Článek
Voják české armády Erik Eštu, postavený nyní mimo službu, se postavil v pátek podruhé před soud. Je obžalován z terorismu za to, že se v roce 2015 podle žalobců zapojil na straně doněckých separatistů do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.
U soudu se předčítaly zápisy z jeho deníku, který si na přelomu dubna a května 2015 na frontě vedl. Mimo jiné v něm stojí: 13. dubna – seznámení s hlavním velitelem, 15. dubna – nafasování kalašnikova a odchod na frontu na noční šichtu, 21. dubna – tajný průzkum našich kluků směrem k nepřátelskému území, 26. dubna – šichta na bráně, 1. května – služba na bráně, stále nevyspán, celkem dost se tu kouří, pořád běží televize, i když se na ni nikdo nedívá, nikdo nerespektuje klid na spánek, nedá se tu žít, 2. května – poplach, velká střelba.
Navzdory tomu se Erik Eštu od počátku hájí, že do Doněcku vyrazil jenom za turistikou a návštěvou přítele.
„Pár věcí je přimyšlených, chtěl jsem, aby to vyznělo zajímavě. Deník jsem si napsal až po návratu domů,“ řekl voják. Co konkrétně si ze zápisků vymyslel, nespecifikoval.
V záznamech se objevila například i informace, že po odjezdu z Ukrajiny ho šest hodin zadržovali ruští celníci, prověřovali ho a zabavili mu několik nožů. Prověřován prý byl i na letišti v Rostově na Donu, odkud letěl do Moskvy a posléze zpět do Prahy. „Zadržování na dvě hodiny a zjišťování, za jakou stranu jsem bojoval,“ poznamenal si.
Soudci celé dopoledne předčítali také z výpovědí zhruba dvou desítek vojáků, kteří se s Erikem Eštuem setkali během přijímacího řízení ve Vyškově nebo posléze v Chrudimi, kam se hlásil k výsadkářům.
V některých bodech se většina výpovědí shodovala. Instruktoři Eštua označovali za fyzicky i psychicky slabšího a většinu z nich překvapilo vyznění závěrečné eseje, kterou všichni zájemci o vstup do armády na konci tříměsíčního výcviku sepisují.
„Nelichotivě psal o ostatních, že by s nimi nešel do boje. Nebyl týmový hráč,“ uvedl jeden z vyslechnutých vojáků. „Z motivačního dopisu jsem cítil, že je dobrodruh, ale v tom špatném slova smyslu,“ uvedl další.
Sólista, podivín, samotář, výstřední člověk, pozér. Taková hodnocení padala v dalších výpovědích. Většina vojáků si všimla i jeho záliby v uniformách, cestou z práce se prý místo civilu oblékal do nějaké uniformy – ruské, britské, americké a dalších států. „Na skříňce měl svou fotku s generálem Pavlem, fotil se všude, i při střelbách, byl dost pozér,“ uvedl jeden z vojáků, který s ním sdílel šatnu.
Eštu si prošel tříměsíčním přijímačem ve Vyškově a poté zamířil do Chrudimi, kde se chtěl stát výsadkářem. To se mu však nepodařilo, neprošel testy. „Fyzické testy udělal tak tak, ke službě ho nedoporučila psycholožka. Při výběrovém řízení se měl chlubit boji na Donbasu, říkal také, že instruktoři jsou na něj zasedlí,“ uvedl voják, který slouží posledních 17 let právě v Chrudimi.
Soud v pátek vyslechl také Vlastimila Tichého a Jiřího Kloseho, znalce z oboru psychiatrie a psychologie, kteří nezávisle na sobě Eštua vyšetřili. Ti vojáka označili za průměrně inteligentní, sebestřednou, nevyzrálou, histrionskou a emočně labilní osobnost.
Jeho záliba v uniformách však podle znalců není patologickým jevem. „Není to patologie ve formě závislosti, ale určitý komplex méněcennosti,“ řekl Klose.
Soudce případ odročil na květen, neboť obhajoba si vyžádala výslech šéfa chrudimských výsadkářů Iva Zelinky. S přečtením jeho již dříve podaného vysvětlení Eštuův obhájce nesouhlasil.
