„Naše dny končí, když zapadne slunce.“ Britky se už nechtějí bát jít ven samy

Zatímco britská veřejnost v týdnu protestovala proti násilí na ženách, britský premiér Boris Johnson vyslal směrem k protestujícím několik zpráv. Ve čtvrtek oznámil, že misogynie, tedy nenávist a pohrdání ženami, bude od podzimu klasifikována jako zločin z nenávisti.

V praxi bude britská policie podle listu The Times takto zaznamenávat násilné trestné činy včetně stalkingu a sexuálního obtěžování. A to pokud budou podle oběti motivovány právě misogynií.

Podle aktivistů půjde o přelomový moment – mohl by ženy povzbudit k tomu, aby policii do budoucna častěji nahlašovaly obtěžování na veřejnosti. S touto změnou totiž budou mít větší jistotu, že jejich případ bude posuzován jako závažný trestný čin.

Průzkumy, o kterých informovaly britské Timesy, ukazují, že nějakou formu obtěžování na veřejnosti zažilo osm z deseti žen. Ovšem drtivá většina z nich, konkrétně 90 procent, takovou zkušenost nenahlásila. Nevěřily totiž tomu, že by takový krok vedl k dalšímu stíhání pachatele.

Případ Sarah Everardové, třiatřicetileté Londýňanky, z jejíž vraždy bezpečnostní síly viní člena Metropolitní policie, hluboce otřásl britskou společností. Rozvibroval i ta nejvyšší patra britské politiky. Jejich představitelé situaci, tedy nejen samotnou vraždu, ale i následné masové protesty nejen v londýnských ulicích za bezpečnost žen na veřejnosti, označili za bod zlomu.

Předseda vlády Johnson se zařekl, že bude problematiku každodenního sexismu i apatie k obavám žen řešit. K tomu ovšem nejsou zapotřebí jen nové zákony, ale i skutečná celospolečenská proměna.

„Příšerné události posledního týdne rozkryly epidemii násilí na ženách a dívkách. Také musí jít o zlomový okamžik, kdy se změní zacházení společnosti se ženami i dívkami,“ uvedl šéf britských labouristů Keir Starmer.

Everardová zmizela beze stopy po cestě domů od kamarádky v londýnské čtvrti Clapham. Stalo se to na začátku března a policie po ní začala ve velkém pátrat. Detektivové minulý týden našli její ostatky v lese v hrabství Kent východně od Londýna a následně zatkli policistu Wayna Couzense. Dobře postaveného člena londýnské policie.

Přestože detaily otřesného činu zůstávají nezveřejněné, podle britských médií museli policisté k identifikaci Everardové použít zubařské záznamy, což svědčí o tom, že pozůstatky byly k nepoznání. Navíc byly nalezeny v kentském lese u města Ashford uvnitř tašky, kterou běžně používají řemeslníci.

Mezi lidmi i na sociálních sítích se začala ve velkém řešit otázka křehké osobní bezpečnosti v případě, kdy jde žena, stejně jako šla Sarah, třeba v noci sama domů. „O to strašidelnější je tento případ, kdy je z vraždy obviněný policista. Protože kdyby mi při večerní cestě domů, kdy bych šla sama a bála se, zastavilo policejní auto, jestli nechci odvézt, nastoupila bych a ještě byla vděčná,“ řekla Seznam Zprávám Barbora, která žije v Londýně.

Veřejná debata se točí i kolem toho, kolik nezbytných kroků ženy podnikají, aby si své bezpečí chránily. „Pracuji v baru, zavíráme pozdě večer, chodím proto domů automaticky s klíči v ruce a často volám kamarádce, abych byla s někým na telefonu. Hlavně když vidím někoho podezřelého. Neznám jedinou holku, která se nebojí jít sama někam po setmění. Je to hrozně nefér, že naše dny končí, když zapadne slunce,“ podotkla Češka.

Ona i její okolí mají přinejmenším s obtěžováním na veřejnosti zkušenosti. „Před několika dny jsem byla na procházce v Camdenu, venku byla spousta lidí. Čekala jsem na červené, chlap, co procházel, mě pohladil na zadku a šel dál. Jako by se nic nestalo,“ popsala. Na sociálních sítích podobné zkušenosti sdílí nespočet dalších žen, často ovšem nejde o jednorázovou záležitost. Stejně jako v případně Barbořiny kamarádky.

„Už asi půl roku ji obtěžuje při večerních cestách domů jeden konkrétní muž. Nahlásila to na policii, ale řekli jí jediné – že pokud se to bude dít dál, nemá chodit přímou cestou domů. Aby muž nevěděl, kde bydlí. Nic prý ale policisté podniknout nemohou, protože vůči ní ten člověk nikdy nebyl ‚násilný‘. I přestože ji osahával a měl u toho takové ty klasické řeči, na něho prý nemůžou,“ uzavřela Barbora.

Negativní zkušenost má i Marie-Magdalena, Češka, která ve Velké Británii studuje. „Loni na podzim jsem šla okolo desáté večerní z univerzitního kampusu k přítelovi. University Road byla úplně prázdná, byla studená, temná noc. Šla jsem jako vždycky, se sluchátky v uších – ne moc nahlas, jak mě učili doma,“ začala vyprávět.

Najednou vedle ní zastavilo auto. „Muž středního věku stáhl okénko, koukal na mě a potom stejnou rychlostí, co jsem šla, jel vedle mě. Celé to trvalo pár minut, ale mně to připadalo jako věčnost, kdy jsem jenom čekala, co udělá dál. Bála jsem se o život. Najednou se pod kopcem objevil někdo v zářivě bílé bundě, muž se ho lekl a ujel,“ uvedla Marie-Magdalena.

„Člověka celý život učí, jak v této situaci reagovat – křičet, napsat si SPZ a tak. A já zmrzla a nemohla nic. Když jsem to šla ohlásit univerzitní ochrance, kde pracují jen muži, řekli mi, že se asi chtěl zeptat na cestu. Šla jsem to ohlásit na policii, bohužel nemohli z kamer přečíst SPZ. Doteď žiju ve strachu, že někdo nebude mít takové štěstí jako já. Proto jsem iniciativu Reclaim These Streets brala nejen jako uctění památky Sarah, ale i jako vlastní symbol nové naděje,“ shrnula pro Seznam Zprávy studentka.

Právě iniciativa Reclaim These Streets stojí za vzpomínkovými akcemi posledního týdne, které se v některých případech zvrtly v protesty a střety s policií. Tvrdý zásah policie část veřejnosti odsoudila a požadovala i rezignaci šéfky bezpečnostních sil Cressidy Dickové. Ta to odmítla.

V reakci na volání veřejnosti britský kabinet už v úterý slíbil, že víc než zdvojnásobí objem peněz na pořízení bezpečnostních kamer a pouličního osvětlení. Což by mělo posílit pocit bezpečí žen i dívek na veřejnosti.

Do klubů a hospod chce vláda také nasadit policisty v civilu, kteří by podniky monitorovali. Ani jeden z plánů se podle BBC nesetkal na straně aktivistů s velkým nadšením – chtějí spíše institucionální změny a navýšení financí podle nich nestačí. Labouristé na začátku týdne uvedli, že jsou zapotřebí smysluplné změny zákonů, ne policisté v úzkých džínách.

Bývalá šéfka policie v hrabství Nottingham Susannah Fishová kroky vlády označila za okázalé PR. „Tajní policisté v barech jsou k smíchu,“ okomentovala podle agentury Reuters. „Sarah Everardová nebyla v baru, jednoduše šla domů stejně jako tisíce žen, které si ve veřejném prostoru vytrpěly sexuální obtěžování, sexuální násilí či slovní urážky, a které si v něm vytrpí i v budoucnu,“ uzavřela Fishová.

Britská BBC v pátek zveřejnila znepokojivé statistiky týkající se násilí na ženách, jehož se dopouští muži. Za poslední dekádu tvoří ženské oběti v celkovém počtu zavražděných přibližně třetinu – jde o 2075 ženských obětí a 4493 mužských obětí. Z drtivé většiny, konkrétně ve více než devíti z deseti případů, vraždili muži. Skoro tři třetiny obětí-žen zemřely rukou někoho, koho znaly, nejčastěji partnera či expartnera.

Podle Národního statistického úřadu (ONS) zažilo za svůj život sexuální násilí skoro pět milionů žen, z toho 1,4 milionu se stalo obětí znásilnění. Co se týče mužů, ONS loni v březnu registroval 989 tisíc mužů, kteří se stali terčem sexuálního násilí, a 87 tisíc mužských obětí znásilnění. Necelých 99 procent pachatelů byli muži.

Při uvažování nad počtem případů je ovšem potřeba si uvědomit, že jde jen o ty, které oběti nahlásily.