Článek
Složitá, nepřehledná struktura společnosti a sídlo v místech, kam většina lidí jede maximálně na luxusní dovolenou. To je typické pro firmy, které využívají tzv. daňových rájů. Zemí, u kterých má EU pochybnosti ohledně daňové transparentnosti, spravedlivého zdanění či dodržování mezinárodních pravidel namířených proti snižování daňových základů a přesouvání zisku jinam.
„Společný rys těchto schémat je, že jsou poměrně komplikovaná a drahá. Daňovými ráji byly v minulosti země, které měly takové společné rysy – měly velmi nízkou míru nebo nulové zdanění a zároveň neposkytovaly příliš informací jiným státům o tom, co se v nich děje. V současnosti jsou ale skoro všechny státy na světě zapojeny do povinné výměny informací. Myslím si proto, že tato oblast daňového plánování je naprosto okrajovou záležitostí a dneska je pro společnosti opravdu obtížné těchto zemí jakkoliv využít,“ popisuje současný stav daňových rájů a společností, které je využívají, David Borkovec, vedoucí partner daňového oddělení PwC ČR.
Stovky miliard dolarů
„Výhod“, které státy na černé listině EU nabízejí, využívají převážně firmy z USA především kvůli tamním složitým daňovým pravidlům. Podle některých propočtů tak na zahraniční účty přelévají až stovky miliard dolarů.
„Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu má TOP 500 společností v USA na zahraničních účtech přibližně 2600 miliard dolarů. Odhaduje se, že všechny vyspělé ekonomiky na světě kvůli těmto podobným strukturám ročně přicházejí o nějakých 500 miliard dolarů,“ říká Borkovec. Upozorňuje ovšem, že jde pouze o odhady, protože říct přesná čísla je z principu věci naprosto nereálné.
Daňové ráje pro české firmy nejsou
Firmy, které využívají daňových rájů, se podle Borkovce musí chovat tak, jak působí i „na papíře“. Vybudovat schválně složitou strukturu společnosti je hodně nákladná záležitost, takže ji české firmy nevyužívají. „Z mojí zkušenosti – tímto se české firmy skutečně nezabývají. Je to spíš záležitost Spojených států amerických, Německa a dalších podobných vyspělých zemí. České firmy řeší jiné problémy,“ míní Borkovec.
Anonymitu „daňových rájů“ může ale legálně využít kdokoliv. Například pokud nechce, aby majetkové informace o něm byly veřejně dostupné. „Nemyslím si, že je potřeba to stigmatizovat. Tím, že má společnost sídlo jinde než na Slovensku, v Česku, Polsku, Maďarsku, že se automaticky dopouští čehokoliv špatného, je absolutně chybný pohled,“ přidává svůj názor na věc David Borkovec.
EU proti daňovým rájům
Listina daňových rájů je jedním ze způsobů, jak narovnat pravidla po celém světě. Její účinek je ale sporný a podle některých odborníků pouze imageový.
„Jsou státy, které automatizovanou výměnu informací neimplementovaly do svého lokálního zákona. A to jsou právě jedny z těch zemí, které se objevily na seznamu – nástěnce hanby Evropské unie,“ říká Borkovec.
Členské státy Evropské unie však přijaly rozhodnutí, že nejpozději do roku 2021 zavedou konkrétní opatření namířené právě proti daňovým rájům. Souvisí s tím větší transparentnost, poskytování informací a spravedlivé danění.
