Článek
Vědci oprávněně vychvalují nošení roušek. Jedné jiné taktice ale nebyla věnována dostatečná pozornost, částečně proto, že o sobě dává vědět díky své nepřítomnosti. Tou taktikou je podle webu The Atlantic ticho.
„Možnosti přenosu viru by klesly, kdybychom na veřejných prostranstvích mluvili méně nebo alespoň méně hlasitě. Je to velmi jasný fakt, není to kontroverzní,“ uvedl profesor z University of Colorado Boulder Jose Jimenez.
Ticho je podle webu The Atlethic jako antivirová strategie zlaté. Převážně kvůli tomu, jak se onemocnění covid-19 šíří, tedy skrze infikované virové částice při kýchání, kašlání nebo mluvení. Hlasité mluvení nebo křik podle vědců výrazně zvyšují riziko přenosu, protože částice s virem jsou z úst dané osoby roznášeny dál.
Některé z těchto částic jsou dostatečně těžké, aby rychle spadly k zemi pomocí gravitace. Těm se přezdívá kapénky. Menší částice jsou nazývané aerosoly, ty zanechávají kapky tak malé a lehké, že mohou být roznášeny vzduchem. Kapénky ve vzduchu vydrží několik sekund, aerosoly se mohou vzduchem, podobně jako u pylu, šířit několik desítek minut.
Mluvení tišeji nebo vůbec omezuje vznik kapének i aerosolů. Jimenez řekl, že ve srovnání s křikem tiché mluvení snižuje šíření aerosolů pětkrát, naprosté ticho jej snižuje zhruba padesátkrát. Tichá mluva tak oproti křiku podle webu The Athletic snižuje riziko přenosu virů zhruba stejně jako nošení roušek.
„Pravdou je, že kdyby všichni na měsíc nebo dva přestali mluvit, pandemie by pravděpodobně sama zmizela,“ řekl Jimenez. Přestože zdůraznil důležitost sociálního distancování, bez jakékoli komunikace by podle něj bylo pro koronavirus šíření mezi lidmi mnohem obtížnější.
Podle analýzy vědců z oxfordské univerzity je z hlediska šíření nemoci vůbec nejhorší kombinací vnitřní špatně větraný prostor s mnoha lidmi, kteří spolu tráví delší čas, nemají roušky a mluví nahlas. Jako příklad takového místa uvádí rušný bar nebo klub. Právě tam nejvíc hrozí, že virus rozšíří i člověk, který nemusí mít žádné příznaky, stačí, když se určitou dobu baví s přáteli a ve snaze překřičet hudbu nevědomky plive všude kolem kapénky s virem.
Nasaď si roušku a mlč
Jedním z nejzajímavějších mezinárodních úspěchů letošní pandemie je Japonsko. Zatímco velká část světa zdůrazňovala důležitost testování a trasování, Japonsko zpočátku hromadně netestovalo, ani nemělo žádné sofistikované prostředky k trasování. Přesto má země v současné době přibližně o 98 % méně úmrtí na covid-19 než nejpostiženější Spojené státy.
Podle vědců lze zásluhy připsat japonským vládním doporučením, která si kladla za cíl zabránit třem věcem: kontaktům v uzavřených prostorech, kontaktům v přeplněných prostorech a blízkým kontaktům, včetně konverzací na krátkou vzdálenost.
Poté, co se počet cestujících vrátil zpět do normálu, Japonsko nehlásilo žádné dramatické šíření koronaviru v typicky přeplněném tokijském metru. Vlaky města jsou obvykle dobře větrané a Japonci mají desítky let praxe v maskách. Svoji roli ale hraje ještě jedna věc. Japonští cestující zpravidla dodržují neformální pravidlo, podle něhož se v soupravách metra mají vyhnout hlasitým rozhovorům, případně nemluvit vůbec.
Zatímco New York tak podle webu The Athletic utrácí 15 milionů dolarů (336 milionů Kč) měsíčně za sprejování metra antimikrobiálními spreji, Japonci udržují metro v bezpečí levnější taktikou: „Nasaď si roušku a mlč.“
Podle Jimeneze by nejlepším řešením byla „pravidla chování jako v knihovně do každého obchodu“. Pokaždé, když by lidé vešli do školy, na lékařskou kliniku, do holičství či kanceláře, uviděli by ceduli s nápisem „ticho pro vaše zdraví.“ „Jsem přesvědčen, že taková knihovní pravidla by snížila všechny způsoby přenosu virů,“ uvedl Jimenez.
„Mnoho Američanů nemá rádo, když jim někdo říká, co mají dělat, pokud nechápou, proč je to nutné,“ řekl Jimenez. „Lidé potřebují pochopit, že koronavirus se šíří vzduchem a že se šíří desetkrát více, pokud budou křičet nebo hlasitě mluvit,“ dodal.
Zaměření na kapénky a aerosoly by podle Jimeneze mohlo lidem pomoci pochopit, jaké prostředí je bezpečné nebo riskantní. Například kina, v nichž se lidé sociálně distancují, nosí roušku a nemluví, mohou být méně riskantní než restaurace, kde hosté bez roušek konzumují a hlasitě hovoří. „Mohu vám říci, že divadla a kina se nezdají být tak nebezpečná jako hlasité restaurace nebo bary, kde lidé musí hlasitě mluvit, aby se slyšeli,“ uvedl Jimenez.
Nejlepším způsobem, jak společnost před šířením covid-19 ochránit, je podle Jimeneze pochopení celého příběhu přenosu viru a vytvoření překážek pro virus v každém kroku procesu pomocí zpětného inženýrství. Je možné šíření viru omezit rouškami a sociálním distancováním. Hlasité mluvení je ale faktor, který šíření viru pomáhá a příliš se o něm nehovoří. Možná by opravdu bylo nejlepší si nasadit roušku a mlčet.
Oprava: V původní verzi jsme chybně uvedli název serveru The Atlantic.
