Článek
Když jejímu synovi zjistili vážnou oční chorobu, která může skončit oslepnutím, žádala Monika Hutníková zdravotní pojišťovnu, ať dvanáctiletému Tomášovi zaplatí operaci. Ale marně – zamítnuto.
Domohla se toho až u soudu.
Hana Dvořáková zase trpí rakovinou a pojišťovna jí odmítla zaplatit drahý lék. I paní Dvořáková uspěla s žalobou: na takzvanou biologickou léčbu, šetrnější pro tělo než chemoterapie, má podle soudu nárok.
Seznam přinesl minulý týden příběhy několika lidí, kteří se museli nebo musí soudit, aby se domohli léčby, na kterou – jak zní z již vynesených verdiktů – měli právo.
Ministerstvo zdravotnictví teď říká, že všem dalším, kdo se octnou ve stejné situaci, pomůže. Změní příslušný zákon – tak, aby rozhodování pojišťoven bylo průhlednější.
„Postupy by měly být sjednocené pro všechny pojišťovny,“ řekla v rozhovoru pro Seznam náměstkyně ministra zdravotnictví Helena Rögnerová.
Podle Rögnerové se musí změnit proces, jak se v pojišťovně žádost o léčbu „mimo seznam“ vyřizuje. Případy takových pacientů totiž procházejí takzvaným odvolacím řízení, kdy o žádosti rozhoduje vedení pojišťovny. A jak se ukázalo v případech, o nichž napsal Seznam, jde často o příliš dlouhé a také pro pacienta neprůhledné řízení.
Rögnerová chce, aby v upraveném správním řádu bylo jasně dané, jak se odvolání posuzuje, kdo o něm rozhodne. A také, aby se celý proces odehrál rychle, protože vážně nemocní lidé většinou potřebují léčbu hned.
„Tak, aby to bylo pružné, rychlé a aby se k tomu rozhodnutí ten pacient dostal v době, kdy ho potřebuje,“ řekla Rögnerová.
Jak přesně to bude fungovat, ještě není podle Rögnerové jasné – možnosti bude ministerstvo probírat s odborníky.
̈Právník Ondřej Dostál, který zastupuje lidi s odmítnutou péčí, ale váhá, jestli jsou takové změny potřeba. Prý by úplně stačilo, kdyby pojišťovny dodržovaly správní řád, který jasně říká, do kdy musí rozhodnout.
„Často se stává, že pojišťovny chtějí doložit další a další dokumenty. Tím se to celé protahuje. A přitom nemocní lidé hrají o čas,“ uvedl Dostál.
Všechny příběhy, které Seznam v minulých dnech popsal, měly jedno společné: pojišťovny odmítly hradit léky nebo operace se zdůvodněním, že nejsou zahrnuty ve vyhlášce, která určuje, co se ze zdravotního pojištění platí. Podle zákona pojišťovny musí zaplatit i léčbu, která není na tomto seznamu – avšak jen tehdy, když jde o jedinou možnost, jak člověku pomoci.
V případu syna paní Hutníkové, který trpěl nemocí rohovky, špičkoví lékaři doporučovali operaci v ceně 13 tisíc korun, aby dítě nepřišlo o zrak. Všeobecná zdravotní pojišťovna ale navrhovala léčit chlapce brýlemi nebo čočkami.
Kvůli stejné diagnóze a operaci, kterou synovi musela zaplatit ze svého, se teď soudí i Jana Bémová ze severních Čech. Lidé, kteří se v takových případech domáhají zaplacení potřebné léčbu, narazí na takzvaný odvolací proces, kdy prvotní zamítnutí dají k přezkoumání vedení pojišťovny.
Podle náměstkyně Rögnerové si pojišťovny mnohdy špatně vykládají, co znamená, když nějaká léčba není na oficiálním seznamu hrazené péče.
I Ústavní soud už v minulosti řekl, že jde vlastně jen o pomůcku. A to ještě jen mezi pojišťovnou a a lékaři, aby věděli, jak si péči mezi sebou vykázat finančně. Bez dopadu na nemocného člověka, který potřebuje dostupnou pomoc.
„Není to něco, co by mělo zajímat pacienta,“ dodala Rögnerová.
Jenže opět v případě Moniky Hutníkové a jejího syna VZP opakovaně tvrdila, že operaci oka není možné zaplatit právě proto, že není na oficiálním seznamu.