Násilí a mučení v Bělorusku připomíná okupaci, říká mluvčí Cichanouské

Na konci března obvinil běloruský režim Svjatlanu Cichanouskou z terorismu, konkrétně z plánování výbuchů a žhářských útoků. Vy sama jste ta obvinění označila za absurdní. Posunul se případ od té doby? Došlo v této věci k nějakému zatýkání nebo výslechům?

Svjatlana se nachází ve Vilniusu, tedy na území evropské země, kde funguje presumpce neviny. I zde je všem jasné, že ta obvinění nemají s realitou nic společného. Svjatlanu k výslechu nikdo nezval, všichni chápou, co se děje. Litevská vláda reagovala na požadavek Běloruska na vydání Svjatlany Cichanouské prohlášením, že ji vydá, až naprší a uschne.

Celý internet se teď baví žerty na téma stíhání Svjatlany, protože všem je jasné, jak je to absurdní. Jeden takový vtip říká, že běloruská generální prokuratura konečně pochopila, že Svjatalana Cichanouská je bomba. Bomba ve smyslu hvězda, superstar, která způsobila výbuch ve veřejném prostoru.

Pátého dubna se Svjatalana nemohla přihlásit do internetového bankovnictví své běloruské banky. Zavolala proto na její informační linku. Na stránkách Svjatlany je z tohoto hovoru umístěn záznam. Operátorka na něm vysvětluje, že bankovnictví bylo zastaveno v rámci opatření na blokování finančních prostředků osobám, které jsou zapojeny do teroristických akcí. Svjatlana jí na záznamu poděkuje a operátorka jí také vřele děkuje, že se obrátila na informační linku. Celý ten rozhovor byl naprosto absurdní.

Svjatlana nám později vysvětlila, že jediný příjem, který na tento účet přichází, je státní přídavek pro postižené dítě. Částka je 223 běloruských rublů měsíčně, tedy asi 75 eur. Režim tak připravil postižené dítě o peníze a Svjatlana prý za tyto peníze provádí teroristické útoky.

24. března sdružení bývalých běloruských policistů By_Pol zveřejnilo informaci, že Lukašenko a jeho lidé připravují teroristický útok. Informace byla z důvěryhodných zdrojů, útok se chystal na 25. března, aby byla obviněna Cichanouská se svými spolupracovníky. Až poté přišlo to obvinění Cichanouské z terorismu, byla to odpověď režimu na prohlášení By_Polu.

Ve světě samozřejmě obvinění nebral nikdo vážně, bylo to ale zaměřené domácím směrem, aby mohl režim ovlivnit těch 20 až 30 procent obyvatel, kteří sledují běloruská média a stojí za režimem.

V posledních dnech se objevily zprávy o perzekuci polské menšiny v Bělorusku. Proč k tomu Lukašenko přistoupil? Zatčeno bylo hned několik představitelů běloruských Poláků…

Lukašenko si bere co nejvíc rukojmích, aby s nimi pak mohl obchodovat, například je vyměnit za zmírnění sankcí. Všichni ti lidé jsou běloruští občané, jsou mezi nimi novináři a aktivisté, většina z nich se veřejně angažuje.

Cítí se Cichanouská v exilu bezpečně? V médiích se dříve objevily zprávy, že i Lukašenkův režim plánoval akce proti disidentům žijícím v zahraničí.

Svjatlana se na území Evropské unie cítí v bezpečí. Když se ale podíváme na situaci s Navalným nebo na záležitost v Londýně (pokus o otravu Sergeje Skripala, pozn. red.), vidíme, že nic nelze vyloučit. Některé režimy to bohužel dělají, že likvidují své oponenty i v zahraničí.

Běloruský režim je teď v situaci, že neví, co je pro něj lepší. Zda nechat Svjatlanu pokračovat v práci, nebo způsobit, že se jí něco stane. Kdyby se jí ale něco přihodilo, mohlo by to být bodem zlomu, který by vedl k pádu režimu.

Režim sám vytvořil fenomén Svjatlany, čehož už určitě lituje. Vytvořili ho tím, že zavřeli Lukašenkovy protikandidáty v prezidentských volbách. Výsledkem je, že se všichni odpůrci režimu spojili kolem Svjatlany jako vůdkyně. Druhou chybou bylo, když ji poslali do zahraničí. Vláda doufala, že ji psychicky zničí, Svjatlana se ale ukázala být silným člověkem, který režimu vzdoruje.

Svjatlana se nestala vůdkyní ani tak kvůli své osobnosti a činům, ale prostě proto, že společnost už začala mít dost diktatury.

Evropská unie uvalila na běloruský režim sankce, dokonce i proti samotnému Lukašenkovi. Máte pocit, že EU dělá dost, nebo myslíte, že by Západ měl dělat ještě o dost více?

Na jednu stranu jsme vděční za kroky EU, která i s ohledem na byrokracii reaguje dost rychle a adekvátně. Řekla bych, že rychleji, než je obvyklé. Na druhou stranu to stále není dostatečné s ohledem na násilí a hrůzy, které se v zemi dějí. V tomto smyslu je potřeba, aby byla reakce ještě rychlejší a tvrdší.

Porušování lidských práv, násilí a mučení, k němuž v Bělorusku dochází, se dá přirovnat k hrůzám, které se děly na okupovaných územích během druhé světové války. Nikdo neočekával, k jaké sadistické úrovni může režim klesnout. Proto spoléháme na větší rozsah sankcí a rychlejší rozhodování EU. Měla by režim nutit k jednáním o nových volbách.

Před časem jsem dělal rozhovor s běloruským lékařem, kterého zmlátili při protestech a v České republice se léčil. Co by ještě mohla naše země udělat, jaký druh pomoci byste nejvíce ocenili?

Česká republika poskytla lékařskou pomoc a rehabilitaci lidem, kteří byli oběťmi v prvních týdnech protestů. Za to jsme nesmírně vděční. Teď pokračuje v pomoci lékařům, studentům a vysokoškolským učitelům.

Spoléháme na podporu v různých směrech. V politické oblasti jde o další delegitimizaci režimu a podporu běloruského národa prostřednictvím různých platforem, jako je OBSE, OSN nebo visegrádská čtyřka.

Doufáme, že evropští politici neuvěří Lukašenkovým lžím. Jednání mezi režimem a představiteli běloruského národa musí probíhat za podmínek určených národem a režim nesmí předkládat nějaké kvazi struktury, které nepředstavují národ. Hlavou představitelů běloruského národa musí být Svjatlana Cichanouská.

V ekonomice je třeba zastavit všechny existující programy na podporu Lukašenkova režimu, zastavit spolupráci s podniky, které patří státu nebo sponzorují Lukašenka. Případně spolupracovat za střídmých podmínek, aby nedocházelo k podpoře režimu.

Spoléháme na pomoc Česka v přechodném období, kdy budou probíhat reformy. Může to být intelektuální expertiza, ale také investice.

Zmínila jste těch asi 20 nebo třicet procent Bělorusů, kteří stále věří Lukašenkovi. Máte pocit, že se to časem mění a těchto lidí ubývá, že mění názor?

Ano, situace se vyvíjí. Režim není monolitní, mnozí úředníci a lidé ze silových složek dobře chápou, co se děje. Každý den se rozhodují, jestli už není čas na opuštění potápějící se lodi. Je jasné, že Lukašenko odchází – on sám se už jednou prořekl –, otázka ale je, za jakých podmínek a kdy. On sám chce o tom vyjednávat. Úředníci dostávají různé bonusy, Lukašenko navíc na každého důležitého člověka má různé kompromitující informace, a funguje tak spolupodílnictví na trestných činech. Úředníky na jednu stranu Lukašenko straší svými kompromitujícími materiály, na druhou stranu si uvědomují, že něco spáchali a že za to mohou nést odpovědnost.

Máme důkazy o tom, že režim se potápí. Existují různé úniky informací zevnitř, máme informace o trestných činech představitelů silových složek. Na nejvyšší pozice se nyní posílají představitelé silových složek, ne už odborníci.

Země se nerozvíjí, jediným cílem je udržení moci. Budoucnost země se neřeší. Jak se říká v příběhu o Alence z říše divů: „Abychom zůstali na místě, musíme běžet.“ Toho už ale režim není schopen a země padá do minulosti. V ekonomice se to projevuje růstem cen a devalvací. Plány na ekonomický rozvoj pro rok 2021 jsou tajné, zřejmě jsou ukazatele negativní. Pád režimu se blíží.

Dokonce i nové propagandistické filmy a obvinění z terorismu Cichanouské svědčí o tom, že se režim snaží vytvořit vnějšího nepřítele, aby mohl sjednotit zbytky svých příznivců, protože ti ubývají, nebo o tom alespoň uvažují.

Na závěr se zeptám na Rusko. Novým velvyslancem v Minsku byl jmenován Jevgenij Ljukanov, který má dlouhé zkušenosti z KGB. Někteří experti se domnívají, že se Rusko bude i s jeho pomocí snažit o opětovné připojení Běloruska, i když ne tak násilně a rychle jako na Ukrajině. Souhlasíte?

Bělorusko je velmi náročné z hlediska nákladů, zvláště teď by připojení k Rusku vyžadovalo hodně peněz. Po událostech na Ukrajině Rusové začali pociťovat, jak je to drahé. Většina lidí chápe, že by připojení pocítili na vlastní peněžence. V Rusku jsou proto nejen příznivci připojení, ale i odpůrci. Nemyslím ale, že by teď byla nálada v Rusku pro připojení Běloruska. Kreml si chce nicméně zachovat politickou závislost Běloruska, to je pro něj zásadní úkol. I v Rusku se šíří opoziční protesty a Putin nemá možnost se zabývat až tolik Běloruskem.

Naším cílem je běloruský suverénní a nezávislý stát, jehož národ si bude určovat, jak se bude jeho země vyvíjet. Chceme si zachovat vztahy se všemi našimi sousedy, Rusko jím nepochybně zůstane. Nové Bělorusko chce mít co nejvíce přátel a co nejméně nepřátel.

Spoléháme na to, že Rusko si vybere spolupráci se spolehlivým partnerem, a ne Lukašenkem, který mu často lhal a nedodržoval své sliby.