Článek
Primární rozdíl je tom, že ačkoliv jsou v některých zemích denní počty nově nakažených už s jarem zcela totožné, výrazně nižší je počet lidí v kritickém stavu, tedy i hospitalizovaných a mrtvých. Jedním z hlavních důvodů je starý známý problém koronavirových statistik - nikdy nevystihují realitu zcela přesně a vždycky jsou zkreslené.
Denní nárůsty nově potvrzených případů ve Francii a Španělsku jsou na úrovni jarních měsíců.
Trojici zemí Španělsko, Francie, Itálie jsme k demonstraci zmíněného jevu vybrali jednak proto, že první dvě jmenované jsou příkladem států, kde se koncem srpna nové počty nakažených vrátily přesně na jarní úroveň, a za druhé z důvodu, že jde o země, které v březnu a dubnu procházely tou skutečně nejhorší krizí, kdy umíraly stovky lidí denně.
V počtu mrtvých jsou rozdíly markantní, aktuálně jsou hluboko pod stovkou, na jaře přesáhly i tisícovku.
Rozdíl v počtu mrtvých při velmi podobném počtu nakažených je tak markantní, že ho těžko lze přiřknout čistě důsledku lepší připravenosti nemocnic a lékařů v letních měsících. Určitě i toto hrálo svou roli, ale jak ukazují další grafy, nemalý vliv mělo jistě i to, že na jaře bylo zkrátka o hodně víc případů, kterých si nikdo nevšiml a do statistik se nedostaly.
Počty testů měsíc za měsícem rostou. Znamená to, že se odhalí víc případů, a to zejména těch s lehkým průběhem. I proto je aktuálně oproti jarním číslům ve statistikách disproporce.
Měsíc od měsíce stoupající počet testů nepřímo ukazuje, že pravděpodobnost „přehlížení“ případů byla na jaře podstatně vyšší. Přímo se pak problém zrcadlí ve statistice procent pozitivních testů. Tam platí, že čím větší část jich vychází pozitivně, tím pravděpodobnější je, že jich není činěno dost a tím pádem se řada případů míjí. Například ve Španělsku v kritickém období vycházelo pozitivně téměř 30 % testů. To už je tak velký podíl, že o jejich nedostatku v dané době nelze pochybovat.
V takovém případě se stane, že se dramaticky zkreslí statistiky. Kvůli nedostatku testů se odhalí většina vážných případů, které pak s mnohem vyšší pravděpodobností končí smrtí, ale mnoho lehkých případů vypadne. I proto jsme mohli pozorovat, že například právě ve Španělsku na přelomu března a dubna, kdy přibývaly tisíce nakažených každý den, umíraly denně vyšší stovky lidí a v srpnu za obdobných nárůstů nakažených umíraly nižší desítky nemocných.
Z grafu se může zdát, že tento trend neplatí pro Francii, velmi pravděpodobně je to ale tím, že první dostupná data o podílu pozitivních testů, jsou až z druhé poloviny května.
Poslední graf ukazuje rozdíly mezi letošní celkovou úmrtností v daných zemích oproti průměru za stejné období v letech 2015-2019. Když tyto údaje začaly statistické úřady v jednotlivých zemích zveřejňovat, začalo se mluvit o tom, že se v jarních měsících jistě muselo minout i mnoho těch, kteří koronaviru podlehli. Za dramatický nárůst úmrtí byl logicky viněn koronavirus, problém byl ale v tom, že „přebývajících“ úmrtí bylo mnohem víc než oficiálně uvedených obětí koronaviru.
Průměr sice není zvýšený jen o přímé oběti covidu, a nelze tak udělat jednoduchý výpočet. Lidé nepochybně umírali víc i z vedlejších důvodů, jako je nedostatečná dostupnost lékařské péče a podobně. Přesto je rozdíl tak velký, že o nezaregistrovaných obětech v zemích, jako je například Itálie, nikdo nepochybuje. Během března a dubna tam zemřelo o zhruba 47 tisíc lidí víc, než byl průměr z minulých let, obětí koronaviru z tohoto období vláda evidovala asi 28 tisíc. Je víc než pravděpodobné, že přinejmenším značná část z přebývajících 19 tisíc mrtvých byly nezaregistrované oběti covidu.
Data ze statistických úřadů bohužel nejsou tak rychlá, graf proto končí v půlce srpna.
Příklad vypuštění mrtvých z koronavirových statistik nás v kombinaci s dalšími grafy o přehlížení nakažených vede k závěru, že Evropa (nebo přinejmenším její nejpostiženější státy) se ve skutečnosti potýkala s větší krizí, než stihla zachytit do číselných statistik. Vedle dalších faktorů, jako je lepší připravenost nemocnic a poučená opatření, je to nepochybně jeden z důvodů, proč nyní s „podobnými počty“ nakažených v daných zemích umírá mnohonásobně méně lidí.
Co z toho plyne pro Česko?
U států, jako je například Česko, Polsko nebo Slovensko, kde se dosud daří procházet krizí, aniž by se nemocnice přeplnily (a lidé začali hromadně umírat) a nejvyšší počty nakažených se začaly ukazovat až v létě, by podobné srovnání nedávalo valný smysl, protože sledované rozdíly nejsou dostatečně výrazné. Přesto lze i u nás spatřit podobný trend. Například klíčový ukazatel poměrů pozitivních testů se od března z 6,5 % snížil na současných asi 4,2 procenta. V porovnání se zeměmi, které zažily skutečné přetížení nemocnic a celého zdravotnického systému včetně testování, je ale rozdíl mnohonásobně vyšší.
