NASA objevila vodu na Měsíci. Může pomoci v návratu člověka na jeho povrch

Stratosférická observatoř NASA (SOFIA), tedy k vědeckým účelům speciálně předělaný Boeing 747, poprvé potvrdila vodu na povrchu Měsíce, na který dopadá sluneční záření, uvádí NASA. Tento objev naznačuje, že voda se může objevovat po celém povrchu Měsíce a nenachází se pouze na chladných místech ve stínu.

SOFIA detekovala molekuly vody v kráteru Clavius, v jednom z kráterů viditelných i ze Země, který se nachází na jižní polokouli Měsíce. Předchozí pozorování povrchu Měsíce dokládala nějakou formu vodíku, ale nedokázala ji rozlišit mezi vodou a hydroxylem, tedy chemickou skupinou, která obsahuje jeden atom kyslíku a jeden atom vodíku. Podle získaných dat publikovaných ve vědeckém časopise Nature Astronomy může být na povrchu Měsíce okolo 340 ml vody v jednom kubickém metru půdy.

„Měli jsme již dříve náznaky, že voda v podobě, v jaké ji známe na Zemi, může být přítomna na povrchu Měsíce, kam dopadá sluneční záření,“ uvádí Paul Hertz, ředitel divize astrofyziky na ředitelství vědeckých misí v ústředí NASA ve Washingtonu. „Nyní ale víme, že tam opravdu je,“ dodává. Nová zjištění navíc naznačují, že je na povrchu Měsíce mnohem více vody, než se předpokládalo. „Tento objev nám poskytuje více možností pro potenciální zdroje vody na Měsíci,“ uvedla pro BBC planetární vědkyně z Open University v Milton Keynes Hannah Sargeantová.

Přesto nelze mluvit o dostatku vody pro lidské přežití. Například poušť Sahara poskytuje ve srovnání s měsíčním povrchem přibližně stokrát větší množství vody. Navzdory malému množství vody ale objev může pomoci snahám přijít na to, jak se na Měsíci voda tvoří a přetrvává v nehostinných podmínkách přirozené družice Země.

Voda je jako klíčová složka života ve vesmíru velmi vzácná, proto je ještě potřeba zjistit, nakolik je objevená tekutina na Měsíci dostupná. V rámci programu Artemis se NASA snaží o přítomnosti vody na Měsíci zjistit co nejvíce. Jediným skutečným způsobem, jak to zjistit, je začít zkoumat přímo půdu Měsíce. Britští vědci vyvíjejí robotické vrtačky pro odběr vzorků měsíční půdy z hloubky až jednoho metru, což má být součástí ruské mise naplánované na rok 2025, uvádí deník The Guardian.

Ale kde by měli výzkumníci kopat? I přes poslední objev by se měli podle The Guardian zaměřit na trvale stinné oblasti zemského satelitu, protože právě tam je voda nejlépe chráněna před slunečními paprsky. Podle další studie publikované v Nature Astronomy je těchto oblastí více a jsou také přístupnější, než se původně předpokládalo.

Pomocí snímků, které získala sonda NASA Lunar Reconnaissance Orbiter, zmapovali Paul Hayne z Coloradské univerzity v Boulderu a jeho kolegové menší měsíční krátery a vypočítali, že přibližně 40 000 kilometrů čtverečních měsíčního povrchu má schopnost zadržovat vodu. Ačkoli to stále představuje pouze 0,15 % jeho povrchu, jejich existence může podle vědců snížit riziko konfliktu mezi národy, které usilují o působení na Měsíci. „S miliardami potenciálních zdrojů vody rozptýlených v oblastech okolo pólů by se pozornost měla přesunout od hrstky známých velkých kráterů směrem k mnoha potenciálním místům vhodným k přistání,“ uvedl pro The Guardian profesor Hayne.

Příliš mnoho času na průzkum ale nezbývá, první ženu a dalšího muže chce americká NASA vyslat na povrch Měsíce v roce 2024, do konce tohoto desetiletí pak chce NASA zůstat na zemském satelitu nastálo. Voda na Měsíci by pak neměla pomoci pouze plánované základně, ale také v otázce paliva pro budoucí lety na Mars.