Národní třída je o hospodském rváči, který to myslel dobře. I takový Vandam by na něj měl jít do kina, říká režisér Altrichter

Hlavní postavu Národní třídy, sídlištního rváče přezdívaného Vandam (podle herce van Damma), si zahrál Hynek Čermák. Autoři přitom vycházeli z reálného příběhu muže, kterého Jaroslav Rudiš potkal v jedné české hospodě a na základě jeho vyprávění napsal novelu Národní třída. Skutečný „Vandam“ se ve snímku také objeví, autoři ale neprozrazují přesně kde. Jeho reakci na film už přitom znají.

„Byl z toho dojatý, normálně slzel, říkal, že ho to vzalo, na druhou stranu on není úplně Vandam. Některé věci, co jsme přikrášlili, ho štvou, protože je to zkrátka pankáč. Měl ale pocit, že jsme převzali jeho myšlenku, filozofii života,” uvedl ve Výzvě Altrichter.

Filmový Vandam bydlí sám na sídlišti na okraji Prahy a každý den cvičí, protože žije podle hesla, že „mír je jenom přestávka mezi válkami“. Pro ránu nejde daleko, je znalcem dějin a válek a snaží se zaujmout Lucku, která v sídlištní hospodě točí pivo. Kamarádi Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. V listopadu 1989 na Národní třídě prý „dal jednou ranou dějiny do pohybu”.

Herec Dejvického divadla Hynek Čermák jako Vandam přitom pro režiséra nebyl úplně první volbou. Obával se toho, že je veřejnosti příliš známý z televizního seriálu Rapl. „Chci, aby lidé viděli tu postavu, a ne aby šli na Hynka. Ale nakonec jsme zjistili, že to nejde udělat, že není herec, který by ztvárnil to, že je darebák. Na druhou stranu má křehkou duši,” vysvětluje režisér.

V Národní třídě dále hrají Kateřina Janečková, Jan Cina, Václav Neužil nebo Jiří Langmajer.

Na scénáři Rudiš s Altrichterem pracovali rok a půl. „Byla to krásná spolupráce, psali jsme slovo od slova na jednom počítači, nic jsme si neposílali. Psali jsme to i ve vlaku, ve Švýcarsku nebo někde na horách,” popisuje vznik díla režisér.

Útlá kniha Národní třída je přitom psána jako monolog hlavního hrdiny, ve kterém čtenářům předestře svoji životní filozofii. Ta stojí na heslech – dělat dvě stě kliků, nelitovat se, že jeho tolerance končí v momentě, když se ostatní nechovají podle jeho představ.

„Podařilo se spojit literární dílo a filmovou podobu do celku, který je zábavný a zároveň to není úplně jiné než ta novela,” věří Altrichter.

Na svém kontě má už komediálně laděný mysteriózní debut Schmitke o německém inženýrovi, který přijede opravit do Krušných hor starou větrnou elektrárnu. Oceněn byl dvěma soškami Českého lva.

„Je to temná komedie, mám takové filmy rád, protože mě baví jako diváka a ještě mi to má co říct. Nechtěli jsme udělat intelektuální arthousový film, který by byl nepřístupný. Je to film o hospodském rváči, tak by na to takový Vandam měl také jít do kina,” míní.

Film je v kinech v době, kdy si Česko zanedlouho připomene třicáté výročí sametové revoluce.

„My jsme si to uvědomili až na tiskovce, když jsme slyšeli tuhle otázku. Určitě tam jistá spojitost je. Ale kniha Jaroslava Rudiše vyšla už v roce 2013. Ono to zkrátka trvá, než se to natočí, a teď nám to zrovna tak vyšlo,“ prozradil ve Výzvě Altrichter.

Podle něj bylo snahou snímku přispět ke sjednocení rozdělené společnosti. A ukázat vhled do myšlení lidí, kteří by nespadali pod termín „pražská kavárna“.

Hospodou Severka, drsnými výrazy a černým humorem se Národní třída trochu podobá seriálu Most!, který slavil velký úspěch u diváků.

„Je to tou dobou, že tady vznikají taková díla. Jako filmař nebo spisovatel se snažíte říci něco, co cítíte. Je to nějaké téma, které tady zrovna je. Kdyby se potkalo osazenstvo seriálu Most! a Národní třídy, asi by si dali do huby. A pak by šli na pivo,” usmívá se nad takovou situací Altrichter.

V současné době se chystá premiéra Národní třídy v divadle v Postupimi, což bude šesté uvedení v německém divadle. Divadelní verzi Národní třídy viděli diváci i ve Vratislavi či Barceloně.