem nepostihnutelný, exekutorům ve vymáhání dluhů vychází.

To byl i případ muže z Frýdecko-místecka. Na dluh, který v té době činil necelých 200 tisíc korun, se rodině přítelkyně podařilo sehnat prostředky a exekutorům zaplatili okamžitě 30tisícovou zálohu. Později, jakmile odešli, poslali i zbytek. Jak potvrzuje dokument, který má redakce k dispozici, 28. srpna žena celý svůj dluh umořila. Peníze nyní místo exekutorů splácí svým blízkým.

Na zážitek, který na něj toho srpnového odpoledne čekal za dveřmi vlastního domu, ale zapomenout nedokáže.

„Je štěstí, že nevlastním zbraň, jinak by to v tu chvíli asi špatně dopadlo – takovou jsem v tu chvíli cítil bezmoc. Byl jsem na tom psychicky tak zle, že si vše do detailu ani nepamatuji. Ještě druhý den jsem ze stresu nemohl jíst,“ vylíčil.

Samotný exekutorský úřad v Přerově se proti nařčením vymezil. „Uvedené jednání bychom netolerovali a u vykonavatelů vyžadujeme dodržování právních předpisů i pravidel slušnosti. Při provádění soupisu movitých věcí jsou vykonavatelé povinni šetřit práva povinného a přítomných osob a poučit je o jejich právech,“ sdělil Seznam Zprávám zástupce ředitele úřadu David Tala s tím, že o průběhu úkonu je pořizován videozáznam.

I ten argumentuje zákonem: „Mobiliární exekuce, jakkoli může být pro přítomné osoby citlivá, je zákonem upravený způsob provedení exekuce, který má zákonem a prováděcí vyhláškou přesně daná pravidla. Ze strany exekutorského úřadu jsou mobiliární exekuce realizovány jen v případech, kdy domluva není možná nebo ostatní způsoby exekuce nevedou k vymožení pohledávky.“

Ke konkrétnímu případu se úřad kvůli mlčenlivosti nevyjádřil.

„Bohužel s ohledem na povinnost mlčenlivosti nemohu uvádět okolnosti konkrétní průběhu exekuce, který by jistě ve svém souhrnu zcela osvětlil, že v dané věci nemůže být řeč o překvapivém, náhlém nátlaku, pochybení ani rozhořčení toho pána, ale o věc, o níž dlužnice i pán roky předtím věděli. Jak sama z komunikace s pánem ví, exekuce trvala 10 let a dluhy byly vysoké,“ uvedl.

„Z videozáznamu závazné jednání vykonavatelů nevyplynul.“

Poslanci ale o etickém jednání exekutorů přesvědčeni nejsoul.

Aby v budoucnu zabránili tomu, že o pohledávky exekutoři soutěží, chce část poslanců zavedený systém změnit – a úřady přiřadit k jednotlivým krajům. Teritorialitu navíc roky prosazuje i většina samotných exekutorů. Stěžují si totiž na to, že etický přístup nefunguje a věřitelé automaticky vyhledávají obávané úřady.

„Exekutoři nesmějí být vzájemně si konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí. Má jít o zástupce státu objektivně vykonávající právo a šetřící práva jak věřitele, tak dlužníka,“ stojí třeba v brožuře Platformy za teritorialitu soudních exekutorů, která v Česku jeho příznivce sdružuje.

Systém, ve kterém by exekutory dlužníkům přiděloval soud na základě krajské příslušnosti podle jejich trvalého bydliště, má podle nich řadu výhod. Podle platformy by díky tomu věřitelé třeba dluhy méně vymáhali cestou exekucí: „Eliminace poptávky po pohledávkách, omezení nadužívání exekucí věřiteli, existující systém v Evropě.“

Místní příslušnost exekutorů funguje ve většině států Evropy. Od roku 2018 i v sousedním Slovensku.

Novelu exekučního řádu už v říjnu 2018 představil pirátský poslanec Lukáš Kolářík. Poslanci však o něm i dál vedou debatu. Jeho kritici jsou skeptičtí třeba v tom, zda nechat volbu exekutorů na dlužníkově trvalém bydlišti, kde se většina Čechů dlouhodobě nezdržuje.

Navíc podle politiků chybí vysvětlení, jak systém zareaguje, pokud svoje trvalé bydliště dlužník změní. Počet exekutorů by se ve státě navíc musel navýšit – na Slovensku fungují v trojnásobném množství.

Patrik Nacher (ANO) potom na sklonku loňského roku přišel i s kompromisním návrhem tzv. bagatelní teritoriality – ta zavádí místní příslušnost pouze u dluhů do 50 tisíc korun. Ostatní pohledávky by se soutěžily i dál.

„Věřitel chce vrátit svoje peníze a exekutor se snaží dělat maximum, aby svůj úkol splnil. Nicméně při mobiliární exekuci by měl postupovat zvlášť obezřetně, aby výsledkem jeho činnosti nebyla nová nespravedlnost, jak to vypadá v tomto případě,“ řekl poslanec.

„Srovnal bych to se soudním rozhodováním – v pochybnostech ve prospěch obviněného, v tomto případě povinného.“