Článek
Pokud přijde běžný zákazník v samoobsluze k „chlaďáku“, vezme do ruky máslo a biomáslo a porovná ceny, odloží „biočtvrtku“ zpátky a pomyslí si něco o drahotě. A tak je to s celou řadou produktů, které získaly certifikát bio.
Jenže při cestě do Německa se ukáže, že se tamní biozemědělci umí s konvenční konkurencí docela úspěšně poprat. Jejich úspěch se však českým biozemědělcům zatím podaří napodobit jen stěží - ukazuje se totiž, že hlavním kritériem je velikost trhu.
„Když budete dělat biomáslo pro deset milionů lidí, tak už jenom na obalech, už jenom v tom zpracování, čištění v té továrně na máslo, ušetříte obrovské náklady, než když vyrábíte pro dvacet tisíc lidí. Bohužel v tom objemu a velkém obratu je jeden z klíčů, proč nám některé komodity vycházejí výrazně dráž, než když vyjedu do Německa,“ tvrdí výkonná manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková.
V zahraničí, jako například v Německu či Rakousku, kde je trh s biopotravinami na vysoké úrovni, se u základních komodit ceny neliší o více než třicet procent. Ale třeba biokuřecí je výrazně dražší, což platí i u nás.
Ale ani zmiňovaní Němci či Rakušané nejsou v bionadšení tak daleko, aby se nechali při nákupu zruinovat. V momentě, kdy se kvůli tržním silám cenovky standardního másla a biomásla rozběhnou třeba o polovinu, zůstávají chladicí boxy plné biovýrobků, zatímco běžné máslo mizí.
Bio = exkluzivní = drahé
Druhý problém podle ekozemědělců je, že především obchodní řetězce byly zvyklé brát bio jako exkluzivní zboží. Podle jejich logiky je dobré prodat ho málo za vysokou cenu.
Situace se prý sice zlepšuje, ale když si budete do nákupního košíku vkládat potraviny s označením bio, stále některé přeplatíte o stovky procent. Za takovou biookurku můžete v obchodě zaplatit od 30 korun výš až po 55 korun třeba v e-shopu.
„Jsem přesvědčená, že normální, spravedlivá, férová cena je někde kolem o 30 procent vyšší, než je ta cena konvenční potraviny. A ono se to ukazuje, když dneska jdete do obchodu, tak třeba biojogurty, zkrátka výrobky z mléka, nejsou nijak výrazně dražší než ty běžné,“ říká manažerka Svazu ekologických zemědělců.
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
Celostátní nevládní nezisková organizace sdružuje zemědělce, zpracovatele, obchodníky a zástupce škol, nevládních organizací či spotřebitelů.
Jeho cílem je trvale udržitelným ekologickým zemědělstvím chránit životní prostředí, přírodu a její zdroje, a také produkovat kvalitní biopotraviny.
Podle Ministerstva zemědělství je předraženost těchto potravin v tuzemsku daná i tím, že ekologické zemědělství má u nás krátkou historii a v povědomí Čechů koření teprve od 90. let minulého století. Tehdy se zafixovala filozofie určité exkluzivity biopotravin pro movitější klientelu, nebo naopak pro jinak specifickou klientelu, čímž byla obhajována menší dostupnost i vyšší cenová hladina. To v hlavách Čechů v určité míře přetrvává.
Ke zvýšení povědomí o biopotravinách mají ve spolupráci se Státním zemědělským a intervenčním fondem pomoci projekty a informační kampaně, jako například Měsíc biopotravin.
„Cílem je představit veřejnosti jejich výhody, způsob výroby a přínosy pro společnost ve formě trvale udržitelného hospodaření, které je schopné reagovat i na takové výzvy současnosti, jako je klimatická změna. Přestože tyto projekty a kampaně veřejnost vnímá pozitivně, změna ve vnímání biopotravin je pouze pozvolná,“ řekl pro Seznam Zprávy Vojtěch Bílý, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství.
Zvýšení povědomí o biopotravinách, a tedy i změna pohledu na ně, je podle něj jedním z cílů Akčního plánu pro ekologické zemědělství. Ministerstvo zemědělství vnímá tuto problematiku jako zásadní.
Dejte biokvótu
Biofarmáři by chtěli podporu ze strany státu formou povinné kvóty. Přesněji řečeno žádají vládu, aby předložila poslancům návrh, podle kterého by nejpozději od roku 2022 bylo alespoň pět procent ve veřejném stravování v rámci zákona o veřejných zakázkách právě z ekologického sektoru, tedy bio.
Evropská unie nyní připravuje vydání prováděcí strategie, kam by se mimo jiné mělo zemědělství ubírat. Už dva roky proto lidé z PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců intenzivně vyjednávají.
„Už se o tom s Ministerstvem zemědělství bavíme, že v některých komoditách to může být více, jinde méně,“ říká Urbánková. Když budou mít farmáři odbyt pro veřejné stravování, nemusí být cena podle ní přemrštěná, když budou dodávat ve velkém. „Musí ale vědět komu, za kolik a že je to na delší dobu,“ vysvětluje.
Tudy ale možná cesta nepovede. Biopotraviny jako povinná součást veřejného stravování je totiž podle Ministerstva zemědělství značně nejistá.
„Diskuze k tomu neskončila, nebyly vypracovány veškeré analýzy případných dopadů ani reálnost plnění takovéto podmínky v praxi. Jde tedy stále o návrh, u kterého nelze říci, zda bude akceptován a dále rozpracován, nebo zda bude zamítnut,“ vysvětluje Seznam Zprávám Vojtěch Bílý z tiskového oddělení rezortu.
V jiných státech však podobné uspořádání funguje. Některé mají 20 procent, jiné 60 procent a někdo cílí dokonce na 90 procent. „Jde o to, aby to farmy motivovalo přejít do režimu ekologického fungování, pokud bude odběr pro veřejné stravování nastaven zákonem,“ řekla Kateřina Urbánková v pořadu Ženský byznys.
