Brali vysoké platy, teď jsou z nich skladníci, říká o pilotech šéf Smartwings

Jiří Šimáně se několik posledních měsíců o stavu skupiny Smartwings s novináři bavit nechtěl.

„Bylo by to teď mlácení prázdné slámy,“ odbyl například žádost o rozhovor v polovině prosince.

Přední český byznysmen, který majoritně ovládá domácí letecký koncern s kolegy Romanem Vikem a Jaromírem Šmejkalem, měl pocit, že nemá smysl cokoliv říkat, dokud nebude jasný scénář, jak aerolinky tvrdě zasažené pandemií covidu-19 vymanit z hrozícího úpadku a insolvenčního řízení.

Teď už představu má a stačí „drobnost“: Aby načrtnutý šestiletý záchranný plán definitivně odkývli věřitelé v čele s bankami a předpokládaný úvěr ve výši dvě miliardy korun garantovala státní pojišťovna EGAP.

Po vládě chce však Jiří Šimáně i hotové peníze, půl miliardy korun, jako odškodnění - sedačkovné - za období loňského nouzového stavu, kdy jejich letadla nesměla do vzduchu. „Jsme jediní, kteří žádnou kompenzaci nedostali,“ vykresluje podnikatel v aktuálním rozhovoru pro Seznam Zprávy údajnou diskriminaci.

Letecký koncern Smartwings je tlačen i časem. Brzy na něj dolehnou tvrdší podmínky, než jaké zažíval poslední půlrok. Na konci tohoto měsíce - přesně 27. února - totiž skončí mimořádné moratorium, které skupinu před atakem věřitelů chránilo. Aerolinky, do nichž spadá i dceřiná firma ČSA, se doteď mohly soustředit jen na financování provozu, splácení dluhů bankám, pronajímatelům letadel a dalším věřitelům mohly odkládat. Čas hájení ale pomalu končí.

Nebojíte se, že na konci února po vypršení moratoria se u vás za dveřmi začnou houfovat věřitelé a vy jim budete muset říct, že pro ně peníze nemáte?

Děláme všechno pro to, abychom se do takové situace nedostali. S bankami permanentně jednáme, stejně tak s pronajímateli letadel. Jsme s nimi v pokročilém stadiu vyjednávání. Věřím, že už brzy - v řádu dnů - dospějeme k nějaké dohodě a také k tomu, abychom společně zažádali o pomoc v rámci záručního programu COVID Plus.

Proč to vlastně trvá tak dlouho? Ten garanční program je pro vás k dispozici už několik měsíců.

Dohodnout se s financujícími bankami není otázka jednoho či dvou dnů. To jsou desítky hodin jednání, které musíte absolvovat se všemi různými experty a s poradci. Přitom komunikujete v podstatě s celým světem, protože jednotlivé procesy nelze oddělit od těch dalších, nedávalo by to žádný smysl. Jsou to stohy dokumentů, desítky schůzek, videokonferencí atd. Teprve poté, co je hotová smluvní dokumentace mezi vámi a bankami a jsou splněny podmínky pro poskytnutí garantované půjčky, ji můžete předložit ke schválení na EGAP. A ta má nějakou dobu - dejme tomu týden nebo dva - aby ji posoudila, zda vám na úvěr garanci vystaví.

Hovoří se o tom, že byste nakonec mohli od bank získat úvěr na šest let ve výši dvě miliardy korun a EGAP by na to poskytl garanci do výše 80 procent jistiny. Můžete to potvrdit?

Ano, to je pravda , ale je k tomu ještě třeba něco dodat. Z těch dvou miliard, které bychom si mohli půjčit a které by EGAP garantoval do vámi uvedené výše, fakticky na stole jednu miliardu necháme. Něco si vezmou banky zpět, něco zaplatíme EGAP a nám fakticky zůstane k dispozici jen polovina. Takže to, co ve skutečnosti vypadá jako poměrně význačná podpora, není žádný zázrak.

Jak široké konsorcium bank se na té půjčce bude podílet?

Banky by měly být čtyři. EGAP naši žádost, kterou formálně předkládají tyto banky, posoudí a garanci nám buď dá, nebo nedá. Potřebujeme ale i jinou formu pomoci, a to takovou, jako dostaly ostatní subjekty cestovního ruchu.

Jak si tu další pomoc představujete?

Vládu teď třeba žádáme o podporu formou „sedačkovného“, což je naprosto obdobná podpora, jako dává provozovatelům zájezdových autobusů za to, že v době nouzového stavu nemohli vozit lidi a měli prázdné sedačky. Obdobně jako platí hoteliérům za neobsazená lůžka, restauratérům za uzavřené hospody, vlekařům za zavřené skiareály, jak odškodňuje taxikáře. Nemůže to být přece tak, že my budeme ti jediní, kteří žádnou kompenzaci za období, kdy jsme nemohli létat, nedostaneme. Jsme v tom uzavřeném trojúhelníku služeb doprava-ubytování-stravování opravdu jediný subjekt, který z toho vypadl.

A přitom jsme v době jarního nouzového stavu, když jsme měli zakázáno létat, neuskutečnili přes sedm tisíc plánovaných letů a nepřepravili kolem 900 tisíc lidí. Za toto omezení jsme nedostali ani korunu.

A o kolik peněz vládu žádáte?

Jedná se o částku cca půl miliardy korun pro ČSA a Smartwings za období jarního nouzového stavu.

A už jste tu žádost podali?

Ano, v úterý jsme ji znovu podali na ministerstva financí a dopravy. Na tu první žádost nám nikdo neodpověděl.

Možná vláda uvažuje tak, že přece můžete čerpat onen státem garantovaný úvěr z programu COVID Plus, tudíž to je už pomoc dostatečná.

Proč by takto měl někdo uvažovat? Měl by postupovat nediskriminačně, systémově. Pokud bude postupovat systémově, tak nám musí dát obdobnou kompenzaci. Sedačkovné je příklad, jak se u nás neměří stejným metrem.

Mimochodem je dobré si uvědomit, že pokud bychom tu prudkou „zatáčku“ , která je teď před námi, nevybrali, tak odhadem takových 70 procent českých cestovních kanceláří v létě skončí. Takže peníze, kterými je vláda nyní podporuje - a správně podporuje - přijdou vniveč.

Proč by bez vás musela většina cestovek skončit? I mnozí analytici namítají, že Smartwings mohou bez problémů nahradit jiné aerolinky. Kdo by nestál o zakázky?

Promiňte, ale to mohou říkat jen hlupáci, kteří cestovnímu ruchu vůbec nerozumí a kteří se nepohybují v oblasti letecké přepravy. Takhle jednoduše ten trh nefunguje. Ano, může sem přijít nějaká letecká společnost, která něco odlétá, ale už ta samotná transformace na jiného leteckého přepravce ponese své náklady a určitě se české cestovky s nimi nedomluví tak snadno a hlavně operativně jako s námi, můžete se jich na to zeptat.

Ale nepopíráte, že by nějaká náhrada přišla?

Argument „vy nebudete, bude tu někdo jiný“ je pravdivý, ale ta cena bude vysoká. Proč třeba vláda v USA - což je země s nejvyšší mírou kompetitivnosti na světě - poslala svým aerolinkám během několika prvních týdnů pandemie 56 miliard dolarů? Protože nechtěla mít vysoce kvalifikované lidi s vysokými platy mezi nezaměstnanými. Už jenom proto, že si tito lidé neustále potřebují obnovovat svoji kvalifikaci, o kterou jinak přijdou.

Já vám teď mohu ukázat tabulku, kde jsou na dvou stranách uvedeny státy , které pomoc svým aerolinkám poskytují. Česko je opravdový unikát. Jen během několika posledních týdnů obdržely třeba přímou podporu 120 milionů eur od Řecka Aegian Airlines. A tahle společnost létá proti nám z Prahy do stejných destinací. Rozumíte? Je to náš přímý konkurent. Jak s ní máme teď soutěžit? To přece není rovný boj.

V pondělí zase polská charterová společnost Enter Air, která je oproti nám stěží poloviční, dostala podporu v přepočtu 1,6 miliardy korun. A my z Polska létáme stejné destinace jako oni. Představte si, že jste atlet, stojíte na mistrovství Evropy ve startovních blocích v závodu na 100 metrů, vedle vás stojí Belgičan, Holanďan, Němec, Švýcar, Litevec, Rumun, Bulhar a já nevím, kdo další. Vy tam sice jste, máte tenisky na nohou, ale i ruksak na zádech. Jak to asi může dopadnout?

Tak si připadáte? S ruksakem na zádech?

Přesně tak. Jako ti, co nesou daleko větší břímě než všichni ostatní. Myslíte, že můžeme být někomu rovnocenným konkurentem?

Řekněte mi ale jednu věc: Když ta pandemie loni v březnu začala, mluvil jste o tom, že bez pomoci nevydržíte do léta. Jak je tedy možné, že jste vydrželi do dnešních dnů?

To vám vysvětlím úplně jednoduše. Jednak máme skvělý management, který se s tím pere, ale klíčové bylo, že jsme od srpna byli v tom mimořádném moratoriu. Jak jsme se o tom bavili na začátku. To znamená, že jsme nemuseli platit veškeré náklady, všechny závazky, které bychom jinak hlavním věřitelům hradit museli. A nám to dalo čas, abychom s nimi jednali a dohodli se s nimi na řešení.

O kolik peněz ze strany těch velkých věřitelů teď jde? Jsou to miliardové pohledávky?

Je to něco mezi jednou až dvěma miliardami korun.

Jedním z problémů, na kterém se ta jednání o záchranném plánu měla opakovaně zaseknout, jsou vaše poněkud zjitřené vztahy s druhým akcionářem, což je čínská státní skupina CITIC. Vy jste údajně chtěli, aby Číňani minimálně dorovnali půjčku 600 milionů, kterou jste coby čeští akcionáři poskytli firmě v roce 2019. Věříte, že i tento problém vyřešíte?

Já nechci tyto věci řešit přes média. Mohu říct jen tolik, že by všichni ocenili, kdyby se čínská strana rozhodla do procesu záchrany společnosti aktivně vstoupit a přestala opakovat svoji mantru, že jelikož nemají nikoho ve vedení společnosti, tak je pro ně obtížné nějakou pomoc poskytnout. Problém je v tom, že o to nikdy nepožádali.

A když se CITIC do té záchranné akce nezapojí?

Když to neudělají, tak si budeme muset pomoci jiným způsobem, jako si pomáháme od té doby, kdy se stali našimi akcionáři.

Možnost akcionářských změn připadá v úvahu? V létě se zdálo, že je odchod CITIC už velmi reálný.

I kdyby změna připadala v úvahu, tak vám to říct nemohu.

Peníze se vám rýsují i jinde. Loni jste dostali 10 milionů dolarů od Boeingu jako vrácenou zálohu za jeden neodebraný stroj Boeing 737 MAX. Nicméně stále usilujete o odškodnění za dlouhodobé uzemnění všech „maxů“ a ve hře je údajně kolem 100 milionů dolarů. Tady vidíte nějaké rychlé východisko?

Zrovna nyní probíhá aktivní komunikace s Boeingem, od kterého očekáváme konstruktivní nabídku na řešení naší situace. Pokud dorazí, budeme se jí zabývat a uvidíme.

Byl byste radši, kdyby to šlo mimosoudně?

Myslím, že je každý rád, když nemusí jít k soudu a když se dokáže s tou druhou stranou rozumně domluvit. Je to samozřejmě preferovaná varianta, ale bude záležet na Boeingu. Naše nároky jsme uplatnili ve velmi redukované podobě v naději na rychlé vyřešení sporu, nemáme kam uhnout, bude záležet jen a jen na něm.

Mluvili jste loni o tom, že z původních 2500 zaměstnanců koncernu Smartwings propustíte až 600 lidí. Skutečně jste museli snížit stavy o tolik lidí?

Ano. Mnozí naši piloti teď jezdí na multikárách a na ještěrkách v různých skladech a tak podobně. Taková je realita.

Zaslechl jsem, že z dříve aktivního letového personálu bylo propuštěno nebo je na dlouhodobém neplaceném volnu asi 70 procent lidí, zbytek má jen částečné úvazky.

Ano, je to zhruba tak, jak říkáte. Lidé si brali i roční neplacenou dovolenou a tak dále. Je to kombinace všech možných řešení. A pro zaměstnance to má velmi tvrdé dopady. A to se znovu obloukem vracíme i k tomu, proč ty ostatní státy pomoc aerolinkám poskytují. Jak jsem řekl, to poslední, k čemu by totiž přistoupily, je nahnat vysoce kvalifikované a doposud vysoce honorované lidi na úřady práce.

A v čem je podle vás ten základní problém ohledně odkládané pomoci u nás? Je to příliš politicky citlivé? A ptám se i proto, že se o vás všeobecně ví, že máte dlouholeté vztahy s premiérem Babišem.

Víte, v čem je problém? Že jsme v tomto odvětví jediní na trhu a politici mají dojem, že kdyby vytvořili nějaký speciální program COVID-Letectví, což by bylo férové, a tu podporu získala jediná firma, takže je to pro nás nějaký obrovský „fejvr“, nestandardní zvýhodnění. Ale my jsme na tom trhu jediní jenom proto, že podnikat v letecké dopravě není prostě pro každého. A my samozřejmě nemůžeme za to, že to tak je. Výsledkem toho ale pak také bohužel je, že za námi nestojí žádný profesní svaz, žádná konfederace, sdružení, asociace, prostě nikdo, kdo by se za nás postavil. Náš hlas nemá sílu, politicky nikoho nezajímá, pro všechny jsme problém. Pro vládní koalici jsme přítěží a pro opozici prostředkem k tomu, aby nafackovala koalici. My stojíme uprostřed a schytáváme to z obou stran.

Cítíte se být obětí politiky?

Ano, politického boje. Jednoznačně. Kdyby ale záleželo jen na číslech, kdyby si někdo uvědomil, že dáváme do české ekonomiky 6 až 7 miliard každý rok, že jsme největší partneři pražského letiště, že jsme před covidem byli dlouhodobě ziskoví a že jsme nikdy předtím žádnou pomoc nepotřebovali a ani o ni nežádali, tak se nemůžeme ocitnout v situaci, v jaké dnes jsme. Vezměte si jenom tu stupidní debatu o tom, jestli jsou aerolinky součástí strategické infrastruktury státu. Kam jinam by asi patřily? Položte tuto otázku jinde v Evropě nebo v Americe.

Loni jste měli propad v tržbách oproti roku 2019 kolem 90 procent. Věříte, že, když tu pomoc nakonec získáte, bude letos lépe?

V našem byznys plánu, který jsme si udělali s poradci z Ernst & Young, s bankami a dalšími institucemi, počítáme letos s 55 procenty oproti roku 2019. Tedy asi poloviční čísla. Samozřejmě za podmínky, že vakcinace proti covidu-19, s níž ty ekonomické vyhlídky velice úzce souvisí, bude postupovat nějakým normálním způsobem.

Spoléháte spíše na rychlou obnovu pravidelných linek nebo na dovolenkové-charterové létání?

Jednoznačně spíše na to druhé. Tam se toho vůbec nebojíme, že by náš obchodní model nefungoval. A budeme určitě jedni z prvních, kteří vyletí do vzduchu. U pravidelných letů, kdy lidé létají obchodně z Prahy do Bruselu, do Paříže či jinam, tam to bude podle mě trvat možná ještě 2 a 3 roky. Lidé si už zvykli na telekonference a další komunikační prostředky, které do této doby moc nepoužívali, což ve svém důsledku znamená, že tento byznys „B2B“ pravidelných linek utrží největší ránu.

Teď jste podepsali velký kontrakt za 9 miliard korun s cestovními kancelářemi EXIM Tours a FISCHER na zajišťování letecké přepravy v příštích třech letech. Jak moc je toto pro vás důležité?

Určitě je to důležité, ale my máme smlouvy i s dalšími cestovkami, se všemi velkými kancelářemi na tomto trhu. Ale také létáme venku a třeba v zimě, když není práce tady, tak i v zámoří, v Kanadě a ve Spojených státech.

Je o vás známo, že půjčujete v zimě letadla i s posádkami jinam. Kde budete létat teď?

Tu příští zimu z Kanady na Floridu a do Karibiku. Před covidem jsme tam měli 17 letadel. Tak to ale bylo vždycky. Když v Evropě není zrovna práce, tak si tu práci musíte holt najít jinde. Také létáme lety pro OSN a NATO.

V rámci Smartwings a dceřiných ČSA jste doposud měli až 58 letadel. S čím počítáte do budoucna?

V našem byznys plánu teď počítáme se snížením. Budeme létat se 42 stroji.

A ty ostatní?

Některé jsme vzhledem k současné situaci vrátili, některé smlouvy mezitím vypršely. Když budou v budoucnu další letadla zase potřeba a bude pro ně práce, tak si je znovu pořídíme. Volných je jich v této době po světě spousta.

Jak moc se teď věnujete vašemu dalšímu byznysu v rámci skupiny Unimex, kam patří třeba provozování hobbymarketů?

Teď tak 95 procent času věnuji Smartwings. Ten ostatní byznys sleduji jen zdálky. On běží, ve všech společnostech máme kvalitní management, takže nemusím mít obavy. Ale já řeknu i něco, co vás možná překvapí a co po tom všem bude znít až nelogicky: Navzdory všem těm existenčním problémům, které musíme se Smartwings řešit, mě ta práce baví. Je to strašně těžké, mnohdy až ubíjející, ale vidím výsledky a to mě naplňuje.

Věkově vzato jste penzista, mohl byste žít trochu klidněji.

Asi bych umřel, kdybych nemohl pracovat, to myslím úplně vážně. Můj život je strašně jednoduchý: Ráno se probudím, doma nasnídám, přes den pracuji a také se hýbám, pak jedu domů, přečtu si noviny, podívám se na všechny možné zprávy a sport v televizi, jdu spát a druhý den to samé.

Ale neberte to tak, že si stěžuji. Mám super život, jen si prostě nedokážu jen tak užívat, popíjet campari nebo gin s tonikem a chodit na super večeře. Jo, když je příležitost, také zajdu, ale není to moje životní náplň.