Článek
Asistované umírání je ve Velké Británii předmětem divoké diskuze, a i když se jeho možné legalizaci dostává od veřejnosti podpory, v zemi je stále nemožné. Ilegální je tento čin ve Spojeném království od roku 1961, tehdy totiž vešel v platnost zákon o sebevraždě, pod který asistované umírání spadá. V roce 2015 pak britští zákonodárci odmítli změnu legislativy a neuspěli ani lidé s chronickým onemocněním, kteří se zákon snažili právně napadnout. Nyní by však země mohla být o krok blíž změně.
Může za to Britská lékařská asociace (BMA), která zastupuje asi 150 tisíc tamních lékařů i mediků a která si na každoročním zastupitelském zasedání v Londýně odhlasovala, aby se orgán k celé záležitosti postavil neutrálně. Asociace tím poprvé od roku 2006 změnila svůj oficiální postoj, více než dekádu totiž byla proti legalizaci asistované smrti.
Aktivisté, kteří bojují za změnu již zmiňovaného zákona, rozhodnutí BMA uvítali jakožto historický milník, informuje britský list The Guardian. Jedná se podle nich o prostředek, který by mohl připravit cestu k dalšímu vývoji. Nová legislativa pro Anglii a Wales se začala projednávat v květnu, kdy ve Sněmovně lordů proběhlo první čtení normy. Od té doby čeká na čtení druhé, kterého by se měla dočkat během letošního podzimu. Podobně se o změně jedná i ve Skotsku.
O tom, že by asociace měla svůj postoj změnit na neutrální, rozhodlo hlasování jejích zastupitelů, během kterého bylo pro změnu zhruba 49 % hlasujících a proti 48 %. Zbylá 3 % se hlasování zdržela. BMA, jeden z nejvlivnějších britských lékařských orgánů, ovšem varovala, že ačkoliv rozhodnutí znamená, že nebude podporovat ani se stavět proti pokusům o změnu zákona, nebude v této záležitosti ani mlčet.
Podle britského listu The Times by nynější změna postoje BMA mohla umožnit, aby asociace měla „místo u stolu“, až se v parlamentu bude legalizace asistovaného umírání projednávat. S novým „přesvědčením“ ale orgán vznáší i požadavek na to, aby v případě změny zákona měli zdravotničtí pracovníci možnost protestovat proti své účasti na úkonu.
„Asistované umírání je velmi emotivní a citlivé téma, které podněcuje široké spektrum názorů a přesvědčení jak v rámci širší veřejnosti, tak i mezi lékařskými profesemi, pro které by jakákoliv změna zákona měla hluboký dopad,“ citoval The Guardian slova lékaře Johna Chisholma, předsedy lékařské etické komise BMA, po proběhlém hlasování.
„Jak dokládají výsledky našeho nedávného průzkumu a dnešní obsáhlá debata, lékaři mají na tuto důležitou otázku širokou škálu osobních názorů. A jak se rozhodli tito zástupci, nejvhodnější pozice BMA jakožto orgánu, který zastupuje všechny lékaře a studenty medicíny ve Velké Británii, by ohledně tohoto tématu měla být neutrální,“ dodává Chisholm. Průzkum, o kterém mluvil, v roce 2020 ukázal, že lékařů, kteří s asistovanou smrtí souhlasí, je po letech více než těch, kteří jsou proti.
Někteří členové asociace po výsledcích hlasování ale varují, aby neutrální postoj nebyl brán jako tichý souhlas. Lékařka Sara Jane Footová, kterou cituje list The Times a která hlasovala proti neutralitě, například uvedla, že od loňského průzkumu se změnil svět, zdravotníci i pacienti. Vzhledem k současným tlakům na zdravotnictví podle ní navíc není čas ke všemu přidat ještě asistované umírání.
Podle některých také aktuální zákony chrání zranitelné pacienty, a změnu tedy nepotřebují. Jak ale na začátku srpna ukázal průzkum agentury YouGov, změna zákona má podporu i od veřejnosti. Vyšlo totiž najevo, že pro zavedení asistované smrti, při níž by byl přítomen i lékař, jsou tři čtvrtiny Britů. Od nesouhlasného postoje se mimo jiné již dříve distancovala třeba The Royal College of Physicians, nejstarší lékařská škola v Anglii.
O problémech s asistovaným úmrtím ve Velké Británii Seznam Zprávy informovaly již dříve, když přinesly příběh Ann Whaleyové, jejíž manžel se rozhodl pro smrt na švýcarské klinice Dignitas. Právě Whaleyová je kvůli svým zkušenostem jednou z těch, kteří ve Spojeném království bojují za zavedení možnosti asistované smrti.
„Musel absolvovat pohovory s psychiatry a psychology. Bylo ale složité takové lidi najít, protože to je ilegální. Kdokoliv, kdo Geoffovi se smrtí ‚pomáhal‘, třeba já nebo lékař, jenž napsal důležitou lékařskou zprávu o jeho duševní způsobilosti pro Dignitas, se mohl ocitnout ve velkých problémech. Hrozilo za to 14 let za mřížemi,“ vzpomínala Whaleyová.
Před propuknutím koronavirové pandemie mířil právě do Švýcarska ukončit svůj život v průměru jeden Brit týdně. Taková cesta obvykle stála 10 tisíc liber, tedy přibližně necelých 300 tisíc korun. I z tohoto pohledu by tak umírání v domovské zemi bylo pro Brity jednodušší.
„Když jednáme s umírajícími lidmi, kteří chtějí za vnější asistence ukončit svůj život, nejde o osoby se sebevražednými sklony. Ony nechtějí zemřít, chtějí mít kontrolu nad tím, jak zemřou. Protože vědí, že už umírají,“ podělil se o své zkušenosti i Thomas Davies z organizace Dignity in Dying, tj. Důstojnost při umírání.
