Článek
Návrh Ministerstva práce a sociálních věcí na zvýšení minimální mzdy z aktuálních 15 200 Kč na 18 000 Kč, kterým reaguje na doporučení evropské směrnice, je z mého pohledu jen populistický předvolební krok, který však může mít na řadu výrobních firem nebezpečné dopady.
Řízení výrobní společnosti se v dnešní době poznamenané pandemií covid-19 podobá krizovému managementu, protože zatímco nejen mzdové, ale také další náklady vyvolané zejména preventivními opatřeními proti šíření covid-19 neustále rostou, totéž se bohužel už nedá říci o produktivitě práce. Na naši firmu by navýšení minimální mzdy nemělo zásadní přímý dopad, protože u nás za standardních okolností nikdo za minimální mzdu nepracuje, ale z hlediska českých výrobních podniků je situace mnohem horší.
Výrobní firmy dnes nevědí, kdy jim dorazí zboží a suroviny, nevědí ani, za kolik je seženou, ale přesto s touto mírou nejistoty musí podepisovat závazné objednávky. Konečné výrobky se ale prodávají za dlouhodobě nasmlouvané prodejní ceny. Trh v tuto chvíli neumožňuje takové navýšení prodejních cen, aby to podnikům pokrylo skokové navýšení cen materiálů, a tak se některé výrobní firmy i přes plný provoz dostávají do složité situace, kdy vydělávají zásadně méně peněz, v některých případech se dostávají již do ztráty. Návrh tak přichází ve zcela nevhodnou dobu, kdy se mnoho firem snaží šetřit, protože se připravují na různé krizové scénáře způsobené nedostatkem materiálu a velkým růstem jeho cen. Pokud do toho přijde ještě navýšení mzdových nákladů, může to mít pro řadu výrobních podniků smrtící účinek, neboť tento krok v žádném případě nepovede ke zvýšení produktivity práce.
V důsledku na to doplatí hlavně ti šikovní, kteří budou postupně ztrácet motivaci.
Zaměstnavatelé v našem sektoru očekávali, že jedním z mála pozitivních dopadů, které pandemie koronaviru přinese, bude pročištění a srovnání trhu práce. To se bohužel nestalo. Stále se tak potýkáme s velkým nedostatkem pracovních sil. Navýšení minimální mzdy v období napjatých rozpočtů a nejistoty sebere zaměstnavatelům možnost odměnit šikovné zaměstnance a povede ke stagnaci u těch průměrných. Ty si už teď zaměstnavatelé drží jen proto, že v situaci, kdy je ve výrobě akutní nedostatek pracovníků, je i zcela průměrný či dokonce podprůměrný pracovník lepší než žádný. V důsledku na to doplatí hlavně ti šikovní, kteří budou postupně ztrácet motivaci, protože mnoho firem nebude mít možnost ještě zvýšit své mzdové náklady, a tak jednoduše přesunou část mzdových prostředků vynuceně k pracovníkům s horším výkonem, kteří dnes oprávněně pobírají logicky menší mzdy. Tím produktivita práce rozhodně neporoste, přitom je to právě rostoucí produktivita práce a vyšší přidaná hodnota, které můžou český trh posouvat na úroveň mezd západní Evropy.
Dalším problémem je nepřímý synergický efekt, který navýšení minimální mzdy bezpochyby vyvolá, a tím je zesílený tlak na růst mezd obecně. Uměle vyvolané navyšování mezd bez odpovídajícího růstu produktivity práce nemůže dlouhodobě přinášet pozitivní efekt, naopak bude fungovat jen jako koule na noze českého průmyslu. Na vyšší mzdy si musíme nejdříve vydělat. S politikou populistického rovnostářství se k vyšší přidané hodnotě práce a konkurenceschopnosti budeme propracovávat jen a jen déle.
