Článek
Někomu to připadá jako čirý exhibicionismu, někoho ta forma protestu pobuřuje, jiné prostě otravuje. Nepochybné ale je, že se jí stále daří získávat pozornost médií. A nejenom to: Úspěšně narušuje lhostejnost.
Snad proto, že ženská nahota na veřejnosti je symbolem zranitelnosti a nejistoty, rizika… A že se tato zranitelnost a bezbrannost odhodlaně pouští do střetu s něčím neskonale mocnějším.
Na počátku „nahé rebelie“ stála lady Godiva. Anglická šlechtična, která podle legendy projela nahá na koni městem Coventry, aby svého muže přiměla snížit neúnosně vysoké daně.
Mělo se tak stát 10. července roku 1040.
Svět za okrajem lesa
„Jestliže většina lidí středověké západní Evropy má často po celý svůj život jako horizont okraj lesa, neměli bychom si nicméně středověkou společnost představovat jako svět usedlých nehybných lidí připoutaných ke kousku půdy obklopenému lesem. Lidé středověku měli nesmírnou, až zarážející pohyblivost,“ píše Jacques Le Goff ve slavné knize Kultura středověké Evropy.
Lidé obklopení hustým lesem nepřekonatelným jako oceán. A zároveň chudí lidé žijící v neustálém strachu před hladem nebo krutostí pánů či vojáků. Lidé, kteří téměř nic nemají a neznají silnou vazbu k majetku a místu. A lidé, kteří se snaží žít podle křesťanského ideálu, v souladu se slovy Krista: „Všecko zanech a následuj mě.“
A tak se na cestách po celé Evropě potkávají prchající vesničané, potulní kněží, studenti, vojáci, tuláci… A ten středověký svět je ze strnulých omezených horizontů vytržen ještě jinou mocnou silou: Lidé intenzivně, osobně, přímo fyzicky prožívají střet mezi spásou a zavržením, boj boha s ďáblem. Vidí kolem sebe znamení a symboly, očekávají zázraky.
A křesťanský obraz světa se navíc prolíná s tím pohanským. Nejsou tu jen bůh a ďábel a boží zázraky, ale také spousta přírodních duchů, čar, kouzel a čarodějnic a kouzelníků…
Je to intenzivní, živý svět. Nahání hrůzu, vtiskuje pocit bezmocnosti. V podobě zázraku či přímluvy mocných duchů nechává ale pootevřená dvířka k úniku.
V takovém světě žila lady Godiva.
Podívejte se na odraz ve světě umění (a byznysu)
Dar od Boha
Lady Godiva je nepochybně historická osobnost, šlechtična, manželka Leofrica, vládce Mercie. Jméno Godiva je latinská verze staroanglického Godgifu nebo Godgyfu, což znamená „Gift of God“, neboli „Dar od Boha“.
V době, kdy žila Godiva, byly cesty plné nejenom poutníků a duchů, ale i vojáků. Ti bojovali o dosud nesjednocenou Anglii, v níž byla pozice krále slabá.
Mercie byla jednou z tradičně největších a nejmocnějších zemí a její earl - „guvernér“ - byl mocný muž. Na svěřeném území fungoval jako soudce, rovněž třeba stanovil a vybíral daně.
A právě daně spouštějí legendu, v níž hraje hlavní roli Godiva. Podle ní opakovaně prosila svého manžela, aby nezatěžoval lid v Coventry tak vysokými daněmi. On se opakovaně odmítal o věci bavit, nicméně nakonec - vyčerpán ženiným naléháním -, řekl: „Nasedni zcela nahá na koně a projeď se po městském tržišti z jedné strany na druhou, a až se vrátíš, znovu mi můžeš říci, co si přeješ.“
Godiva rozpustila svoje dlouhé zlaté vlasy, takže její nahota zůstala téměř skryta, nasedla na koně, přejela náměstí a skutečně od manžela vymohla zrušení daní v Coventry.
Poprvé se legenda objevuje v kronice ze 13. století. A historici dnes nepochybují, že jakkoli jsou Godiva a Leofric dobře zdokumentované historické postavy, k tomuto prvnímu „nahému protestu“ ve skutečnosti nedošlo.
Legenda žije nicméně dál. V mnoha různých podobách. Obří loutka Godivy například provázela olympijské hry v Londýně v roce 2012, v Coventry se každoročně koná festival a nedávno vyšla kniha, v níž autorka označuje Godivu za „ikonu a inspiraci feminismu“.
Godiva: Bohyně plodnosti i čokoláda
Nahá žena jedoucí městem na koni téměř jistě nemohla být lady Godiva. Zbožná křesťanka, která spolu s Leofrikem věnovala velké jmění benediktinskému klášteru a dalším církevním majetkům, navíc bohatá majitelka pozemků, by se těžko postavila proti svému muži a zastala se chudých obyvatel města. Žádné prameny alespoň nenasvědčují tomu, že by se v Coventry v 11. století stalo něco tak převratného a výjimečného.
Vznik legendy dosvědčuje něco jiného: Provázanost pohanských tradic s teprve se etablujícím křesťanstvím. A touhu chudých bezbranných lidí po „zázraku“, po zastání, po naději…
Lady Godiva na bílém koni je podle historiků převyprávěním klasického pohanského mýtu o bohyni plodnosti. V Coventry, odlehlé zemědělské oblasti obklopené hustým neproniknutelným lesem, se pohanské představivosti dařilo dlouho.
A je dokonce pravděpodobné, že propracování legendy se ujali i představitelé církve. Rychle totiž pochopili, že s pohanskými rituály a zvyky je marné bojovat. Snadnější a efektivnější je přizpůsobit je postupně církevnímu pojetí.
Godiva: Pohanská bohyně, hluboce zbožňující Ježíše Krista, uctívající svého muže, oddaně sloužící církvi a milující chudý lid…
Ale horší věci ji lidé udělali později: „Godiva“ je od roku 1926 značka jedné z nejluxusnějších čokolád na světě. Logické spojení belgické značky s historickou postavou či legendou je nejasné. Firma přesto vznesla nárok na exkluzivitu ohledně nakládání se jménem a obrazem lady Godivy. Proti tomu protestuje město Coventry, které před 25 lety obnovilo slavnosti připomínající jízdu lady Godivy a mimo jiné provozuje také kavárnu „Godiva“.
„Je to smutné. Lady Godiva byla velká žena, která přiměla svého manžela, aby přestal týrat lid,“ říká Pru Porretta, jedna z výrazných osobností obnovených slavností. „Jsem si jistá, že lady Godiva by nepodporovala firmu, která, zdá se, si chce přivlastnit něco, co jí původně nepatřilo, a chce to využívat pouze pro sebe a nikoho jiného.“
Lady Godiva. Velká žena, bohyně, ochránkyně chudých, čokoláda… A také obří loutka.
Fakta: „Nahá rebelie“
- V roce 2016 přišla Victoria Bateman na schůzi na Cambridgeské univerzitě nahá. Na těle měla nápis: „Brexit zanechá Británii nahou.“ A vysloužila si srovnání s lady Godivou. V rámci tohoto srovnání zazněl zajímavý postřeh: „Legenda o lady Godivě by s největší pravděpodobností nepřežila tak dlouho, kdyby Godiva byla obyčejnou ženou protestující proti nespravedlivým sankcím. Postavení hraje důležitou roli.“ Také Victoria Bateman je známou osobností, ekonomkou na slavné univerzitě. A tímto způsobem veřejného protestu riskuje ztrátu prestiže.
- V posledních letech jsou nejznámějšími „sextremistkami“ pravděpodobně členky ukrajinského hnutí Femen. Nahé či polonahé demonstrují za práva žen, propuštění politických vězňů a pouštějí se i do čistě politických témat. Jedna z členek hnutí se například během českých prezidentských voleb rozeběhla ve volební místnosti k prezidentu Miloši Zemanovi s nápisem „Zeman, Putinova děvka“ na nahé hrudi.
- Při některých akcích se obnažují i členky a členové klimatického hnutí Extinction Rebellion. Protesty zaměřují mimo jiné proti plýtvání zdroji, cílí i na některé módní značky, které se podle nich chovají k přírodě a lidem nešetrně. „Neoblékejte si nespravedlnost,“ je například jedno z hesel.
- Známé jsou také „nahé kampaně“ organizace PETA (People for the Ethical Treatment of Animals). Pořádá masové protesty za práva zvířat na náměstích. Má také slavnou kampaň s nahými celebritami, které se hlásí k heslu: „Kožešinu? To raději nahá!“
- Nahá, především ženská těla hrají roli také v protiválečných protestech, zejména od 60. let minulého století. Slavný je například happening japonské umělkyně Jajoi Kusama Anatomic Explosions, při kterém nechala v roce 1968 tančit nahé tanečníky proti newyorské burze.
- „Nahý protest“ není výsadou Západu. Celosvětově známá je například ugandská aktivistka, akademička a spisovatelka Stella Nyanzi, která bojuje za práva žen, mladých lidí a LGBT komunity. Byla vězněna za urážku prezidenta. Nyanzi přitom navazuje na dlouhou tradici ženských protestů v Africe. Už v 17. a 18. století údajně protestovaly nahé ženy proti kruté vládě na územích současného Beninu a Nigérie.
- V roce 2002 bojovalo 600 nigerijských žen s ropným gigantem Chevron – během okupační stávky požadovaly víc pracovních příležitostí pro místní lidi a investice do infrastruktury. Část žen protestovalo nahých.
