Článek
O dlouhodobých dopadech onemocnění covid-19 na lidské zdraví se toho zatím příliš neví. Dosud v této oblasti studií mnoho nevzniklo a ty, které vznikly, se povětšinou soustředily na kratší časové období.
Novou studii, publikovanou v odborném lékařském časopise Lancet, lze považovat za jednu z největších studií, v jejímž rámci lékaři zkoumali stav pacientů po delším období od prodělání onemocnění covid-19, píše web The New York Times (NYT). Výsledky naznačují, že se mnoho lidí nakažených covidem-19 potýká s přetrvávajícími problémy, jako jsou únava, nespavost, deprese, úzkost nebo snížená funkce plic.
Výzkumu se zúčastnilo 1733 pacientů, kteří byli hospitalizovaní v nemocnici v původním epicentru pandemie, čínském Wu-chanu. 76 % z nich mělo po šesti měsících alespoň jeden příznak.
„Protože je covid-19 novým onemocněním, některé z jeho dlouhodobých účinků na zdraví pacientů teprve začínáme chápat,“ uvedl hlavní autor studie Bin Cao z čínského Národního centra pro respirační medicínu. Výzkum podle Caa zdůraznil, že je nutné o pacienty nakažené koronavirem po propuštění z nemocnice dále průběžně pečovat, a to zejména v těch případech, kdy měla infekce závažný průběh.
„Naše práce také podtrhuje fakt, že je důležité provádět studie s větším počtem zúčastněných a v delším časovém horizontu, aby se podařilo pochopit celé spektrum dopadů, které onemocnění covid-19 na lidi může mít,“ dodal.
Studie obsahuje osobní zkušenosti lidí, kteří strávili ve wuchanské nemocnici Jin Yin-tan alespoň 14 dní mezi 7. lednem a 29. květnem loňského roku. Kromě rozhovorů pacienti v průměrném věku 57 let podstoupili fyzické i laboratorní testy. Asi 350 z nich se také zúčastnilo testů plicních funkcí, CT hrudníku a ultrazvuku.
Nejběžnějším problémem, který ze studie vyplynul, bylo dlouhodobé vyčerpání nebo svalová slabost. Tyto příznaky zaznamenalo až 63 procent pacientů. Asi čtvrtina pacientů popsala potíže se spánkem a 23 procent z nich uvedlo, že pociťovali úzkost nebo depresi.
Studie také zkoumala 94 pacientů, jimž v průběhu infekčního období doktoři zaznamenali hladinu protilátek v krvi. Po šesti měsících se hladiny protilátek snížily o 52,5 procenta. Podle autorů to může vyvolávat obavy, že opětovná infekce covidem-19 je možná. Zdůraznili ale, že k objasnění toho, jak se imunita vůči viru v průběhu času mění, by byl zapotřebí větší vzorek pacientů.
V obecné rovině ze studie vyplynulo, že pacienti, kteří v rámci hospitalizace potřebovali intenzivnější podporu dýchání, měli větší zdravotní problémy i po šesti měsících. Potíže ale měli i někteří pacienti, kteří kyslík nepotřebovali. V podskupině lidí, kteří ve studii absolvovali testy plicních funkcí, byli rovněž k problémům nejnáchylnější nejnemocnější lidé. Sníženou hladinu kyslíku v krvi mělo ale až 22 procent z těch, kteří byli schopni v nemocnici dýchat bez pomoci přístrojů.
„To znamená, že se jejich plíce ještě úplně nezotavily,“ řekla Lauren Ferranteová, plicní a kritická lékařka na Yale School of Medicine pro NYT. „Skutečnost, že tento problém vidíme u tak vysokého podílu lidí, mne znepokojuje. Dělám si obavy, že tento problém nezmizí,“ uvedla Ferranteová.
Vědci také zjistili, že někteří lidé, kterým v rámci hospitalizace ledviny pracovaly normálně, po šesti měsících vykazovali známky snížené funkce ledvin. Většina příznaků ve studii z Wu-chanu se o něco častěji objevovala u žen, 81 procent z nich uvedlo alespoň jeden přetrvávající zdravotní problém ve srovnání se 73 procenty mužů.
V komentáři připojeném ke studii publikované v časopise Lancet vědci z Itálie napsali, že 38 procent lidí, kteří přežili onemocnění starším typem koronaviru SARS, mělo snížený tok kyslíku z plic i po patnácti letech. V komentáři dále stálo, že „důkazy z minulých epidemií koronavirů naznačují, že určitý stupeň poškození plic může přetrvávat“.
