Kvůli remdesiviru začne koronavirus mutovat, říká virolog

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Lék remdesivir prošel úspěšně testováním, je účinný po 5 dnech, z vašeho pohledu je to milník v boji proti koronaviru?

Já nejsem expert na léčiva, ale myslím si, že ano. Remdesivir, podle toho, co jsem o něm zatím četl, se podává pacientům s velmi těžkým průběhem infekce. Pokud by se začal teď podávat masivněji, tak by to mohlo vést k zachránění velkého množství životů. A to je rozhodně úspěch.

Když použiji vojenskou terminologii jako někteří politici, jak dobře známe po těch pár měsících svého nepřítele, koronavirus?

Já nemám rád používání vojenské terminologie, ale koronavirus zatím moc dobře neznáme, ale rozhodně ho známe daleko líp, než jsme ho znali před 5 měsíci. Ale i teď zůstává plno nezodpovězených otázek. Protože přesně nevíme, jak epidemie probíhá u nás, jak probíhá ve světě.

Hlavní pražská hygienička Zdeňka Jágrová nedávno v našem speciálu řekla: „My ten virus nedržíme, virus není pes, abychom ho měli na vodítku. Virus tady prostě je, v populaci funguje a chová se nevyzpytatelně.“ Sdílíte ten názor, že virus se chová divně?

Velmi se mi líbí citace paní hygieničky. Virus skutečně není pes a my ho na vodítku nemůžeme držet. Ale názor, že virus se chová divně, nesdílím. Virus se chová natolik nevyzpytatelně, jak se dá čekat, že se nevyzpytatelně bude chovat.

Takže každý virus se chová úplně jinak?

U virů je to obvyklé, že se každý chová jinak. Viry obvykle mutují. Teď se dost mluví o tom, že virus mutuje a že je to překvapivé, ale překvapivé to není. Co je překvapivé a co my nikdy nemůžeme říct, je, jakým způsobem ten virus bude mutovat.

Nelze předvídat, jakým směrem mutace půjde?

Jakým způsobem bude vir mutovat, se nedá předpovědět nebo jenom velice těžko. V souvislosti se začátkem používání remdesiviru nebo případně do budoucna s vyvinutím nějaké vakcíny, tak když by se tahle léčba nasadila masivně, tak bude na virus vyvinutý velký selekční tlak. A ten virus nebo kmeny toho viru, které mají odolnost proti tomuhle selekčnímu tlaku, se budou množit rychleji. A my začneme pozorovat nárůst mutací, které vlastně způsobují rezistenci.

Takže jestli virus zeslábne nebo zesílí nebo jak se změní, závisí vlastně na tom, jaké prostředky proti němu nasadíme?

Určitě. Ten virus existuje ve velikánském množství variant, viry mutují velmi rychle. Když narazí na nějaký selekční tlak, tak se začnou v populaci virů víc prosazovat ty kmeny, které jsou proti tomu tlaku odolné. A léčba je jeden z důležitých selekčních tlaků, který my na virus vyvineme.

Kam až došly poznatky o tom, jak se koronavirem nejsnáze nakazit?

Koronaviry můžou být buď infekce, které jsou přenášené vzduchem, kapénkovou infekcí, anebo můžou být přenášeny tzv. fekálně-orální cestou, to znamená přes trus, přes stolici. Tenhle virus se 100procentně přenáší kapénkovou infekcí. To znamená, že nakažený jedinec v určité fázi infekce začne produkovat virus ve svém dýchacím ústrojí, a když odkašláváte, kýcháte nebo když normálně mluvíte, tak z vás jde velikánské množství takových malinkatých kapének. A ty právě nesou ten virus, tak se šíří.

Dokážeme ale s jistotou říct, na kolik metrů se koronavirus dokáže šířit? Protože ty informace se měnily.

To je velmi těžké, třeba i u chřipky je to velikánská diskuse. Když jíme nebo kýcháme, jdou z nás kapičky různé velikosti. Ty největší mají průměr třeba milimetr nebo zlomky milimetru. To je takové to, když vás někdo poprská. Ty se šíří na velmi krátkou vzdálenost jednoho dvou metrů. Ale pak jsou tady další kapénky, které jsou menší, zlomky mikrometru třeba, a ty se šíří v uzavřených prostorách, hlavně s klimatizací, na, řekněme, nekonečně velkou vzdálenost. Protože jsou tak lehoučké, že klimatizace jim nedovolí, aby si sedly na povrch a tam se usadily, ale pořád cirkulují v tom prostředí.

Třeba v nákupních centrech nebo v open spacech?

Přesně tak. Tohle jsou ta nejhorší místa, kde se těmito respiračními viry můžete snadno nakazit. Protože je tam velká koncentrace lidí, je to vevnitř a je tam klimatizace a nějaká vzduchotechnika, kapénky se tam budou točit pořád dokola. Jsou to pro ně úplně úžasné inkubátory.

Nově se objevily informace, že se RNA koronaviru našla ve vzdušných kapkách ve dvou nemocnicích v čínském Wu-chanu, kde pandemie vypukla. Něco takového vědci zachytili už při laboratorních experimentech, teď máme tedy případ z terénu, je to přelomové zjištění?

Podle mě se to dalo očekávat. Přelomové by bylo to, kdyby v těchto nemocnicích ve Wu-chanu neměli hodně dlouhou poslední dobu žádného pozitivního pacienta. Pokud tam léčili pacienta, já nevím, předevčírem, který byl ještě pozitivní a byl v místnosti, kde se kapénky našly, tak to zas až tak moc překvapivé není. Velice zajímavé a potenciálně nebezpečné by toto bylo, kdyby v té nemocnici dlouho nebyl žádný člověk infikovaný virem. A oni by zjistili, že virus v kapénkách v uzavřených prostorách může přežívat řadu dní nebo několik týdnů až měsíců. Pak by to bylo velmi nebezpečné zjištění.

Takže virus se umí šířit prostřednictvím kapének vzduchem. Ale množit se tam neumí?

Ve vzduchu se nemůže pomnožit. Virus sám o sobě je vlastně shluk nukleových kyselin a proteinů. A je to víceméně neživá entita. Potřebuje svého živého hostitele, aby se v něm pomnožil.

Jak se vyvinuly poznatky kolem toho, jak dlouho se virus udrží na různých površích? Pořád má nejradši plast?

Povrchy z plastu nebo látek, které se těžko otírají, kam se virus může schovat do nějakých štěrbin, tak tam virus vydrží snáz než na nerezu, nedej bože třeba na mědi. Protože tohle jsou kovy, které přirozeně zabíjí mikroorganismy. Třeba ta měď. Ale pak je tu důležitá věc, jestli se tam virus dostal sám, nebo v nějaké kapénce, která obsahovala maximálně vodu, anebo jestli se tam dostal v kapénce, jež obsahovala další proteiny, které by ho mohly stabilizovat. V případě, že se tam dostal s těmi dalšími proteiny, třeba v kapénce, kterou někdo vykašlal nebo vysmrkal, tak ty proteiny ho můžou stabilizovat. A on i na povrchu, který by ho jinak rychleji zlikvidoval nebo kde by tak dlouhou dobu nepřežil ve funkčním stavu, tak tam přežije déle.

Takže nelze říct: Tady vydrží osm hodin, tady je to 10, tady jen jednu?

Ne, vždycky bude záležet na mnoha a mnoha okolnostech kromě toho povrchu. Třeba jestli byl vystaven nějakým extrémním podmínkám. Jiné je to v uvnitř v laboratoři nebo v nemocnici, tam může vydržet déle, jiné na sluníčku.

Už se vědci mezi sebou dohodli, jak se virus bude chovat, až se oteplí?

Nedohodli, existuje na to velké množství názorů a modelů. Dohodnou se až v červenci, v srpnu, až se skutečně oteplí. Pak uvidíme, jak se bude chovat.

Čínští vědci tenhle týden uvedli, že virus je citlivý na teplo, ovšem až od 56 stupňů Celsia. A američtí vědci zase na brífinku v Bílém domě řekli, že virus pod slunečním zářením hyne, ne že by nás tedy slunce před ním úplně ochránilo…

Viry mají samozřejmě tendenci ve volném prostředí, když jsou mimo hostitele, velmi rychle hynout. UV záření se i v laboratořích používá jako sterilizační prostředek, který nás chrání před různými patogeny a kterým čistíme laboratoř potom, co v ní dokončíme práci. Takže to není překvapivé. Těch 56 stupňů, to je teplota, která je pro většinu proteinů likvidační, takže to se dá také čekat. Obecně u respiračních onemocnění platí, že jsou poměrně sezonní. A že epidemie probíhají hlavně v podzimních, zimních, časně jarních měsících. Když ještě venku není teplo a sucho.

Takže druhou vlnu čekáte na podzim?

To se dá velmi těžko říct. Bude to záležet na tom, jak dopadne první vlna, jestli se nakazí dostatečné množství populace, jestli bude dostatečně dlouhá imunita, jestli virus zmutuje tak moc, aby ho naše protilátky, i kdyby byla imunita, nebyly schopné poznat. Takže tady to se velmi těžko říká.

Další poměrně nevyjasněnou otázkou je infekčnost koronaviru. Jak si virus vybírá, koho napadne? Je vybíravý?

Tohle my zatím nevíme, jsou na to množství studií a některé z nich si vzájemně protiřečí. Já jsem teď nedávno četl epidemiologickou studii, která ukazuje, že například silní kuřáci jsou daleko méně ohrožení tím, že budou koronavirem infikováni. A to je úplně opačná záležitost, než bychom čekali. Ale musí se ještě udělat velikánské množství práce na větším vzorku populace, která nám řekne, jestli jsou ty poznatky platné.

Čerstvě se objevila informace ze Švýcarska, že malé děti se covid-19 nenakazí ani nejsou přenašeči, protože jim schází receptory, kterými by mohly nemoc přenášet. Co si o tom myslíte?

Já jsem zatím četl, že malé děti, když jsou infikované, tak nevyvinou příznakovou infekci, to znamená, že ony virus přenášet mohou, ale nevyvine se u nich choroba nebo se neprojeví klinicky. Ale tuhle studii od švýcarských kolegů jsem bohužel nečetl.

Ještě jednou budu citovat hygieničku Zdeňku Jágrovou. Podle ní víme, že inkubační doba u 90 procent lidí je 2 až 7 dní a že člověk vylučuje virus ještě asi 2 dny předtím, než pocítí příznaky. Co ale podle ní nevíme, je, jak je to s infekčností u lidí, kteří už žádné zdravotní problémy nemají. Jak velký problém to z hlediska šíření nákazy je?

Tohle může být velmi velký potenciální problém. Protože ještě po odeznění příznaků může být vir v organismu schovaný v nějakých částech našeho těla, kde se k němu imunitní systém tak snadno nedostane. Může tam dlouho přežívat buď ve funkčním stavu, nebo jenom části toho viru. A současná věda a detekce virů jsou většinou postaveny na tom, že detekujeme jejich nukleovou kyselinu. Takže se nám dost často může stát, že i v odléčených pacientech nukleovou kyselinu pořád vidíme. A je velmi těžké říct, jestli tam živý virus skutečně je, anebo jestli už je tam jenom nukleová kyselina.

A kolik informací máme v tuto chvíli o protilátkách? Jak dlouho nám vydrží?

O protilátkách už začínáme mít poměrně dost informací. Nicméně to nejdůležitější, co by nás zajímalo je, jak dlouho vydrží paměťové buňky a jak dlouho bude člověk, který si vybudoval protilátky proti koronaviru, chráněn před další infekcí. A to samozřejmě ještě nevíme. Protože doba, kterou virus známe, je poměrně krátká. Ale jsou třeba studie na opicích, které ukazují, že opice infikována virem si vytvořila protilátky, virus vyčistila a podruhé už infikována být nemohla.

Na druhou stranu v Jižní Koreji už koronavirus diagnostikovali 200 lidem, kteří nákazu předtím překonali. Takže se nakazili znovu, nebo ten virus v nich zůstal a jenom spal?

To je velmi těžké říct, bude třeba ještě hodně studií. Je možné, že se znovu infikovali. Nevíme zatím, jestli ti lidi byli úplně zdraví, jestli měli zdravou imunitu, nebo ne, takže si protilátky nemuseli vytvořit správně, jak by si je vytvořil zdravý člověk. A další možnost je, že tam skutečně došlo jenom k relapsu toho viru, který už tam byl předtím. Tady bude zajímavé porovnat sekvence viru, kterým byl pacient infikován poprvé, a sekvence viru, který se u něho objevil podruhé.