Článek
„Inspirovala jsem se pobytem u přírodních národů,” vysvětluje Adéla Součková, proč ve Veletržním paláci vystavěla jurtu pomalovanou obrázky. „Volím jednoduchý, až dětský jazyk. Důležitá je zvuková stopa, kterou můžete v jurtě poslouchat. Doplnila jsem vlastním textem moravské písně, takže se tak obracím i k našemu folkloru.“
Kateřina Olivová pracovala s vlastním tělem. Na sedmimetrovou plochu se nechala vyfotografovat v tradiční pozici aktu. „Nahota není v případě Kači provokací, ale přirozeným uměleckým materiálem,“ konstatuje kurátorka výstavy.
Videa tak, jak je vnímají neslyšící a nevidomí, vytvořila Alžběta Bačíková. „Expozice v muzeích a galeriích často pracují s postiženými, ale žádné umění není tvořené primárně pro ně,“ vysvětluje svoje východiska. Videa jsou v centru zájmu i Tomáše Kajánka. Nahodilé záznamy reality posbírané na kanálu YouTube uvádí do nového kontextu.
Lukáš Hofmann vytvořil nejrozsáhlejší část výstavy. Do prostoru vymezeného sítí umístil skleněné objekty, plakáty, úchyty z tělocvičny, ale také barokní sochu. „Svět není celistvý a jednoznačný. Prostor okupovaný dílem je jen východisko k performanci, kterou se zabývám především.“
Komentovanou prohlídku sledujte ve videu výše. Reportáž je součástí pořadu Kultura Terezy Willoughby. V premiéře jej vysíláme každý pátek od 20 hodin na celoplošné Televizi Seznam.
