Natankovat a kafe k tomu. Prodej životabudiče vynáší čím dál víc

Na čerpacích stanicích se v budoucnu stále méně bude čerpat běžné fosilní palivo. Maďarská petrochemická skupina MOL proto přemýšlí například o síti franšíz nebo půjčovně aut, z nichž by měla v budoucnu příjmy.

„Sdílená mobilita má budoucnost v Česku a v podstatě všude. Co chybí v tuto chvíli, je návratnost. Druhá věc je, že přijde, ale přijde to tehdy, když to bude mít nějaký masový element,“ říká Richard Austen, generální ředitel MOL Česká republika, která je v tuzemsku druhým největším provozovatelem čerpacích stanic.

„Když bude mít poskytovatel služby 200 aut a budu muset hledat, kde vlastně to auto je zaparkované, tak už to není příjemný zážitek ze služby v porovnání s tím, když nebude problém vzít si auto kdekoli. A bude řekněme 10 poskytovatelů služby,“ dodává Austen v druhé části rozhovoru pro SZ Byznys s tím, že MOL by mohl být jedním z poskytovatelů sdílených automobilů.

Provozujete v Česku také celkem 26 elektronabíječek, které jste nedávno zpoplatnili. Příjmy z nich zřejmě ale budou jenom doplňkové?

Příjmy z nich nejsou žádné.

Tak proč jste je zpoplatnili?

My jsme je zpoplatnili, protože jsme na nich prodělávali hodně a v podstatě jsme je měli zadarmo víc než rok.

Nějaké zákazníky, kteří tam jezdili zadarmo, si to našlo. Ale tím, že generovaly neustále ztrátu, tak v určitém momentě musíte hledat byznys model. V současnosti to byznys model nemá, to neznamená, že to nebude mít byznys model v budoucnosti. Teď je nabízíme za tržní podmínky.

Někdy v létě zprovozníme aplikaci, která umožní to, že elektriku si bude moct člověk nakoupit. Jen přijede na čerpací stanici, tam bezkontaktně zaplatí, obslouží se a pojede dál. Takže by to měl být příjemný servis pro zákazníka.

Jaký vidíte ten byznys model do budoucnosti? Zdá se, že to není záležitost příštího roku nebo přespříštího. Nicméně elektromobilita se nezadržitelně blíží…

Ano. V podstatě když jezdíte elektroautem v současnosti, tak někdy je to už skoro příjemnější než fosilní paliva. Samozřejmě někdy vám tam možná ještě něco vadí. Třeba že musíte čekat na nabíječce velmi dlouho, ale je to o hodně méně jak dřív.

Je to dvacet či třicet minut.

Ano, dřív nebo později tu elektrika bude. Jsou ještě některé věci, které možná masivnímu nasazení překáží, například cena. Ale vše je řádově dál, než to bylo před několika lety.

Zda masovost přijde za pět, nebo za deset let, to nevíme, protože se to velmi mění. A výrazně do tohoto byznys modelu zasahují regulace, které jsou stále přísnější. V podstatě každý měsíc se objeví nějaký návrh, který výrazně reguluje trh ve prospěch elektromobility.

Takže bude tu a my se budeme s tím muset naučit žít.

Budete stavět další elektronabíječky?

Budeme stavět další, ano.

V Česku?

Máme teď 26 nabíječek na 24 místech. V podstatě celá skupina MOL má už okolo 200 postavených, takže dnes když budete chtít jet na Jadran, můžete klidně jen přes naše čerpací stanice a tankovat elektřinu.

Máme v plánu každý rok stavět do pěti nových elektrických stanic. Ale budeme vždycky monitorovat a hledat, kde je trend a kde se to vyplatí, kde se to nevyplatí a jak ho vlastně vůbec používá.

Lidé budou nabíjet samozřejmě částečně doma.

Předpoklad je, že absolutní většina se bude nabíjet doma. Že ti lidé většinou budou používat elektroauta na jízdu ve městě, kde to má opravdu asi největší smysl. Přijede domů si to nabíjet a bude to fungovat.

Takže elektronabíječky by ve městech měly být víceméně doplňkové. A to teď nemluvím o kancelářích, kde může ten člověk přijet a tam si to dobíjet. Ale čerpačky budou používat, řekněme, když budou spojovat delší trasy. Takže to bude mít smysl pro lidi, když pojedou, například do Ostravy anebo na Slovensko anebo do Maďarska a nebudou si moct natankovat doma.

Plánujete, že budete zavírat klasické čerpací stanice?

Zatím neplánujeme.

V příštích letech?

Spíš naopak, stále si myslím, že má smysl do tohoto byznys modelu investovat další peníze, tzn. když bude něco k dispozici, tak se o to i proaktivně zajímáme. A nakonec právě před nedávnem jsme vyhráli další čerpačku, jsme nájemcem na nové dálnici, která bude směrem na České Budějovice.

Jaké je teď rozložení vašich tržeb, palivová část a nepalivová část?

Tržby možná nejsou u nás vypovídající, protože 90 % tržeb je z palivové části. Ale kdybyste se ptal na marži, tak je to stále zhruba 50 na 50. A říkám: stále. Bylo to okolo 45 procent, takže podíl nepalivové části stále roste.

A to je možná i trošku odpověď na to, na co jste se ptal předtím, jaký bude nový byznys model. My předpokládáme, že mobilita nezmizí. Lidé nebudou jezdit méně, možná nebudou jezdit na fosilní paliva, možná budou jezdit na elektřinu, možná budou jezdit na vodík, možná budou jezdit na nějaká syntetická paliva.

To ještě nevíme, ale samozřejmě, když to přijde, měli bychom se tomu umět přizpůsobit. Ale stále si myslíme, že to místo, kde zákazník bere paliva, bude pro zákazníka zajímavé.

Vypadá to, že český zákazník má Fresh Corner opravdu rád. Nechci říct, že miluje, ale má ho opravdu rád. A ukazuje nám to v průzkumech a v našich tržbách, které jsou – i co se týče skupiny – výjimečné. Těch 50 procent je opravdu výjimečných.

Můžete přiblížit skladbu tržeb? Zmínil jste v minulosti, že asi čtvrtinu tvoří příjmy z prodeje kávy, což je neuvěřitelné.

V nepalivové části, což je Fresh Corner, je absolutní fenomén káva. Takže víc jak 30 procent tržeb tvoří opravdu káva. Potom jsou klasické položky, cigarety, gastro je velmi silné a potom alkohol a nealkohol. To jsou takové klasické věci, které člověk potřebuje na to, aby dobil energii.

Dá se říct, že do budoucna budete spíš restaurace nebo bufet s doplňkem, kdy si tam člověk natankuje?

Nevím, jestli bych to takto řekl, ale ani bych to úplně nevyvrátil. Děláme byznys, který zákazníkovi má nabídnout něco, co má rád na cestě. My tedy věříme, že budeme mobilitu dále moct podporovat, anebo zásobovat energií. Zda to bude taková, nebo maková, to nevíme.

A taktéž i vás, jako zákazníka, nabít energií.

Které další služby na to budete navazovat? Zkoušeli jste Fresh Corner taky zavést mimo benzinky. Od toho jste postupně ustoupili. Uvažovali jste o půjčovně aut. Kterým směrem tedy půjdete?

Ano. Nechci říct, že jsme ustoupili, ale v určitém momentě jsme se rozhodli, že to nedává smysl. Stále si myslím, že to byl úspěch. Nebyl to úspěch byznysový anebo finanční, ale zkoušeli jsme něco a dělali jsme kolem toho hodně aktivit.

Zjistili jsme, že ten model pro nás v tom momentě a v tom nastavení nefunguje. To ale neznamená, že jsme od něho ustoupili. Skupina MOL má stále strategii, kde chce využít sílu značky, která je relativně dost silná, a vyjít s ní někde ven a nabízet ji, ať už formou franšízy, anebo vlastní restaurace. Takže určitě o tomto konceptu budeme hovořit.

Co se týče sdílených aut, to bylo zajímavé, protože my jsme se okolo toho točili dost dlouho. MOL má už svou vlastní pobočku, která sdílená auta dělá, taktéž to není věc, kterou bychom úplně zavrhli. Zatím jsme ale neuměli najít návratnost takovou, která by přesvědčila naši mateřkou společnost, že už je to vhodný čas na investování.

Ale sdílená ekonomika a konkrétně sdílená mobilita má budoucnost i v Česku a v podstatě všude. Co tam chybí v tomto momentě, je návratnost, to je jedna věc. Druhá věc je, že to nakonec přijde. Ale přijde to tehdy, když to bude masové.

Když bude mít poskytovatel služby 200 aut a budu muset hledat, kde vlastně to auto je zaparkované, tak už to není příjemný zážitek ze služby v porovnání s tím, když nebude problém vzít si auto kdekoli. A bude řekněme 10 poskytovatelů služby.

Tzn. musí se spojit víc poskytovatelů?

Buď se musí spojit a musí to mít takový masový efekt, že ten zákazník nebude pociťovat, že musí dělat něco extra, a bude to pro něho příjemné.

Musí ho najít na ulici, když vyjde z domu.

Přesně tak. Tehdy to bude využívat. Neboť ono to má smysl, protože auto používáte opravdu možná jen pět procent svého času. A náklady na něj jsou obrovské.

Takže to bude například taková aplikace jako Airbnb, kde budou listovat lidé svoje auta.

Například. Ano.

Mluví se o tom dlouho, ale zatím nic takového nevzniklo.

Myslím, že to je ještě stále v plenkách. Je to byznys, který se rozvíjí deset, možná 15 let v západní Evropě. Je relativně silný, ale v masovém měřítku stále nikde není a návratnost stále není fantastická.

Takže je to i otázka, jestli to podporují města, nebo ne. Musím říct, že Praha se k tomu staví velmi vstřícně, takže to bych spíš pochválil, že má přístup proekologický i prozákaznický.

Kolik jste vlastně zainvestovali do rebrandingu Fresh Cornerů v celé vaší tuzemské síti čerpacích stanic?

Nevím to přesně, zřejmě 4,5 miliardy. Minulý rok jsme investice výrazně zabrzdili a to bylo způsobené tím, že v podstatě máme ještě stále okolo 60 stanic pod značkou Pap Oil. To je stará, tradiční značka v Česku, která už měla být celá rebrandovaná do zelených barev MOL.

Minulý rok jsme vzhledem k té nejistotě, která přišla, investice výrazně utlumili. Tento rok se to znovu rozbíhá a příští rok už plánujeme, že celá zmíněná síť bude už opravdu v zelených barvách.