Národ tělem i duší demokratický. Proč zase zvolíme špatně?

Jsme rozenými demokraty, proto ve volbách automaticky rozhodujeme správně. Starou pravdu budou voličům opakovat v kampani všechny strany. Pokud však opravdu nejsme vzorovými demokraty jako třeba Britové, pak je takové přesvědčení důvodem, proč nad výběrem vhodného kandidáta nepřemýšlíme, volíme špatně a tuzemská demokracie nefunguje, jak by měla.

Říkal to už T. G. Masaryk: „Jsme národ tělem i duší demokratický.“ Díky tomu vybudoval Československo, které bylo označováno ve třicátých letech minulého století za „ostrov demokracie“.

Filozof Karl Popper ho později oslavil jako jeden „z nejlepších a nejdemokratičtějších států, které kdy existovaly“ a „nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa“. V roce 1989 stačilo oprášit starou zkušenost. „Co Masaryk začal, Havel přenesl do moderní demokracie,“ potvrdila americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.

Přesvědčení o „národu demokratů“ však sehrálo po listopadu 1989 negativní roli. „Byl to neblahý koncept, že demokracii máme vrozenou a že každý jedinec intuitivně chápe, jak funguje,“ shrnuje sociolog Jan Hartl z agentury STEM. „Ukázalo se totiž, že nám demokracie není vrozená. Ani jsme nepochopili, jak funguje, protože jsme se to nesnažili pochopit,“ dodává.

Nikdo Čechům také nepřipomněl další Masarykovo pravidlo, že o demokracii je třeba průběžně pečovat.

Proto tuzemská demokracie ničím nevybočuje z průměru jedenácti postkomunistických zemí, které po roce 2004 vstoupily do EU, ať se použije jakékoli kritérium.

Důvěrou ve vládu či parlament v posledních sedmi letech jsou Češi čtvrtí (resp. sedmí) a v této bilanci mají nejblíže k dalším průměrným národům, jakými jsou Rumuni, Lotyši a Litevci.

Mezi postkomunistický nadprůměr jsme se zařadili ve volební účasti, ve které spolu s ostatními zeměmi Visegrádu a Estonskem dosahujeme účasti nad 60 procent. Na druhé straně patříme k národům, které mívají poslední dobou potíže při domlouvání vládní většiny. To se týká zemí, kde dvě největší strany získají maximálně polovinu poslaneckých mandátů a kde nutně vznikají mnohočlenné koalice nebo menšinové vlády, tedy kromě Česka v Lotyšsku, Bulharsku a Slovinsku.

Těžké je vůbec popsat trend, kam tuzemská demokracie směřuje. V posledním desetiletí se ve středovýchodní Evropě prosazují režimy, které staví na silné exekutivě a s podporou nacionální rétoriky okrajují svobody živelně nastolené po pádu komunismu. Díky tomu vyrostla popularita Viktora Orbána v Maďarsku a Jaroslawa Kaczyńského v Polsku. Proti tomu ztrácejí na popularitě liberálnější modely, jaké tradičně nabízelo například Slovinsko. Oslabením a likvidací vlády silné ruky premiéra Roberta Fica ovšem utrpělo v očích průměrného voliče Slovensko.

Česko by mohlo napodobit Litvu. Rozhodnější exekutivu tam v podobě mocných oligarchů a bojovníků s korupcí přinesli bývalí příslušníci komunistické nomenklatury. Také v Česku popularita exekutivy vyrostla, když do ní vstoupil vlivný oligarcha, ovšem důvěrou zase otřásly korupční aféry společně s nezvládnutou pandemií.

Kvalita demokracie se postupně zhoršuje, to si podle průzkumů STEM uvědomují sami Češi. Na počátku století chválilo její rozvoj ještě 42 procent občanů, těsně před pandemií covidu-19 to už bylo jen 25 procent.

„Nesmíme zapomenout, že značná část voličů byla socializována v diktatuře.“ Těmito slovy vysvětlil pověřenec spolkové vlády pro východní Německo Marco Wanderwitz, proč volby ve východních spolkových zemích vždycky dopadnou „špatně“. Násobně větší podporu, než v západní části spolkové republiky tady tradičně dostávají nacionalistická AfD a strana komunistických nostalgiků Die Linke, jejichž programy i provoz se v některých motivech diktatuře blíží.

Výklad německého kolegy potvrzuje sociolog Hartl a zároveň uvádí věcný důvod, proč demokracie oslabuje. Už průzkumy z devadesátých let minulého století ukázaly, že Češi od nového režimu nechtěli „jen“ zajištěná lidská práva a svobodu, ale také ekonomickou rovnost a osobní bezpečí, jakou zažili před listopadem 1989. V tom se zdejší poměry za posledních dvacet let opravdu zlepšily, například už 40 procent voličů oceňuje, že o bezpečnost občanů je dobře postaráno.