Situace je tady děsivá, říká Češka z Nepálu

Kombinace laxního přístupu vlády, „děravé“ hranice se zemí, kde nekontrolovatelně řádí dvojitá mutace, svatby, radovánky, chatrné zdravotnictví a možná i trochu neznalost - recept na problém, který aktuálně drtí Nepál.

„Jak trefně poznamenali v deníku Kathmandu Post, zatímco v zemi přibylo 8842 případů a 214 lidí umřelo, nepálští politici řeší jiná čísla: Kolik vlastně potřebují získat hlasů, aby získali moc,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy přímo z místa Věra Exnerová, vedoucí mise Člověka v tísni v Nepálu. Jaké to je prožívat covid-19 v podhůří Himálají, ví sama nejlépe. „V jednu chvíli to vypadalo, že budu potřebovat do nemocnice, ale věděla jsem ze zpráv, že nemocnice jsou už přeplněné, doktoři nezvedali telefony,“ říká Exnerová.

Média o Nepálu píší jako o druhé Indii. Jak aktuálně vypadají covidové statistiky a nepálská realita?

Jde o životy. Situace je horší než v Indii a projekce odhadují zásadní nárůst v dalších dnech a týdnech. Myslím, že jsme právě v jedné z nejtěžších situací na světě a evidentně bude hůře. Stačí jen letmý pohled na oficiální statistiky, přestože ani ty nepopisují celý obrázek. Podle dat OSN je podíl pozitivních testů v těchto dnech 47 procent, což je nejvyšší na světě. Reprodukční číslo je 1,46 (k 13. květnu) – čtvrté nejvyšší na světě. Nových případů na milion je již nyní 307, zatímco v Indii je to 265.

Druhá věc je naprostý nedostatek koordinace a přístupu k lékařské pomoci. Zažila jsem to na vlastní kůži a ten pocit, že tam není nikdo, kdo by vám nebo vaší rodině mohl okamžitě pomoci, je strašný. Před čtrnácti dny jsme se totiž dozvěděli, že jsme se sami covidem-19 nakazili. V jednu chvíli to vypadalo, že budu potřebovat do nemocnice, ale věděla jsem ze zpráv, že nemocnice jsou už přeplněné, doktoři nezvedali telefony a navíc letiště zrovna uzavřela kvůli lockdownu a nedalo se nikam odletět. Bála jsem se o děti, o rodinu, o sebe. A v tu chvíli jsem si představila, že stejný pocit bezmoci zažívá ve stejný okamžik spousta dalších lidí v Nepálu, hlavně mezi těmi, kteří nemají konexe nebo jsou prostě chudí a nemají přístup ani k informacím či co jíst, pokud ztratili práci. Začala jsem hledat, kdo dělá co. A říkala jsem si, už kvůli sobě a jim se hlavně teď musím uzdravit a musíme začít jednat.

Jak v této zoufalé situaci funguje vláda? Mají v zaváděná opatření lidé důvěru?

Nepálské ministerstvo zdravotnictví již před měsícem volalo po potřebě zavést přísnější opatření, lockdown a tak dále. Vláda ale vůbec nereagovala. Naopak premiér radil lidem, ať pandemii berou s nadhledem a pijí čaj s kurkumou. Politici z vládních stran se také často ukazovali na svatbách a různých politických sešlostech, i když už dobře věděli, že se druhá vlna pandemie zvětšuje a blíží. A pokračovali v tom i v době lockdownu, což vyvolalo mezi lidmi ostrou kritiku.

V Nepálu se často říká, že co se stane v Indii, stane se také v Nepálu. Ať již se to týká katastrof, zemědělství, politiky, ekonomiky. Indie má prostě ohromný vliv. Všem bylo proto nad slunce jasné, že druhá vlna přijde také do Nepálu, ale podle lidí politici nic neudělali a jen se dívali. Při ohlédnutí zpátky lidé měli v první vlně alespoň nějakou naději. Ale tohle je mnohem děsivější situace a politici nefungují. Lidé jsou naštvaní a vážně ztratili naději ve schopnost vlády pomoci. Různá opatření jako lockdown začaly zavádět okresy až na konci dubna nebo na začátku května, když už byla druhá vlna v plném proudu.

Akceschopnopst vlády se nezlepšila ani v posledních týdnech a dnech. Spíše naopak. Premiér KP Oli totiž k překvapení všech v těchto dnech požádal o důvěru. Jak trefně poznamenali v deníku Kathmandu Post, zatímco v zemi přibylo 8842 případů a 214 lidí umřelo, nepálští politici řeší jiná čísla: kolik vlastně potřebují získat hlasů, aby získali moc. Premiér důvěru nedostal, takže země byla několik dní bez premiéra. Lidé v mém okolí nechápou, jak politici mohou řešit, kdo má být premiérem ve chvíli, kdy je země v takové krizi.

Na druhou stranu jsou tu i jednotliví politici, kteří se snaží pomoci. Například Rahbindra Mishra, zakladatel strany Bibeksheel Sajha, která vznikla v roce 2017, podporuje občanský spolek Hamro Sano Prayas. Tento spolek dokázal již v sedmi provinciích pomoci tisícům lidí, ať již zajištěním kyslíku nebo poskytnutím lékařské konzultace, jídla a tak dále. Dostaly se k nám také zprávy o tom, že někteří starostové nebo jejich zástupci půjčují svá vozidla jako sanitky, kterých je v zemi akutní nedostatek, jako například místostarosta v okrese Barhabise.

Jaká opatření tedy v zemi platí? Je Indie tím jediným důvodem, proč se nákaza v zemi takovým způsobem rozšířila?

1. května se nepálská vláda na základě doporučení krizového covidového centra rozhodla uzavřít 22 hraničních přechodů s Indii kvůli vysokému nárůstu nákazy, takže jich zůstalo otevřeno pouze třináct. Lockdown platí i napříč zemí, nelze přejíždět mezi okresy a provinciemi.

Je pravda, že v Indii pracuje spousta lidí z Nepálu, kteří se v době vypuknutí pandemie snažili vrátit domů. Na hranicích přitom nefungují dostatečné testovací kapacity, chybí dobrovolníci a lidé často místo do karantény nebo izolačních center jeli rovnou domů do svých vesnic.

Navíc podle některých zpráv po přechodu hranice sundávali roušky, jako kdyby byl v Nepálu čistý vzduch a už se nemohli nakazit. Jsou to lidé, kteří často neměli přístup ke vzdělání a nemají tak ani možnosti informovanosti a je možné, že si málo uvědomují, co covid-19 znamená a jak se přenáší. Tento přeshraniční pohyb je tak určitě jedna z hlavních příčin nárůstu případů v Nepálu, především v hraničních oblastech s Indií - očekává se, že se během druhé vlny z Indie vrátí až 400 000 Nepálců. Již před dvěma týdny například šest našich zaměstnanců v jižní části Terai a jedenáct kolegů našeho partnera testovali pozitivně.

Pak jsou ale i další faktory. Jaro je obdobím svateb v Nepálu, a i když všichni o nebezpečí covidu věděli, společenské závazky často převládly a lidé po celé zemi se účastnili svateb, kde se sjížděly stovky a tisíce lidí z celé země. Ještě pár dní před lockdownem stihli lidé zorganizovat svatby o tisících lidech. V řadě měst také probíhaly dále svátky spojené s oslavami nepálského Nového roku nebo několikadenní festival Pahan Charhe, který slaví komunity hlavně v oblasti Káthmándského údolí. K šíření nákazy tu tak zafungovaly podobné faktory jako v Indii, kde náboženské svátky, politické mítinky a období svateb byly jedním z hlavních důvodů ohromného nárůstu případů v druhé vlně.

Co také může hrát roli, je nižší obeznámenost s covidem a riziky, která přináší. V posledních týdnech například slýcháme i z horských oblastí více na sever, že lidé považují kašel a zvýšenou teplotu či horečku za sezinní chřipku. Jsou to často komunity, kam ani nevedou silnice a vzdělanost je nízká. To může být velký problém, protože se nakažení nebudou mít tendenci izolovat a povede to k dalšímu nárůstu případů.

Jak je na tom zdravotnický systém?

Doktoři již několik týdnů novinářům popisují, že musí odmítat pacienty, protože nejsou lůžka. Na hranici s Indií například již koncem dubna v nemocnici v Birgunj leželi tři pacienti na jednom lůžku, všichni napojeni na kyslík. Podle odhadů bude již za dva týdny bude umírat přes 800 lidí denně. Koncem května se odhaduje, že bude potřeba přes 100 000 lůžek, zatímco k dispozici jich je jen kolem jednoho tisíce. Ve výše zmíněné nemocnici je jich 49 s tím, že polovina měla být pro jiné pacienty než s covidem, ale teď se používají jen pro covid.

V zemi je 0,7 doktora na 1000 pacientů. Asi si umíte představit, jak přetížený zdravotnický systém je a s jakými nedostatky se potýká. V zemi také došel kyslík. Na sociálních médiích vidíme řadu urgentních žádostí o kyslík, které tam dávají členové rodin těch, kteří se nedostali do nemocnic, ale i těch, již v nemocnicích jsou, ale není tam kyslík. Podobně nemocnice a lékárny v odlehlých oblastech nemají dostatečné lékařské zásoby ani testovací sady.

Vážný problém je také management pacientů. Ti, kteří opravdu potřebují pomoc nebo jsou v kritickém stavu, tak se do nemocnice nedostanou. Zatímco ti, kteří by se mohli léčit doma, vyhledávají nemocnice nebo si lůžko zaplatí. To omezuje možnost dostat lékařskou péči k těm nejpotřebnějším. Koordinace sdílení informací je žalostná.

Po internetu například koluje tento plakát:

Lidé proto stále více začínají pomáhat sami sobě, což je ohromující. Existuje řada místních iniciativ na úrovni čtvrtí, sousedství, kdy lidé vytvářejí izolační centra, dobrovolníci shánějí kyslík a přivážejí ho těm, kteří ho potřebují. Vzniklo několik portálů, kde lidé mohou nabídnout pomoc, nebo napsat, co přesně potřebují a požádat o pomoc, radu. Skrze tyto portály proudí stovky požadavků denně. Iniciativa Covidconnectnp.org je například v neustálém kontaktu s doktory a nemocnicemi, monitorují, kde jsou volná lůžka, kdo může dodat kyslík, a propojují je s potřebnými. Jsou také ve spojení s izolačními centry na komunitní úrovni, s organizacemi, které poskytují jídlo.

Doktoři sami dávají vědět této iniciativě, kde jsou volná místa. Ve svém volném času poskytují konzultace pacientům. Je skvělé vidět, jak se dokážou lidé v Nepálu zorganizovat, zlepšit koordinaci. My se teď zapojujeme například tím, že chceme tento portál pomoci zlepšit a udělat jakousi heatmap, kde by bylo lépe vidět, kde jsou jaké potřeby a kde možnosti pomoci, prostě spojovat. Tento systém bychom také chtěli napojit na dárce ze světa, ať už z řad Nepálců nebo lidí, kteří chtějí Nepálcům pomoci v tuto těžkou chvíli.

Funguje při tomhle všem v Nepálu nějaký očkovací systém?

Díky zmatku a nedostatku informací i politické liknavosti není situace kolem očkování moc jasná. A to i přesto, že očkování jako jediné může zemi dlouhodobě vyvést ze začarovaného kruhu pandemie.

Na konci ledna byl Nepál jednou z prvních zemí, která vyhlásila ambiciózní kampaň na očkování. Premiér Oli dokonce prohlásil, že do konce jara bude proočkovaná většina populace. Kvůli korupci a administrativním průtahům na nepálské straně ovšem zatím jen asi 7 procent Nepálců dostalo první dávku a pouhé jedno procento obě dávky. Další dodávky několika milionů vakcín z Indie byly pozastaveny. Vláda schválila i Sputnik, ale není jasné, kdy by měly vakcíny dorazit. V současné chvíli v zemi nejsou téměř žádné vakcíny a vláda zatím nepodnikla konkrétní kroky k tomu, aby na globálním trhu vakcíny zajistila. Teprve před pár dny nepálská vláda apelovala na USA a další státy, aby do země vakcíny poslaly, ale není jasné, kdy a kolik vakcín do země může dorazit v době globálního nedostatku.

Pomáhají okolní země?

Tento týden nepálská vláda požádala vlády zemí světa včetně EU i neziskový sektor o pomoc. Jaká bude ale ochota pomoci, se uvidí, protože vláda dlouhodobě varovné znaky ignorovala a situace s pandemií globálně není jednoduchá. Konkrétně vláda požádala EU o pomoc s kyslíkem, ventilátory, roušky, přístroje na JIP, PPE a dočasné stanové nemocnice. Evropská unie tento týden uvolnila dva miliony eur, které mají za cíl část těchto potřeb pokrýt.

Pomoci Nepálu ze zahraničí se také snaží řada obyčejných lidí. Viděla jsem včera, že například Nepálci pracující na Blízkém východě mají v plánu poslat 550 kyslíkových lahví. Bude to stát přes 1,3 milionu korun. Děsí je prý zprávy o smrti lidí v Nepálu kvůli nedostatku kyslíku, tak se rozhodli pomoci. Je to od nich skvělé, protože to jsou lidé, kteří sami často nemají velké příjmy nebo musí živit svojí prací v zahraničí celé rodiny. Stejně tak mnozí další Nepálci i lidé v zahraničí se obracejí na iniciativy jako je Covidconnectnp.org nebo Hamro Sano Prayas a přispívají jim peníze. Myslím, že to je teď pro Nepál největší naděje. Že ti, kteří mají k zemi vztah, najdou způsob, jak pomoci.

Jak v současné situaci v Nepálu pomáhá Člověk v tísni?

Oba velké programy, které teď v zemi realizujeme, jsme byli nuceni kvůli pandemii v zásadě zastavit či zpomalit. Ale můžeme čerpat ze zkušeností minulého roku, jak se nové situaci rychle přizpůsobit. Jeden velký program je zaměřený na vzdělávání dívek z chudých rodin na jihu Nepálu u hranic s Indií, které nikdy nechodily do školy nebo byly přinuceny ukončit školní docházku kvůli předčasné svatbě a rodinným povinnostem. Zaměřuje se na podporu základní gramotnosti, ale i na osvětu v tamních komunitách, kde dohadování svateb pro dívky ve věku 10-15 let je i nadále společensky přijatelným zvykem, i když to zákony zakazují. Pandemie tento program určitě ovlivní, ale naše týmy už dokázaly díky zkušenosti z minulého roku okamžitě přejít na distanční vzdělávání a podporují dívky i prostřednictvím „horké linky“, kam mohou zavolat v případě problémů v rodině, kvůli domácímu násilí a tak dále.

Druhý velký program je zaměřený na celkové zlepšování systému prevence katastrof v Nepálu. Nepál je sice krásná země s Himálajem v zádech, ale je to také jedna ze zemí nejvíce čelících katastrofám na světě. V současné době pracujeme s komunitami, které jsou vystavené nebezpečí lavin a sesuvů půdy. Zejména jde o přesídlování do méně rizikových oblastí, včetně podpory s plánováním nových obydlí a zdrojů obživy. Spolupracujeme s geology, ale i například s britskou Durham University, která používá satelitní mapy k pochopení rizik a předpovědím oblastí, kde by k sesuvům půdy díky monzunům mohlo dojít.

Největší katastrofou v tuto chvíli je pandemie a na tu je potřeba co nejrychleji reagovat, pokud již vláda zůstala nepřipravená. Kromě plánů, které jsem už zmínila výše, chceme v komunitách, kde pracujeme, podpořit stavbu izolačních center, pomoci místní správě s jejich vybavením, nebo rozdáváním ochranných pomůcek těm nejchudším. Chceme také spolupracovat s občanskými iniciativami a být tím, který spojuje – umožnit, aby potřeby těch nejzranitelnějších na jedné straně, kteří nedosáhnou na pomoc, se rychleji spojily s těmi, které pomoci chtějí. Můžeme tak uplatnit naše technologické zkušenosti s mapováním katastrof a rychleji navázat ty nejpotřebnější na potenciální dárce. Máme otevřenou sbírku SOS Svět na covid-19, kam mohou lidé v Čechách přispět, pokud budou chtít. A budeme hledat další možnosti podpory od donorů v ČR, Evropě i zahraničí obecně.