Nabarvené ptáče viděli světoví kritici. Cesta peklem, píší

Černobílé drama vzniklo podle stejnojmenného románu Jerzyho Kosińského. Bezejmenné postavy, nelidské zacházení, kruté osudy v neexistující zemi na konci druhé světové války. Film Nabarvené ptáče zhodnotil deník The Guardian jako cestu peklem. A udělil mu vzácných pět hvězdiček z pěti.

O dopadu snímku na diváky trefně vypovídá komentář autora recenze Xana Brookse: „Bez váhání můžu prohlásit, že jde o velkolepé dílo, které jsem nesmírně rád viděl. Zároveň ale můžu říct, že doufám, že už s ním nikdy nepřijdu do styku.”

Kvůli drastickým naturalistickým scénám už z benátské premiéry odcházeli lidé ze sálu. Ale Marhoul sklidil také desetiminutový potlesk ve stoje.

Kritik amerického týdeníku Variety Guy Lodge ocenil přístup kameramana Vladimíra Smutného. Mimořádné ukázky utrpení a sadismu jsou podle něj divákům servírovány … krásně. „Nabarvené ptáče publikum navnadí pohledem na stříbřité výjevy z venkova, aby je znovu konfrontovalo se záběry, které lze jen stěží sledovat s otevřenýma očima – dítě téměř uklované vránami, žena bodaná do genitálií, vydloubnuté oči muže.“

Vydloubnuté oči, vypleněné vesnice, postřílení lidé, brutalita, agrese – Marhoul podle Lodge natočil 169 minutové panorama násilného společenského rozpadu, přičemž „osud bezejmenného chlapce je krutým překážkovým kurzem přežití a zneužívání v neidentifikované východoevropské zemi na zběsilém konci druhé světové války.“

Agentura Reuters cituje samotného režiséra Václava Marhoula, který řekl, že jeho film klade otázky o lidstvu i Bohu, ale také o tom, „co je zlo, co je v nás všech dobrého, co znamená, že je světlo viditelné pouze ve tmě? To jsou principy tohoto filmu,“ vysvětlil pro Reuters.

O cestě mladého chlapce peklem píše i server Little White Lies. „Náš hrdina snáší bití za bitím, ponížení za ponížením, nikdy se nesměje, nikdy nepláče, nikdy si nestěžuje, jen se zvedne a čeká, co mu přinese další cesta. Na konci filmu je zocelený a nebojácný – vzhledem k temné skutečnosti se z něj, až vyroste, stane jedno z monster, která ho v jeho skličujících dětských letech formovala.“

Podle serveru Hollywood Reporter režisér udržuje násilné scény v pozadí a domýšlení detailů je tak na samotném divákovi. „Stejně jako v knize efekt šoku spočívá v chladném podrobném popisu incestu, bestiality, sexuálního zneužívání, bití, zabíjení a mrzačení, které ve filmu trvá necelé tři hodiny. Znecitlivělému divákovi je představená přehlídka narůstající hrůzy, která nenabízí útěk.“

Ne ve všech případech se však snímek setkal s pozitivními ohlasy. Recenze filmového kritika Cédrica Succivalliho mluví o nejhorším filmu za poslední dvě dekády.

„Kdyby neexistoval film Poslední tvář (o tom můžu jen snít), Nabarvené ptáče by skutečně získal moji osobní Razzie za nejhorší film, jaký jsem kdy viděl během více než dvaceti let festivalových soutěží. Sorry not sorry. (A spousta lidí, s nimiž jsem mluvil, tyto pocity sdílí).“

Deník Berliner Morgenpost, z něhož citovala agentura ČTK, v krátké recenzi poznamenává, že ději Nabarveného ptáčete dominuje násilí, agrese, sadismus, holokaust, válka a všechny temné stránky lidské přirozenosti. „Čech Marhoul je ilustruje ve zčásti působivých černobílých kompozicích, ale nikoli bez klišé, předvídatelného vývoje a často ve tvrdých scénách,“ míní list, který si všímá i toho, že někteří novináři v Benátkách po opakovaných násilných scénách z projekce filmu odešli.

Nejpozitivnější německé kritiky se Marhoulovu filmu dostalo na serveru www.filmstarts.de, který mu dal čtyři z pěti hvězdiček. Server míní, že snímek nemůže nikoho nechat chladným a vyjadřuje přesvědčení, že hrůzy jsou v něm inscenovány příliš mistrovským a dechberoucím způsobem, než aby bylo možné se vymanit z jejich vlivu, ledažeby člověk opustil sál.

Pro české diváky uvedou tuzemská kina Nabarvené ptáče premiérově příští čtvrtek 12. září.